Gary Coleman
Raný život a průlom v kapele Diff’rent StrokesEdit
Gary Wayne Coleman se narodil 8. února 1968 ve městě Zion ve státě Illinois. Adoptovali ho W. G. Coleman, obsluha vysokozdvižného vozíku, a Edmonia Sue, zdravotní sestra. Kvůli fokální segmentální glomeruloskleróze, vrozenému onemocnění ledvin, a kortikosteroidům a dalším lékům používaným k jeho léčbě byl jeho růst omezen na 142 cm a jeho obličej si i v dospělosti zachoval dětský vzhled. V roce 1973 a znovu v roce 1984 podstoupil dvě neúspěšné transplantace ledvin a potřeboval častou dialýzu. V roce 1974 začala Colemanova kariéra, když se objevil v reklamě pro banku Harris. Jeho hláška (poté, co hlasatel řekl: „Měli byste mít bankéře Harris“) zněla: „Měli byste mít panenku Huberta“. „Hubert“ byl vycpaný lev představující logo banky Harris. Ve stejném roce se objevil v jedné z epizod seriálu Medical Center. Coleman se v televizi objevil již dříve, a to v seriálu The Jeffersons jako Raymond, synovec George Jeffersona, a v seriálu Good Times jako Pennyin přítel Gary.
V roce 1977 se Coleman objevil v pilotním díle obnoveného seriálu The Little Rascals jako Stymie, který nakonec nebyl přijat jako seriál. Jeho práce na pilotním díle Little Rascals upoutala pozornost výkonného ředitele a v roce 1978 byl Coleman obsazen do role Arnolda Jacksona v seriálu Diff’rent Strokes, kde hrál jednoho ze dvou černošských bratrů z Harlemu adoptovaného bohatým bílým vdovcem na Manhattanu. Po premiéře se seriál Diff’rent Strokes okamžitě stal hitem, který se vysílal osm sezón a skončil v roce 1986. Colemanovi se za práci v seriálu dostalo velkého uznání a chvály a za svou roli získal pět nominací na cenu Young Artist Award, z nichž dvě získal, a čtyři roky po sobě, od roku 1980 do roku 1983, vyhrál People’s Choice Awards pro oblíbeného mladého televizního interpreta. Na vrcholu své slávy v seriálu Diff’rent Strokes vydělával 100 000 dolarů za epizodu a později se proslavil hláškou své postavy „What’chu talkin‘ ‚bout, Willis?“, kterou pronášel skepticky v reakci na výroky Todda Bridgese, který ztvárnil bratra jeho postavy, i na výroky ostatních postav. Podle Bridgesovy autobiografie Killing Willis musel Coleman navzdory svému věku a zdravotním problémům pracovat na natáčení Diff’rent Strokes dlouhé hodiny, což přispělo k tomu, že byl nešťastný a oddělil se od zbytku herců.
Coleman se okamžitě stal populární postavou, známou svou přítomností a osobností. Současně s prací v seriálu Diff’rent Strokes začal Coleman pracovat ve filmech, poprvé se objevil v baseballové televizní komedii The Kid from Left Field v roce 1979. V roce 1981 debutoval v celovečerním filmu v komediálním snímku Na správné stopě v hlavní roli Lestera, mladého čističe bot, který se proslaví tím, že má talent na sázení na koně. Film byl přijat se smíšenými ohlasy, kritici uváděli, že film stojí téměř výhradně na Colemanově důvěryhodnosti a přítomnosti, nicméně film byl komerčně úspěšný a jeho výkon byl oceněn. V následujícím roce si Coleman zahrál ve filmu Jimmy the Kid (1982). Film byl finančně úspěšný, ale dočkal se veskrze negativních recenzí, přičemž kritik Roger Ebert napsal: „… ve filmech, jako je tento, opravdu není místo pro brilantní herecké výkony. Jsou napsány podle vzorce, obsazeny podle počítače a režírovány podle knihy, a když se do nich vkrádá trocha spontánnosti, působí to nepatřičně.“ Ve stejném roce si zahrál v televizním filmu The Kid with the Broken Halo. Film posloužil jako základ pro seriál The Gary Coleman Show z roku 1982, kde měl Coleman hlavní hlasovou roli Andyho LeBeaua, anděla ve výcviku, který přichází na zem, aby pomáhal ostatním a získal svá křídla.
Kariérní výkyvy, finanční problémy a právní problémyEdit
Dokument Biography Channel odhaduje, že Colemanovi po zaplacení rodičů, poradců, právníků a daní zbyla čtvrtina původní částky, kterou získal za léta strávená v seriálu Diff’rent Strokes. Později úspěšně zažaloval své rodiče a bývalé poradce za zpronevěru svých financí a získal 1,3 milionu dolarů. V roce 1989 Coleman zažaloval své adoptivní rodiče a bývalého obchodního poradce o 3,8 milionu dolarů za zpronevěru svého svěřenského fondu a v roce 1993 vyhrál rozsudek ve výši 1,28 milionu dolarů. V televizním rozhovoru v roce 1993 Coleman uvedl, že se dvakrát pokusil o sebevraždu předávkováním prášky. Coleman namluvil roli v animovaném seriálu Waynehead, kde namluvil Kevina, který se vysílal v letech 1996-1997. V roce 1997 také namluvil hlas Kennyho Falmoutha ve videohře The Curse of Monkey Island, čímž si získal pozornost, neboť byl jedním z mála prvních širokoúhlých herců, kteří se objevili ve videohře. Coleman byl také vášnivým fanouškem železnice, a aby podpořil svou kolísavou kariéru, pracoval na částečný úvazek v hobby obchodech v oblasti Denveru, Tucsonu a Kalifornie, aby se mohl věnovat svému koníčku. V devadesátých letech Coleman stavěl a udržoval miniaturní železnice ve svých domech v několika státech. V současné době se alespoň jedna z Colemanových modelových železnic uchovává v Colorado Springs ve státě Colorado.
V roce 1998 byl Coleman obviněn z napadení, když pracoval jako člen ochranky. Byl zatčen a později u soudu vypověděl, že mu bylo vyhrožováno a on se bránil. Coleman se přiznal k jednomu případu napadení, dostal podmíněný trest odnětí svobody a bylo mu nařízeno zaplatit Fieldsovi účet za nemocnici ve výši 1 665 dolarů a absolvovat kurzy zvládání hněvu. V srpnu 1999 Coleman požádal o ochranu před bankrotem. Uvedl, že za jeho platební neschopnost bylo zodpovědných více lidí, „ode mě, přes účetní, mé adoptivní rodiče, agenty, právníky a zase zpět ke mně“. Prodělal 200 000 dolarů na herně, kterou pojmenoval Gary Coleman Game Parlor a která se nacházela ve Fisherman’s Village v Marina del Rey v Kalifornii. K Colemanovým chronickým finančním problémům významně přispívaly neustálé výdaje na léčbu, které ho občas nutily uchýlit se k neobvyklým aktivitám při získávání finančních prostředků. V roce 1999 spolupracoval se společností UGO Networks na internetové aukci s názvem „Zachraňte mě!“. Mezi předměty patřil jeho gauč, „malý oblek pasáka“ s odpovídajícími zlatými Nike a podepsaná škrabka na led. Na předměty se přihodilo více než 5 000 dolarů.
Obnovení kariéry, manželství a pozdější létaEdit
V roce 2003 ztvárnil Coleman fiktivní verzi sebe sama ve videohře Postal 2 (2003). Druhá hra ze série Postal se po svém vydání stala kultovní a přinesla Colemanovi velkou pozornost. Ve stejném roce se Coleman pustil do politiky a v roce 2003 kandidoval v odvolávacích volbách v Kalifornii na guvernéra. Jeho kampaň sponzoroval bezplatný zpravodajský týdeník East Bay Express jako satirický komentář k odvolání. Poté, co Arnold Schwarzenegger ohlásil svou kandidaturu, Coleman oznámil, že bude volit Schwarzeneggera. Coleman se umístil na 8. místě v konkurenci 135 kandidátů a získal 14 242 hlasů. V roce 2005 se Coleman objevil ve videoklipu Johna Ceny k jeho singlu „Bad, Bad Man“ (z alba You Can’t See Me) a hrál sám sebe jako padoucha, který bere Michaela Jacksona a Madonnu jako rukojmí. Videoklip byl parodií na kulturu 80. let a zaměřoval se na seriál A-Team. V roce 2005 se Coleman také přestěhoval z Los Angeles do Santaquinu, malého města asi 80 km jižně od Salt Lake City v Utahu, kde žil po zbytek svého života.
Na začátku roku 2007 se seznámil s 22letou Shannon Priceovou na natáčení filmu Church Ball, kde pracovala jako komparzistka. Priceová a Coleman se o několik měsíců později vzali. Ve dnech 1. a 2. května 2008 vystoupili s velkým ohlasem v pořadu Divorce Court, aby dali najevo své neshody a pokusili se zachránit své manželství. Přesto se v srpnu 2008 rozvedli a Colemanová dostala ex parte zákaz přiblížení k Priceovi, aby jí zabránila žít v jeho domě, když byl po rozvodu hospitalizován. Podle soudní žádosti, kterou Priceová později podala, spolu s Colemanem žili ve společném manželství až do jeho smrti. Soudce však nakonec rozhodl v neprospěch Priceové poté, co vyslechl důkazy o tom, že v době, kdy tvrdila, že je s Colemanem, udržovala poměr s jinými muži a „na veřejnosti Colemana fyzicky týrala, vodila ho za ruku jako dítě, neprojevovala vůči němu před nikým fyzickou náklonnost“. V roce 2007 byl Coleman po „vášnivé diskusi“ s manželkou na veřejnosti obviněn z přestupku výtržnictví ve městě Provo ve státě Utah.
V roce 2008 byl Coleman účastníkem dopravní nehody po hádce v bowlingové hale v Paysonu ve státě Utah, která začala tím, že 24letý Colt Rushton fotografoval Colemana bez jeho svolení. Podle svědků se oba muži pohádali. Na parkovišti Coleman údajně nacouval svým vozem do Rushtona, narazil mu do kolena a strhl ho pod vozidlo, načež narazil do jiného auta. Rushton byl s lehkými zraněními ošetřen v místní nemocnici a propuštěn. Coleman se později přiznal k obvinění z výtržnictví a bezohledné jízdy a dostal pokutu 100 dolarů. V roce 2010 urovnal občanskoprávní žalobu související s tímto incidentem za nezveřejněnou částku. V roce 2009 se Coleman a jeho bývalá manželka dostali do domácího sporu, po kterém byl Price zatčen pro podezření z domácího násilí a obě strany byly obviněny z výtržnictví. V lednu 2010, několik měsíců před svou smrtí, byl Coleman zatčen na základě nevyřízeného zatykače za domácí násilí v Santaquinu, umístěn do věznice okresu Utah a následujícího dne propuštěn. Colemanovou poslední televizní rolí byla hlasová role v animovaném seriálu Robot Chicken. Jeho posledními filmovými rolemi byla role Charlese Higginse ve sportovní komedii Church Ball (2006), role otroka v satirické komedii An American Carol (2008) a role Garyho v komedii Midgets vs. Mascots (2009).