Empirismus

Širší smysly

V každodenních postojích i filosofických teoriích se empiristé zmiňují především o zkušenostech vznikajících stimulací smyslových orgánů, tj. o zrakových, sluchových, hmatových, čichových a chuťových vjemech. (Kromě těchto pěti druhů vjemů uznávají někteří empirici také kinestetický vjem neboli vjem pohybu.) Většina filosofických empiriků však zastává názor, že smyslové vnímání není jediným poskytovatelem zkušenosti, a připouští jako empirické i uvědomování si duševních stavů v introspekci nebo reflexi (například vědomí, že člověka něco bolí nebo že má strach); takové duševní stavy pak často metaforicky popisují jako přítomnost „vnitřního smyslu“. Je spornou otázkou, zda by měly být za empirické uznány ještě další typy zkušenosti, jako je zkušenost morální, estetická nebo náboženská. Zásadní úvaha spočívá v tom, že s rozšiřováním rozsahu „zkušenosti“ je stále obtížnější rozlišit oblast skutečně apriorních propozic. Pokud bychom například za druh zkušenosti považovali matematikovu intuici vztahů mezi čísly, těžko bychom identifikovali nějaký druh poznání, který by v konečném důsledku nebyl empirický.

I když se však empiristé shodnou na tom, co by se mělo považovat za zkušenost, mohou se stále zásadně neshodnout na tom, jak by měla být chápána samotná zkušenost. Někteří empirici například pojímají vjem tak, že to, co si člověk uvědomuje v rámci vjemu, je vždy entita závislá na mysli (někdy označovaná jako „smyslový údaj“). Jiní zastávají určitou verzi „přímého realismu“, podle níž lze přímo vnímat nebo si uvědomovat fyzikální objekty nebo fyzikální vlastnosti (viz epistemologie: realismus). I mezi empiriky, kteří se hlásí k názoru, že všechny pojmy jsou konstruovány z prvků daných vjemem, tak mohou existovat radikální teoretické rozdíly.

Dva další názory, které s empirismem souvisejí, ale nejsou s ním totožné, jsou pragmatismus amerického filozofa a psychologa Williama Jamese, jehož aspektem byl tzv. radikální empirismus, a logický pozitivismus, někdy také nazývaný logický empirismus. Ačkoli jsou tyto filozofie v určitém smyslu empirické, každá z nich má své specifické zaměření, které opravňuje k tomu, aby se s nimi zacházelo jako se samostatným směrem. Pragmatismus zdůrazňuje zapojení idejí do praktické zkušenosti a jednání, zatímco logický pozitivismus se více zabývá zdůvodněním vědeckého poznání.

Při popisu každodenního postoje slovo empirismus někdy vyjadřuje nepříznivý podtext neznalosti nebo lhostejnosti k relevantní teorii. Nazvat lékaře „empirikem“ tak znamenalo označit ho za kverulanta – toto použití lze vysledovat u sekty lékařů, kteří se stavěli proti propracovaným lékařským – a v některých názorech i metafyzickým – teoriím zděděným po řeckém lékaři Galénovi z Pergamu (129-c. 216 n. l.). Lékařští empirici, kteří se stavěli proti Galénovi, se raději spoléhali na léčbu s pozorovanou klinickou účinností, aniž by zkoumali mechanismy, které hledá terapeutická teorie. Empirismus, oddělený od této lékařské asociace, však může být také příznivěji používán k označení tvrdého odmítání nechat se ovlivnit čímkoli jiným než fakty, která myslitel sám vypozoroval, tupého odporu vůči přijatým názorům nebo nejistým řetězcům abstraktního uvažování.