Formativní hodnocení

Formativní hodnocení označuje širokou škálu metod, které učitelé používají k průběžnému hodnocení porozumění, vzdělávacích potřeb a studijního pokroku žáků během vyučovací hodiny, vyučovací jednotky nebo kurzu. Formativní hodnocení pomáhá učitelům identifikovat pojmy, kterým žáci nerozumějí, dovednosti, s jejichž osvojením mají potíže, nebo vzdělávací standardy, kterých ještě nedosáhli, aby bylo možné provést úpravy výuky, výukových technik a akademické podpory.

Obecným cílem formativního hodnocení je shromáždit podrobné informace, které lze využít ke zlepšení výuky a učení žáků v jejím průběhu. To, co dělá hodnocení „formativním“, není samotná konstrukce testu, techniky nebo sebehodnocení, ale způsob, jakým je použito – tj. k informování o úpravách výuky a učení v průběhu procesu.

Formativní hodnocení se běžně staví do kontrastu se sumativním hodnocením, které se používá k hodnocení pokroku a výsledků žáků v učení na konci určitého výukového období – obvykle na konci projektu, vyučovací jednotky, kurzu, pololetí, programu nebo školního roku. Jinými slovy, formativní hodnocení slouží k učení, zatímco sumativní hodnocení je hodnocením učení. Nebo jak říká odborník na hodnocení Paul Black: „Když kuchař ochutná polévku, je to formativní hodnocení. Když polévku ochutná zákazník, jedná se o sumativní hodnocení.“ Je však třeba poznamenat, že rozdíl mezi formativním a sumativním hodnocením je v praxi často nejasný a pedagogové mohou mít na toto téma rozdílné výklady a názory.

Mnoho pedagogů a odborníků se domnívá, že formativní hodnocení je nedílnou součástí efektivní výuky. Na rozdíl od většiny sumativních hodnocení, která jsou záměrně oddělena od výuky, je formativní hodnocení integrováno do procesu výuky a učení. Technika formativního hodnocení může být například tak jednoduchá, že učitel požádá žáky, aby zvedli ruku, pokud mají pocit, že nově zavedenému pojmu porozuměli, nebo může být tak sofistikovaná, že žáci vyplní sebehodnocení vlastního písemného projevu (obvykle s použitím rubriky, v níž jsou uvedena kritéria), které učitel následně přezkoumá a okomentuje. Formativní hodnocení pomáhá učitelům identifikovat vzdělávací potřeby a problémy, v mnoha případech však také pomáhá studentům lépe porozumět jejich vlastním studijním přednostem a slabinám. Když studenti vědí, co dělají dobře a na čem by měli více zapracovat, může jim to pomoci převzít větší odpovědnost za vlastní učení a studijní pokrok.

Ačkoli by teoreticky mohla být stejná technika nebo postup hodnocení použita jak pro formativní, tak pro sumativní účely, mnoho sumativních hodnocení je pro formativní účely nevhodných, protože neposkytují užitečnou zpětnou vazbu. Například výsledky standardizovaných testů mohou být učitelům k dispozici až několik měsíců poté, co jejich žáci test absolvují (takže výsledky nelze využít k úpravě výuky nebo vyučování a lepší přípravě žáků), nebo hodnocení nemusí být dostatečně specifické nebo jemné, aby učitelům a žákům poskytlo podrobné informace, které potřebují ke zlepšení.

Následujících několik reprezentativních příkladů formativního hodnocení:

• Otázky, které učitelé kladou jednotlivým žákům a skupinám žáků v průběhu vyučovacího procesu, aby zjistili, s jakými konkrétními pojmy nebo dovednostmi mohou mít žáci problémy. Mohou být použity nejrůznější záměrné strategie kladení otázek, například formulování otázek specifickými způsoby s cílem získat užitečnější odpovědi.
• Konkrétní, podrobná a konstruktivní zpětná vazba, kterou učitelé poskytují k pracím žáků, například k zápisům do deníku, esejím, pracovním listům, výzkumným pracím, projektům, nehodnoceným kvízům, výsledkům laboratorních prací nebo uměleckým dílům, návrhům a výkonům. Zpětná vazba může být použita například k opravě nebo zlepšení pracovního produktu.
• „Výstupní lístky“ nebo „výstupní lístky“, které rychle shromažďují odpovědi studentů na otázky učitele na konci hodiny nebo vyučovací hodiny. Na základě toho, co odpovědi naznačují, pak může učitel upravit další hodinu tak, aby se zabýval pojmy, které žáci nepochopili, nebo dovednostmi, s nimiž mohou mít problémy. Podobnou strategií jsou „přiznávací lístky“, které se používají na začátku hodiny nebo vyučovací hodiny, aby se zjistilo, co si studenti zapamatovali z předchozích učebních zkušeností.
• Samohodnocení, které studenty žádá, aby se zamysleli nad vlastním procesem učení, aby se zamysleli nad tím, co jim jde dobře nebo s čím mají problémy, a aby vyjádřili, co se naučili nebo co se ještě potřebují naučit, aby splnili očekávání kurzu nebo vzdělávací standardy.
• Vzájemné hodnocení, které studentům umožňuje využívat se navzájem jako zdroje učení. Například „workshopování“ písemné práce se spolužáky je jednou z běžných forem vzájemného hodnocení, zejména pokud se studenti řídí rubrikou nebo pokyny poskytnutými učitelem.

Kromě výše uvedených důvodů mohou pedagogové formativní hodnocení používat také k tomu, aby:

• Zaměřili studenty na proces učení a jeho vnitřní hodnotu spíše než na známky nebo vnější odměny.
• Podporovali studenty, aby stavěli na svých silných stránkách, místo aby se fixovali na své nedostatky nebo se jimi zabývali. (Související diskusi naleznete v části Růstové myšlení.)
• Pomozte studentům lépe si uvědomit jejich vzdělávací potřeby, silné stránky a zájmy, aby mohli převzít větší odpovědnost za svůj vlastní vzdělávací růst. Studenti se například mohou naučit, jak sami hodnotit svůj pokrok a samoregulovat své chování.
• Poskytněte studentům podrobnější, přesnější a užitečnější informace. Protože známky a výsledky testů poskytují pouze obecný dojem o studijních výsledcích, obvykle na konci vyučovacího období, může formativní zpětná vazba pomoci objasnit a kalibrovat očekávání od učení jak pro studenty, tak pro rodiče. Žáci získají jasnější představu o tom, co se od nich očekává, a rodiče mají k dispozici podrobnější informace, které mohou využít k účinnější podpoře vzdělávání svých dětí.
• Zvýšit nebo urychlit vzdělávací výsledky všech žáků a zároveň snížit rozdíly v učení a ve výsledcích.

Reforma

Přestože koncept formativního hodnocení existuje teprve od 60. let 20. století, pedagogové pravděpodobně používají „formativní hodnocení“ v různých podobách již od vynálezu vyučování. Jako záměrné strategii zlepšování školy se však formativnímu hodnocení v posledních desetiletích dostává ze strany pedagogů a výzkumníků stále větší pozornosti. Ve skutečnosti je nyní všeobecně považováno za jednu z nejúčinnějších výukových strategií používaných učiteli a na toto téma existuje stále více literatury a akademických výzkumů.

Školy nyní častěji podporují nebo vyžadují, aby učitelé ve výuce používali strategie formativního hodnocení, a pro pedagogy je k dispozici stále více možností profesního rozvoje na toto téma. Formativní hodnocení je také nedílnou součástí personalizovaného učení a dalších vzdělávacích strategií, jejichž cílem je přizpůsobit hodiny a výuku odlišným vzdělávacím potřebám a zájmům jednotlivých žáků.

Debata

Přestože ve vzdělávací komunitě panuje poměrně málo sporů o užitečnosti formativního hodnocení, debaty či neshody mohou pramenit z rozdílného výkladu tohoto pojmu. Někteří pedagogové se například domnívají, že tento termín je volně používán pro formy hodnocení, které nejsou „skutečně“ formativní, zatímco jiní se domnívají, že formativní hodnocení je ve třídě zřídkakdy používáno vhodně nebo efektivně.

Další častou debatou je, zda formativní hodnocení může nebo má být známkováno. Mnoho pedagogů tvrdí, že formativní hodnocení lze považovat za skutečně formativní pouze tehdy, pokud není známkováno a používá se výhradně ke zlepšení učení žáků. Pokud jsou kvízu, testu, projektu nebo jinému pracovnímu produktu přiřazeny známky, stávají se de facto sumativním hodnocením – tj, aktem přidělení známky se z hodnocení stává hodnocení výkonu, které je zdokumentováno ve studijních záznamech žáka, na rozdíl od diagnostické strategie, která slouží ke zlepšení porozumění a přípravy žáka před tím, než je mu zadán klasifikovaný test nebo úkol.

Někteří pedagogové také rozlišují mezi „čistě“ formativním hodnocením – takovým, které učitelé používají denně při výuce žáků, a „průběžným“ nebo „srovnávacím“ hodnocením, což jsou obvykle periodická nebo čtvrtletní hodnocení, která slouží ke zjištění, v jaké fázi učení se žáci nacházejí nebo zda jsou na cestě ke splnění očekávaných vzdělávacích standardů. Zatímco někteří pedagogové mohou tvrdit, že za formativní hodnocení lze považovat jakoukoli metodu hodnocení, která se používá diagnosticky, včetně průběžných hodnocení, jiní tvrdí, že tyto dvě formy hodnocení by měly zůstat odlišné vzhledem k tomu, že mohou být vyžadovány různé strategie, techniky a odborný rozvoj.

Někteří zastánci formativního hodnocení mají také podezření, že testovací společnosti nesprávně označují a prodávají některé průběžné standardizované testy jako „formativní“, aby využily popularity této myšlenky a profitovaly z ní. Někteří pozorovatelé vyjadřují skepsi k tomu, že komerční nebo předem připravené produkty mohou být autenticky formativní, a tvrdí, že formativní hodnocení je sofistikovaná výuková technika a k jejímu dobrému provedení je zapotřebí jak bezprostřední znalost hodnocených žáků, tak dostatečné školení a profesní rozvoj.

The Glossary of Education Reform by Great Schools Partnership is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License.