Gestační věk
Pojmy o vztahu mezi porodní hmotností a gestačním věkem
Gestační věk udává délku těhotenství od prvního dne poslední menstruace, zatímco porodní hmotnost je konečná dosažená hmotnost dítěte po ukončení těhotenství. Odhad gestačního věku může být u značné části těhotenství pochybný, a to buď z důvodu nejistoty ohledně data poslední menstruace, abnormalit růstu plodu v průběhu těhotenství, nebo proto, že se matky dostavují k předporodní péči pozdě nebo vůbec. Ačkoli se gestační věk v průběhu těhotenství průběžně zvyšuje, podle konvence se gestační věk často označuje jako věk v prvním, druhém nebo třetím trimestru a neuvádí se jako ukončené jednotlivé týdny.
Zatímco porodní hmotnost lze snadno změřit, přesné posouzení gestačního věku se ukázalo jako mnohem obtížnější. Teprve na počátku dvacátého století finský pediatr Arvo Ylppö poprvé navrhl, aby se malé děti při narození označovaly jako nedonošené, a to na základě porodní hmotnosti 2500 g nebo méně (Ylppö, 1919).
Původně se růst plodu během těhotenství hodnotil nepřímo pomocí sériových měření hmotnosti matky, výšky fundu dělohy a obvodu břicha. K posouzení zralosti a dobrého stavu plodu se používaly různé hormonální a biochemické parametry matky a rentgenové snímky plodu.
Přímá vizualizace plodu byla možná až v 60. letech 20. století, kdy byla u těhotných žen poprvé použita rozvíjející se technika klinického ultrazvuku. Měření biparietálního průměru lebky plodu se provádělo u velkého počtu těhotných žen, jejichž menstruační cykly byly pravidelné, normálně dlouhé a u nichž bylo spolehlivě známo datum poslední menstruace. Tato měření v po sobě jdoucích fázích těhotenství pak byla použita ke stanovení populačních hodnot, na jejichž základě bylo možné spolehlivě vyhodnotit gestační věk. Vzhledem k tomu, že ultrazvuk bylo možné bezpečně používat v raném těhotenství, bylo pak možné provádět sériová měření v určitých intervalech, aby se zjistilo, zda je vzorec růstu plodu normální, či nikoliv.
Byly zavedeny percentilové grafy porodní hmotnosti, aby bylo možné posoudit, zda je jednotlivé dítě se známou porodní hmotností a gestačním stářím přiměřeně vzrostlé (Lubchenco, 1976). Termíny jako „malý pro datum“ a „velký pro datum“ se začaly široce používat k popisu kojenců, jejichž velikost při narození se odchylovala od normální hodnoty, zejména těch, kteří byli považováni za růstově omezené.
Současně se stále více uznávalo, že kojenci s nízkou porodní hmotností/nedonošení nejsou homogenní skupinou, ale spíše skupinou, ve které se někteří rodí předčasně a jiní mají nízkou porodní hmotnost v důsledku špatného růstu plodu (Gruenwald, 1974).
Pro ty, kteří jsou méně obeznámeni s pojmy souvisejícími s růstem od početí do porodu v termínu o přibližně 270 dní později, lze lepší pochopení růstu plodu získat srovnáním s charakteristikami postnatálního růstu novorozenců od narození do velikosti a zralosti dospělého člověka. Zde lze snadněji přímo sledovat vývoj jedince a sériově měřit změny výšky, hmotnosti, obvodu hlavy a dalších ukazatelů a následně je porovnávat s normálními populačními hodnotami získanými ve stejném věku. Dokud nebudou tyto koncepty dobře pochopeny, zůstane převážně nepozorovaný růst plodu pro mnohé záhadou!“
Stejně jako v postnatálním životě změna rychlosti růstu nebo pokles na nižší percentil během intrauterinního růstu často naznačuje nepříznivý výsledek. Například plod, který je při sériových měřeních během těhotenství trvale na 75. percentilu, může být nepříznivě ovlivněn nástupem hypertenze matky ve třetím trimestru těhotenství a mít mnohem nižší porodní hmotnost, řekněme na 50. percentilu. Takové dítě se obvykle nepovažuje za dítě s omezeným růstem, protože jeho porodní hmotnost je výrazně vyšší než hraniční hmotnost určující malý věk pro porod. Přesto bude toto dítě náchylné k některým nepříznivým následkům jiných dětí se zjevně omezeným růstem.
Závažnost případných následků je ovlivněna délkou trvání příčiny v těhotenství a stupněm tísně plodu v peripartálním období, která může odrážet zhoršený přísun základních živin plodu.
.