Glacial deposition

Cirques, tarns, U-shaped valleys, arêtes, and horns

V čele většiny ledovcových údolí se nachází jeden nebo několik cirques (nebo corries). Cirque je prohlubeň ve tvaru amfiteátru, jejíž otevřený konec směřuje dolů do údolí. Zadní část tvoří obloukovitý útes zvaný čelní stěna. V ideálním případě je čelní stěna v půdorysu půlkruhová. Tato situace se však zpravidla vyskytuje pouze u cirků zaříznutých do plochých náhorních plošin. Častější jsou čelní stěny v mapovém pohledu hranaté v důsledku výškových nerovností po jejich obvodu. Dno mnoha cirků tvoří mělká kotlina, která může obsahovat jezero. Tato kotlina a základna přilehlé čelní stěny obvykle vykazují známky rozsáhlé ledovcové abraze a oškubání. I když přesný proces vzniku cirku není zcela objasněn, zdá se, že část čelní stěny nad ledovcem ustupuje mrazovým tříštěním a ledovým klínem (viz níže Periglaciální tvary reliéfu). Skalní úlomky pak padají buď na povrch ledovce, nebo do randkluftu či bergschrundu. Oba názvy označují trhlinu mezi ledem v čele ledovce a čelní stěnou cirku. Skály na povrchu ledovce jsou postupně pohřbeny sněhem a začleněny do ledu ledovce. V důsledku klesající rychlostní složky ledu v akumulační zóně jsou horniny nakonec přesunuty k základně ledovce. V tomto okamžiku se tyto horniny spolu s úlomky hornin z bergschrundu stávají nástrojem, kterým ledovec eroduje, obrušuje a leští základnu čelní stěny a dno cirku.

Během počátečního růstu a konečného ústupu údolního ledovce led často nepřesahuje hranice cirku. Takový cirkový ledovec je pravděpodobně hlavní příčinou vzniku pánve vymleté do skalního podloží dna mnoha cirků. Někdy jsou tyto kotliny „prohloubené“ o několik desítek metrů a obsahují jezera zvaná tarny.

Na rozdíl od situace v údolí potoka jsou všechny úlomky spadlé nebo sesunuté ze stěn a čelních stěn zaledněného údolí okamžitě odstraněny proudícím ledem. Ledovce jsou navíc zpravidla v kontaktu s mnohem větším procentem průřezu údolí než ekvivalentní řeky nebo potoky. Ledovce tak mají tendenci erodovat báze údolních stěn v mnohem větší míře než potoky, zatímco potok eroduje extrémně úzkou linii podél nejnižší části údolí. Sklon přilehlých údolních stěn závisí na stabilitě skalního podloží a úhlu opadu zvětralých horninových úlomků, které se hromadí na úpatí a na údolních stěnách. Z tohoto důvodu mají řeky tendenci vytvářet údolí ve tvaru písmene V. Ledovce, které zdědí údolí potoků ve tvaru V, je drasticky přetvářejí tím, že nejprve odstraní veškerou volnou suť podél báze údolních stěn a poté přednostně erodují skalní podloží podél báze a spodních bočních stěn údolí. Takto zaledněná údolí získávají charakteristický parabolický příčný profil nebo profil ve tvaru písmene U s relativně širokým a plochým dnem a strmými, dokonce svislými bočními stěnami. Stejným procesem mají ledovce tendenci zužovat skalní předěly mezi horními úseky sousedních paralelních údolí na rozeklané hřebeny s ostřím nože, tzv. aréty. Aréty vznikají také mezi dvěma cirky směřujícími opačným směrem. Nízké místo nebo sedlo na aréte mezi dvěma cirky se nazývá col. Vyšší hory mají často na svých úbočích paprskovitě uspořádané tři nebo více cirků. Eroze směrem k vrcholu zanechává nakonec pouze ostrý vrchol lemovaný téměř svislými skalními stěnami, které jsou od sebe odděleny aréty. Takovéto ledovcem erodované hory se označují jako rohy, z nichž nejznámější je Matterhorn ve švýcarských Alpách.