Fronty:

Když dvě vzduchové hmoty s různými fyzikálními vlastnostmi (teplota, vlhkost, hustota atd.)) setkají, vlivem sbíhavé atmosférické cirkulace se nesnadno spojí.

Přechodová zóna neboli vrstva nespojitosti takto vzniklá mezi dvěma vzduchovými hmotami je trojrozměrná plocha a nazývá se fronta.

Tvorba fronty:

Ideálními podmínkami pro vznik fronty jsou teplotní kontrast a sbíhající se vzduch, který by měl být dostatečně silný, aby spolu s Coriolisovou silou posunul jednu vzduchovou hmotu směrem k druhé. Stejně jako je frontogeneze neboli formování fronty způsobeno sbíhajícím se vzduchem (například podél subpolárního pásu nízkého tlaku), je frontolýza neboli rozptyl fronty způsobena rozbíhajícím se vzduchem (například fronty procházející subtropickým pásem vysokého tlaku mají tendenci se rozptylovat).

Obecná charakteristika:

Teplotní kontrast ovlivňuje tloušťku frontální zóny nepřímo úměrně. Při náhlé změně teploty přes frontu dochází také ke změně tlaku, což se projevuje ohybem izobar směrem k tlakové níži. Tyto izobary jsou jinak hladké křivky. Fronty většinou leží v nížinách nízkého tlaku. Na frontě také dochází k posunu větru, protože pohyb větru je funkcí tlakového gradientu a Coriolisovy síly.

Například jihozápadní vítr tropických přímořských vzduchových hmot může přes frontu ustoupit severozápadnímu větru polárních vzduchových hmot. Frontální činnost je vždy spojena s oblačností a srážkami v důsledku výstupu teplého vzduchu, který se adiabeticky ochlazuje, kondenzuje a způsobuje srážky. Intenzita srážek závisí na sklonu stoupání a množství vodní páry přítomné ve stoupajícím vzduchu.

Klasifikace front:

Na základě mechanismu frontogeneze a souvisejícího počasí lze fronty studovat podle následujících typů:

1. Studená fronta:

Taková fronta vzniká, když studená vzduchová hmota nahradí teplou vzduchovou hmotu tím, že do ní postoupí a vyzdvihne ji, nebo když je tlakový gradient takový, že teplá vzduchová hmota ustupuje a studená postupuje. V takové situaci je přechodová zóna mezi nimi studenou frontou.

Počasí podél takové fronty závisí na vertikální struktuře vyzdvižené vzduchové hmoty, ale obecně je spojeno s úzkým pásem oblačnosti a srážek. Blížení studené fronty se vyznačuje zvýšenou větrnou aktivitou v teplém sektoru a výskytem cirrové oblačnosti, po níž následuje nižší, hustší altocumulus a altostratus. Na aktuální frontě způsobují tmavé nimbové mraky silné přeháňky. Studená fronta rychle přechází, ale počasí podél ní je bouřlivé. (Obr. 2.20)

2. Přední fronta je nejsilnější na světě. Teplá fronta:

Jedná se vlastně o skloněnou frontální plochu se sklonem 1:100 až 1:200, podél které probíhá aktivní pohyb teplého vzduchu nad studeným. Při pohybu teplého vzduchu po svahu dochází ke kondenzaci a vzniku srážek, ale na rozdíl od studené fronty jsou změny teploty a směru větru pozvolné. S přibližováním je hierarchie oblaků-cirrus, stratus a nimbus.

Oblaky cirrostratus před teplou frontou vytvářejí kolem Slunce a Měsíce aureolu. Takovéto fronty způsobují mírné až slabé srážky na velkém území, a to v průběhu několika hodin. Přechod teplé fronty se vyznačuje vzestupem teploty, tlaku a změnou počasí. (Obr. 2.20)

3. Okluzní fronta:

Taková fronta vzniká, když studená vzduchová hmota předbíhá teplou vzduchovou hmotu a přechází pod ni. Teplý sektor se zmenšuje a studená vzduchová hmota při zemi zcela pohltí teplý sektor.

Tak vzniká dlouhá a dozadu se houpající okluzní fronta, která může být typu teplé nebo studené okluzní fronty. (Obr. 2.20) Počasí podél okluzní fronty je složité – směs počasí typu studené fronty a typu teplé fronty. Takové fronty jsou v západní Evropě běžné.

4. Stacionární fronta:

Když se povrchová poloha fronty nemění, vzniká stacionární fronta. V tomto případě je pohyb větru na obou stranách fronty rovnoběžný s frontou. Přechod teplého vzduchu podél takové fronty způsobuje frontální srážky.

Několik důležitých front:

Některé z důležitých front vzniklých během ledna a července jsou znázorněny na obrázcích 2.21 a 2.22.

Některé z nich jsou popsány níže:

Atlantická polární fronta vzniká při setkání mořských tropických vzduchových hmot s kontinentálními polárními vzduchovými hmotami. Full development of this front takes place during winter.

The Atlantic Arctic Front is formed when the maritime polar air masses meet the air masses developed along the boundary of Arctic source- region.

The Mediterranean Front is formed when the cold polar air masses of Europe meet the winter air masses of Africa.

Pacific Arctic Fronts are formed along the Rockies-Great Lakes region. These fronts change with seasons (Figs. 2.21, 2.22).