Green Jellÿ
Začátky (1981-1984)Edit
Bill Manspeaker, obyvatel Hollywoodu v Kalifornii, založil Green Jellÿ v roce 1981 jako Green Jellö, čtyřčlennou komediálně-punkovou kapelu. Protože většina členů kapely byla v té době špatnými muzikanty, označovali se jako „Nejhorší kapela na světě“ a kladli důraz na bizarní divadlo, power akordy a sebeironický humor. Název, který navrhl kamarád, byl zvolen proto, že členové kapely měli pocit, že želé s příchutí vápna je nejhorší příchutí želé, a Manspeaker věřil, že to také odráží talent kapely.
Green Jellö začali hrát na punkových koncertech v okolí Buffala ve státě New York a stali se proslulými svými výstřelky na pódiu a živým divadlem. Byli hudebními nováčky do té míry, že si baskytarista musel barevně označit pražce na baskytaře, aby si zapamatoval rozmístění prstů podle barev.
Let It Be (1984-1987)Edit
V roce 1984 vydali Green Jellö osmipísňové EP Let It Be na vlastním labelu American Jello Parti Productions, Inc. Obal (navržený Manspeakerem) byl parodií na obal alba Let It Be od The Beatles. Album, nahrané v Manspeakerově ložnici a ve zkušebně místní kapely, obsahovalo „Green Jellö Theme Song“ a také rané písně jako „I’ve Got Poo-Poo on My Shoe“ (později nazvanou „Shitman“), „Whip Me Teenage Babe“ (později přejmenovaná na „House Me Teenage Rave“), „Hill, Hill“, „Do the Howie“, jednovětá „Icrog“, „The Ice Cream Song“ a „I’ll Buy You Any Major Appliance You Want Baby, Ooo Ooo“.
Trojí živé vystoupení Möther Gööse v Budokanu (1987-1991)Edit
Po lokálním úspěchu v Buffalu se mnoho členů přesunulo do Hollywoodu v Kalifornii. V roce 1987 při práci v Tower Records na Sunset Boulevardu skupinu reformovali a rychle se stali stálicí hollywoodské undergroundové scény. V roce 1988 se Manspeaker a spol. seznámili s kapelou Gwar a díky společné lásce ke kostýmům a rekvizitám mezi nimi okamžitě vzniklo přátelství.
V roce 1989 vydali Green Jellö u 29. února Records své druhé album Triple Live Möther Gööse at Budokan, které bylo nahráno v garáži s producentkou Sylvií Massy. Kapela začala hudebně přitvrzovat, přibrala bubeníka Dannyho Careyho (který později hrál s Tool), baskytaristy Billa Tuttona (King Dot) a Rootin‘ Bloomquista a kytaristy Marca Levinthala (Pippi Rockstocking), Stevena Shenara (Sven Seven), C.J. Buscagliu (Jesus Quisp) a Bernieho Peakse (Bernie Vicious). Měli také sedm vokalistů: Bill Manspeaker (Moronic Dictator, Shitman, Marshall „Duh“ Staxxx), Joe Cannizzaro (Dunderhead), Keith Matherne (Keni Logginz), Gary Helsinger (Hotsy Menshot, Piñata Head), Greg Reynard (Reason Clean, Toucan Son of Sam) a Maynard James Keenan (Billy Bob). Kapela měla také dvě doprovodné zpěvačky/podlahové bubenice, Kim O’Donnell (Sadistica) a Caroline Jester (Jella Tin). O’Donnell také navrhla a vytvořila všechny obaly, obaly, komiksy a loga kapely.
Cereal Killer (1991-1993)Edit
V roce 1991 Green Jellö oslovili dceřinou společnost BMG Zoo Entertainment a s tvrzením, že jsou „první kapelou na světě, která natáčí pouze videoklipy“, jí nabídli, že celý projekt (hudbu, videoklipy, obaly atd.) vytvoří zcela sami za neslýchanou částku 50 000 dolarů. Zoo s nimi na místě podepsalo smlouvu. Na podzim 1992 vydali své třetí album Cereal Killer, které opět produkovala Sylvia Massy a které nahráli v Sound City Studios ve Van Nuys v Kalifornii. K albu vyšlo dlouhohrající video, které se skládalo z videoklipů ke každé písni a také z filmu ze zákulisí. Videoalbum si pomalu získávalo renomé v undergroundu a nakonec se ho prodalo přes 100 000 kopií. Průlom nastal, když rozhlasová stanice v Seattlu ve státě Washington, The X KXRX, zahrála skladbu „Three Little Pigs“ jako vtip, ale místo toho se telefony stanice rozsvítily a skladba se stala místním hitem. To přimělo Zoo vydat EP Green Jellö SUXX, které se skládalo ze čtyř písní Cereal Killer, což následně vedlo k tomu, že se „Three Little Pigs“ stala hitem na The Box. Po úspěchu této písně vydala skupina v březnu 1993 plnohodnotné studiové album Cereal Killer Soundtrack. Bylo to jejich první vydání pod názvem Green Jellÿ po sporu o ochrannou známku se společností Kraft Foods, který se týkal jejich původní přezdívky Green Jellö.
Video ke skladbě „Three Little Pigs“ režíroval Fred Stuhr (který režíroval také video k písni „Sober“ skupiny Tool) a představovalo hliněné zpracování klasické pohádky s moderními obměnami, jako jsou prasata kouřící trávu, vystoupení Ramba a vlk na Harley Davidsonu. Videoklip se stal okamžitým hitem na MTV a po většinu léta 1993 se v USA držel na 17. místě a získal jak hudební cenu MTV, tak nominaci na hudební cenu Billboardu. Mezitím se píseň dostala do britské singlové hitparády na nejvyšší pozici č. 5. Díky videoklipu „Three Little Pigs“ se Cereal Killer Soundtrack stal zlatým v USA, na Novém Zélandu a v Kanadě a platinovým v Austrálii, nakonec se ho celosvětově prodalo přes 14 milionů kopií. Green Jellö strávili téměř rok na turné po USA a Evropě na podporu tohoto alba. V roce 1993 vydali singl „Electric Harley House (Of Love)“, na jehož videoklipu se podíleli Gene Simmons a Paul Stanley ze skupiny KISS. Ještě téhož roku kapela vydala singl, který neměl být zařazen na žádné z jejích řadových alb: spolupráci s Hulkem Hoganem, v níž zazněla skladba Garyho Glittera „I’m the Leader of the Gang (I Am)“, která jim vynesla třetí hit v Top 40 ve Velké Británii.
333 (1994-1995)Edit
V roce 1994 zahájili Green Jellÿ společný podnik v hodnotě 4 milionů dolarů od své mateřské společnosti BMG Music a otevřeli Green Jellÿ Studios, audiovizuální produkční dům na Sunset Boulevard v Hollywoodu v Kalifornii. Podnik vytvářel videoklipy pro jiné umělce a také díla pro televizi a film. Právě zde skupina nahrála a natočila své čtvrté album 333. Album, které se více zaměřovalo na hudební stránku a obsahovalo i nekomediální písně, bylo eklektičtějším setkáním, sahajícím od thrash metalu přes grunge rock až po taneční hudbu. Kvůli problémům s nahrávací společností a prakticky nulové propagaci se desce nepodařilo prorazit. Dlouhohrající videoklip k albu nebyl nikdy řádně vydán a je velmi těžké ho sehnat. Z desky vzešel hit „The Bear Song“, který se objevil ve filmu bratří Farrellyů Blbý a blbější, ale v hitparádách neuspěl. Ačkoli nový videoklip k albu nebyl nikdy řádně vydán, získal v roce 1995 nominaci na cenu Grammy za nejlepší dlouhohrající videoklip.
V roce 1994 Green Jellÿ také napsal a produkoval soundtrack k videohře Spider-Man od společnosti Acclaim Entertainment & Venom: Venom: Maximum Carnage. Vzhledem k tehdejšímu stavu videoherní hudební technologie nebyl soundtrack nahranou hudbou, ale spíše počítačovou interpretací písní. Části soundtracku se objevily také v pokračování hry Maximum Carnage, Spider-Man & Venom: Venom: Separation Anxiety (Úzkost z odloučení). Ve stejném roce se Green Jellÿ objevili sami v epizodě animovaného seriálu Fantastická čtyřka s názvem „Super Skrull“, v níž Věc natáčí videoklip k písni o své hlášce „It’s Clobberin‘ Time!“
V roce 1995 nahráli Green Jellÿ pro Zoo Entertainment album se zbrusu novým materiálem, ale kvůli přetrvávajícím problémům s tímto problémovým vydavatelstvím, které nakonec vedly k jeho sloučení s Volcano Entertainment v roce 1996, album nevyšlo. Tento materiál však vyšel až o 14 let později v podobě alba Musick to Insult Your Intelligence By a ve stejném roce vydali také coververzi skladby „Born to Be Wild“ pro stejnojmenný filmový soundtrack.
Ačkoli se Green Jellÿ nikdy oficiálně nerozpadli, členové základní sestavy kapely Cereal Killer/333 (s výjimkou Manspeakera) se poté postupně začali vydávat vlastní cestou.
Reunion a Musick to Insult Your Intelligence By (2008-2009)Edit
19. února 2008 oznámil hudební zpravodajský web Blabbermouth.net, že se Green Jellÿ dávají znovu dohromady a že se připravuje možné turné po Spojených státech. Kapela také znovu vydala alba Cereal Killer a 333 video na vlastním DVD u Originology Records, které se prodávalo pouze na jejich koncertech.
Green Jellÿ nakonec 13. října 2009 vydali album Musick to Insult Your Intelligence By. Obsahuje stejnou sestavu jako Cereal Killer a 333, až na C. J. Buscagliu a Roye Staleyho (nahrazeného Robem Brownem), kteří v době nahrávání již kapelu opustili.
Turné a nové desky (2010-současnost)Edit
Green Jellÿ odehráli v letech 2010-12 několik turné.
Financované díky úspěšné kampani na Kickstarteru v roce 2015, kapela vydala 1. prosince 2016 DVD s názvem GREEN JELLO Suxx Live: (později přejmenované na Green Jellÿ Suxx Live: An Experience in Ridiculousness). Torontský filmař Rob Gabriele s kapelou absolvoval turné a zdokumentoval její řádění na pódiu. V průběhu roku 2017 absolvovali turné na podporu filmu a jeho soundtracku. V roce 2018 vyšel u Enjoy the Ride Records oficiální soundtrack k dokumentárnímu filmu Green Jellÿ Suxx Live.
V roce 2017 vydali Green Jellÿ nový videoklip a singl s názvem „Fr3tö F33t“, jehož autorem je baskytarista Mike Snyder a zpěvem Bill Manspeaker. V roce 2019 vydali další singl s názvem „Silence of the Sponge“, makabrózní parodii na znělku seriálu SpongeBob SquarePants.