Finsko

Finsko, země v severní Evropě. Finsko je jednou z nejseverněji položených a geograficky nejodlehlejších zemí světa a panuje v něm drsné podnebí. Téměř dvě třetiny území Finska pokrývají husté lesy, což z něj činí nejhustěji zalesněnou zemi v Evropě. Finsko také tvoří symbolickou severní hranici mezi západní a východní Evropou: hustá divočina a Rusko na východě, Botnický záliv a Švédsko na západě.

Britannica Quiz

Pin the Capital on the Country: Fact or Fiction?

Is Mecca the capital of Saudi Arabia? Is Milan the capital of Italy? From Kazakhstan and Helsinki to Maldives and Timbuktu, sort fact from fiction while sorting through the countries and capitals in this quiz.

A part of Sweden from the 12th century until 1809, Finland was then a Russian grand duchy until, following the Russian Revolution, the Finns declared independence on December 6, 1917. Rozloha Finska se zmenšila přibližně o desetinu ve 40. letech 20. století, kdy postoupilo Sovětskému svazu oblast Petsamo (Pečenga), která byla koridorem k nezamrzajícímu arktickému pobřeží, a velkou část jihovýchodní Karélie (postoupené části jsou nyní v Rusku).

Po celou dobu studené války si Finsko obratně udržovalo neutrální politickou pozici, ačkoli smlouva se Sovětským svazem z roku 1948 (vypovězená v roce 1991) vyžadovala, aby Finsko odrazilo jakýkoli útok na Sovětský svaz vedený přes finské území Německem nebo některým z jeho spojenců. Od druhé světové války Finsko neustále prohlubovalo své obchodní a kulturní vztahy s ostatními zeměmi. Na základě americko-sovětské dohody bylo Finsko v roce 1955 přijato do Organizace spojených národů. Od té doby vysílá Finsko své zástupce do Severské rady, která předkládá členským zemím návrhy na koordinaci politik.

Mezinárodní aktivity Finska se dostaly do širšího povědomí, když se v roce 1975 v tomto městě konala Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která vyústila ve vytvoření Helsinských dohod. Finsko nadále udržuje obzvláště úzké vztahy s ostatními skandinávskými zeměmi, sdílí volný pracovní trh a podílí se na různých hospodářských, kulturních a vědeckých projektech. V roce 1995 se Finsko stalo plnoprávným členem Evropské unie.

Krajina všudypřítomných lesů a vodních ploch byla hlavním zdrojem inspirace pro finské umění a písemnictví. Počínaje finským národním eposem Kalevala čerpali z národní krajiny náměty a obrazy velcí umělci a architekti této země – Alvar Aalto, Albert Edelfelt, Akseli Gallen-Kallela, Juha Ilmari Leiviskä a Eero Saarinen – stejně jako hudebníci, spisovatelé a básníci – od Jeana Sibelia přes Väinö Linnu, Juhaniho Aho, Zachariase Topelia až po Eino Leina. Jedna z prvních modernistických básnířek, Edith Södergranová, vyjádřila svůj vztah k finskému prostředí takto v básni „Návrat domů“:

Strom mého mládí stojí radostně kolem mě:
A tráva mě vítá z cizích krajů.
Hlavu si položím do trávy: teď konečně doma.
Teď se otočím zády ke všemu, co leží za mnou:
Mými jedinými společníky budou les a břeh a jezero.

Pojetí přírody jako pravého domova Finů je znovu a znovu vyjádřeno ve finských příslovích a lidové moudrosti. Drsné podnebí v severní části země však vedlo ke koncentraci obyvatelstva v jižní třetině Finska, přičemž přibližně pětina obyvatel země žije v Helsinkách a jejich okolí, největším finském městě a nejsevernějším hlavním městě kontinentální Evropy. Přestože většina Finů žije ve městech, příroda – zejména les – není nikdy daleko od jejich mysli a srdce.