Evropa a severní/střední AsieVlk šedý Canis lupus

Ohrožený poddruh „mexický vlk“ (C.l.baileyi) – © Rurik List

Vlčí pracovní skupina – Vlčí pracovní skupina (formálně Wolf specialist group) je mezinárodní organizace odborníků na vlky. Vzhledem k tomu, že otázky ochrany vlků mají interní význam, je spolupráce napříč klíčovými geografickými oblastmi prvořadá. Pracovní skupina přitom hraje klíčovou roli, protože umožňuje společné plánování ochranářských programů, výměnu zkušeností, výzkumů a publikací a shromáždění kompetentních pracovníků po celém světě.

Projekty

• Projekt vlka na řece Wood River, Idaho, USA
• Výzkum vlka a jelena v národním lese Superior v Minnesotě
• Kontextově závislé krajiny strachu s vlkem šedým
• Využití občanské vědy k lepšímu pochopení vlků v Yellowstonu
• Projekt vlci himálajští
• Ochrana kanidů v Gobi-.Steppe ecosystem of Mongolia
• Project Coyote – Ranching with Wildlife
• Iberian Wolf Portuguese National Census
• Wind Farms & Iberian Wolf
• Coastal Wolf Ecology

Publications

• Letter addressing the proposed French wolf quota for 2021

Relevant Links

• Flickr: Wild Canids of the World
• 2018 IUCN Red List Assessment – Grey Wolf
• International Wolf Centre
• The Wolf Den: Wolf Pictures and Facts
• NOVA Online – Wild Wolves
• IUCN / SSC Large Carnivore Initiative for Europe
• Iberian Wolf – Wolves in Spain
• Sur la piste du loup/On the wolf track
• CSDL (Centro per lo Studio e la Documentazione sul Lupo)
• Defenders of Wildlife – Gray Wolf
• Wolves Ontario Project – An Earthroots Project

Reports / Papers

• 2004 Status Survey & Conservation Action Plan – Europe & North/Central Asia

Other Names

English: Grey Wolf, Arctic Wolf, Common Wolf, Gray Wolf, Mexican Wolf, Plains Wolf, Timber Wolf, Tundra Wolf, Wolf

French: Loup, Loup Gris, Loup Vulgaire

Spanish; Castilian: Lobo

Albanian: Ujku

Arabic: Dheeb, ????? ??????

Croatian: Vuk

Czech: Vlk

Estonian: Hunt

Finnish: Susi

German: Wolf

Greek, Modern: λ?κος

Hungarian: Farkas

Italian: Lupo

Latvian: Vilks

Lithuanian: Vilkas

Mongolian: Saaral Chono

Norwegian: Ulv

Polish: Wilk

Romanian: Lup

Russian: ????

Serbian: ???

Slovak: Vlk

Slovenian: Volk

Swedish: Varg

Turkish: Kurt

Ukrajinsky: ????

Taxonomické poznámky

V Evropě jsou uznávány dva poddruhy: V Asii jsou uznávány dva poddruhy: C. l. signatus (Pyrenejský poloostrov) a C. l. italicus (Itálie, Francie a Švýcarsko)
: (většina asijského areálu od Izraele po Čínu) a C. l. arabs (Arabský poloostrov). Kromě toho byli vlci himálajského areálu navrženi jako samostatný poddruh (C. l. chanco).
V Severní Americe je často uznáváno pět poddruhů: C. l. arctos (vlk arktický), C. l. lycaon (vlk východní), kterého Chambers et al. (2012) považují za samostatný druh, C. l. nubilus (vlk rovinný), C. l. occidentalis (vlk severozápadní nebo severní dřevěný) a C. l. baileyi (vlk mexický).
Poznamenejme, že toto hodnocení navazuje na Jackson et al. (2017) v tom, že dingo, někdy považovaný za poddruh vlka šedého (C. l. dingo), je považován za populaci divokých psů odvozenou od domestikovaného psa, a tedy za C. familiaris spolu se všemi ostatními volně žijícími psy.

Odůvodnění

Původně byl vlk šedý nejrozšířenějším savcem na světě. Vyhynul ve velké části západní Evropy, v Mexiku a na většině území USA a jejich současné rozšíření je omezenější; vlci se vyskytují především, ale ne výhradně v divočině a odlehlých oblastech. Jejich původní celosvětový areál se zmenšil asi o třetinu v důsledku záměrného pronásledování kvůli plenění hospodářských zvířat a obavám z útoků na člověka. Přibližně od roku 1970 se díky právní ochraně, změnám ve využívání půdy, přesunu venkovské lidské populace do měst a nárůstu počtu kořisti podařilo zastavit pokles vlčí populace a podpořit přirozenou rekolonizaci v částech jejího areálu a reintrodukci ve třech oblastech USA. K přetrvávajícím hrozbám patří soupeření s lidmi o hospodářská zvířata a lovnou zvěř, přehnané obavy veřejnosti z ohrožení a nebezpečnosti vlků a fragmentace biotopů, v jejímž důsledku se oblasti stávají příliš malými pro dlouhodobě životaschopné populace.
Přestože vlk šedý stále čelí některým hrozbám, jeho relativně široký areál a stabilní populační trend znamenají, že druh na celosvětové úrovni nesplňuje nebo téměř nesplňuje žádné z kritérií pro kategorie ohrožení. Celosvětová populace se odhaduje na 200-250 tisíc jedinců. Proto je hodnocen jako nejméně dotčený. Na regionální úrovni je však několik populací vlka, například v Evropě, vážně ohroženo (http://www.lcie.org).

Informace o geografickém rozšíření

Původně byl vlk šedý nejrozšířenějším savcem na světě, žil na celé severní polokouli severně od 15° s. š. v Severní Americe a 12° s. š. v Indii. Vyhynul na většině území západní Evropy (Boitani 1995), v Mexiku a na většině území USA (Mech 1970) a v Japonsku. Jejich současné rozšíření je omezenější: vlci se vyskytují především v divočině a odlehlých oblastech, zejména v Kanadě, na Aljašce a v severní části USA, v Evropě a Asii přibližně od 75° s. š. do 12° s. š. (Mech a Boitani 2004), ale vyskytují se i v krajině ovládané člověkem, kde je dostatečná kořistní základna a mortalita způsobená člověkem je nízká. Rozšíření je velmi dynamické, protože v současné době se zvětšuje areál a početnost vlčích populací v severní a střední části Spojených států a ve velké části Evropy. Rozptýlené jedince lze nalézt téměř ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království a Irska.

Tendence populace: Stabilní

Informace o populaci

Vzhledem k různorodosti klimatu, topografie, vegetace, lidského osídlení a vývoje areálu výskytu vlků se jejich populace v různých částech původního areálu výskytu pohybují od vyhubených až po relativně nedotčené. Hustota vlků se pohybuje přibližně od 1/12 km² do 1/120 km².
Mech a Boitani (2004) uvádějí pro každou zemi výskytu podrobnosti o přítomných poddruzích, stavu populace, přibližných počtech, procentuálním podílu původního areálu v současnosti obsazeného, hlavní kořisti (pokud je známa), právním statusu a příčině úbytku. Pro Evropu je vlčí populace v podstatě velkou metapopulací s několika odlišnými subpopulacemi; stav a trendy pro každou populaci uvádí Iniciativa pro velké šelmy v Evropě (http://www.lcie.org/) a v Chapron et al. (2014). Údaje o stavu a trendech populací vlka ve Spojených státech amerických poskytuje U.S. Fish and Wildlife Service a lovecké agentury v několika státech USA, včetně Minnesoty, Wisconsinu, Michiganu, Montany, Idaha, Wyomingu, Oregonu, Washingtonu, Arizony a Nového Mexika. Obecně lze říci, že nárůst populace v Severní Americe a Evropě bude pravděpodobně kompenzován lokálním poklesem v jiných částech areálu.

Informace o biotopu a ekologii

Vyskytuje se ve všech severních biotopech, kde je vhodná potrava (Mech 1970), přičemž hustota je nejvyšší tam, kde je nejvyšší biomasa kořisti (Fuller 1989). Potrava je velmi variabilní, ale většinu tvoří velcí kopytníci (losi, karibu, jeleni, losi, divoká prasata atd.). Vlci se živí také menší kořistí, hospodářskými zvířaty, mršinami a odpadky.

Informace o hrozbách

Historický areál výskytu vlka šedého se zmenšil přibližně o třetinu, především v rozvinutých oblastech Evropy, Asie, Mexika a Spojených států, a to v důsledku otrav a záměrného pronásledování kvůli okrádání hospodářských zvířat. Přibližně od roku 1970 se díky právní ochraně, změnám ve využívání půdy a přesunu venkovské lidské populace do měst podařilo zastavit pokles vlčí populace a podpořit její přirozenou rekolonizaci v některých částech západní Evropy a Spojených států a reintrodukci na západě USA a v Mexiku. K přetrvávajícím hrozbám patří soupeření s lidmi o hospodářská zvířata, zejména v rozvojových zemích, přehnané obavy veřejnosti týkající se ohrožení a nebezpečnosti vlků. V částech areálu s nejvyšší hustotou lidských aktivit může být hrozbou fragmentace biotopů, v jejímž důsledku se oblasti stávají příliš malými pro dlouhodobě životaschopné populace.

Informace o využití a obchodu

V Kanadě, na Aljašce, v Montaně a v bývalém Sovětském svazu a Mongolsku dochází k udržitelnému využívání kožešin tohoto druhu, i když v některých státech areálu dochází k nelegálnímu lovu pro kožešiny.

Informace o ochranářských opatřeních

Legislativa
Druh je zařazen do přílohy CITES II, s výjimkou populací z Bhútánu, Indie, Nepálu a Pákistánu, které jsou uvedeny v příloze I. Druh je přísně chráněn Bernskou úmluvou (příloha II) a směrnicí o stanovištích (příloha II a IV) a v mnoha evropských zemích existuje rozsáhlá právní ochrana; existují však národní výjimky a prosazování je různé a často neexistuje.
Přítomnost v chráněných územích
Vlk šedý se vyskytuje v mnoha chráněných územích po celém svém areálu.
Výskyt v zajetí
Vlk šedý dobře žije a rozmnožuje se v zajetí a je běžný v mnoha zoologických zahradách.
Mezery v poznání
Jedna z nejdůležitějších otázek, které o vlcích stále zůstávají, se týká povahy jejich interakce s populacemi kořisti. Podmínky, za kterých vlci omezují, regulují nebo kontrolují svou populaci, jsou stále otevřené a důležité (Mech a Boitani 2003). V poslední době má stále větší význam objasnění role, kterou vlci hrají při srážení ekosystémových efektů, zejména trofických kaskád (Mech a Boitani 2003, Ripple a Betscha 2004, Peterson et al. 2014). Většímu akademickému zájmu se těší otázky týkající se genetiky vlků, pachového chování, pseudobřezosti a nemocí (Mech 1995). V poslední době je stále důležitější otázka hybridizace se psy (a vlastně i s jinými druhy Canis spp.) v několika částech areálu v Evropě a Asii, s neznámým dopadem na střednědobou a dlouhodobou genetickou integritu druhu.