Hannibal
Hannibalův otec Hamilkar byl na konci první punské války velitelem kartaginských vojsk. Poté, co Kartágo válku prohrálo, Hamilkar přešel do Hispánie, aby si podrobil kmeny na území dnešního Španělska. V době této invaze bylo Kartágo ve špatném stavu. Jeho loďstvo nedokázalo dopravit armádu do Iberie (Hispánie). Hamilkar musel pochodovat směrem k Herkulovým sloupům a přejít Gibraltarskou úžinu. Podle vyprávění v Liviovi přiměl Hamilkar Hannibala ke slibu, že se nikdy nestane přítelem Říma. Hannibal to řekl svému otci:
Přísahám, že jakmile mi to věk dovolí… Použiji oheň a ocel, abych zastavil osud Říma.
Na oplátku Hamilkar souhlasil, že Hannibala vezme s sebou do Hispánie. Hamilkar strávil dva roky dokončováním dobývání Iberie jižně od řeky Ebro. Zemřel v roce 229/228 v bitvě, pravděpodobně se utopil v řece Jucar. Velení převzal jeho zeť Hasdrubal, ale v roce 221 př. n. l. byl zavražděn.
Po Hasdrubalově smrti se Hannibal stal vůdcem armády. Řím se obával Hannibalovy rostoucí síly. Uzavřel spojenectví s městem Saguntum a prohlásil, že město chrání. Saguntum se nacházelo jižně od řeky Ebro. Hannibal proto na město zaútočil. Po osmi měsících bylo dobyto. Po tomto útoku římského spojence chtěl Řím po Kartágu spravedlnost. Místo toho kartáginská vláda neviděla na Hannibalově jednání nic špatného. Válka, kterou Hannibal chtěl, byla vyhlášena na konci roku.
Pozemní cesta do ItálieEdit
Hannibalovu armádu tvořilo až 75 000 pěšáků a 9 000 jezdců. Hannibal opustil „Nové Kartágo“ koncem jara roku 218 před naším letopočtem. Probojoval se na sever až k Pyrenejím. Kmeny porazil díky chytré horské taktice a urputnému boji. Poté, co urazil 290 mil Hispánií a dorazil k řece Ebro, vybral Hannibal nejspolehlivější a nejvěrnější části své armády složené z libyjských a iberských žoldnéřů, aby s ním pokračovaly v cestě. Zanechal 11 000 vojáků, aby hlídali nově dobytou oblast. U Pyrenejí propustil dalších 11 000 iberských vojáků. Hannibal vstoupil do Galie s 50 000 pěšáky a 9 000 jezdci.
Hannibal potřeboval překročit Pyreneje, Alpy a mnoho důležitých řek v regionu. od jara roku 218 př. n. l. se probojoval k Pyrenejím. Uzavřel mírové dohody s vůdci galských kmenů a dosáhl řeky Rhôny. Když v září dorazil k Rhoně, čítala Hannibalova armáda 38 000 pěšáků, 8 000 jezdců a 37 válečných slonů.
Hannibal unikl římskému vojsku, které proti němu bylo vysláno do Galie. Poté se vydal údolím jednoho z potoků řeky Rhôny. Na podzim dosáhl úpatí Alp. Jeho cesta přes hory je jedním z nejslavnějších úspěchů jakékoli vojenské síly. Po této cestě Hannibal k překvapení Římanů sestoupil z podhůří do severní Itálie. Dorazil jen s polovinou sil, s nimiž vyrazil, a jen s několika slony. Hannibal při přechodu hor ztratil až 20 000 mužů.
Bitva u TrebbiaEdit
Publius Cornelius Scipio velel římským jednotkám vyslaným zastavit Hannibala. Neočekával, že Hannibal překročí Alpy. Očekával, že s Hannibalem bude bojovat v Hispánii. S malou armádou, která byla stále v Galii, se Scipio pokusil Hannibala zastavit. Přesunul svou armádu po moři do Itálie včas, aby se mohl s Hannibalem setkat. Hannibal učinil oblast za sebou bezpečnější tím, že porazil kmen Taurinů (dnešní Turín). Soupeřící vojska se utkala u Kartága. Zde Hannibal donutil Římany opustit Lombardskou nížinu. Toto vítězství značně oslabilo římskou kontrolu nad Galy. Galové se rozhodli připojit ke Kartágincům. Brzy byla celá severní Itálie neoficiálně spojencem. Galské a ligurské oddíly brzy zvýšily jeho armádu zpět na 40 000 mužů. Hannibalova armáda byla připravena vtrhnout do Itálie. Scipio se stáhl za řeku Trebii. Utábořil se u města Placentia a čekal na další vojáky.
Senát nařídil Semproniovi Longovi, aby přivedl své vojsko ze Sicílie vstříc Scipiovi a postavil se Hannibalovi. Hannibal byl na místě, aby mu mohl čelit. Sempronius se Hannibalovi vyhnul a spojil se se Scipionem u řeky Trebbia poblíž Placentie. U Trebie Hannibal porazil římskou pěchotu překvapivým útokem ze zálohy na křídle.
Bitva u Trasimenského jezeraEdit
Při příchodu do Etrurie na jaře roku 217 př. n. l. se Hannibal rozhodl vylákat hlavní římskou armádu vedenou Flaminiem do bitvy. Hannibal našel Flaminia tábořit u Arretium. Pochodoval kolem levého boku svého protivníka a odřízl Flaminia od Říma. Hannibal přinutil Flaminia, aby ho pronásledoval. Na břehu Trasimenského jezera Hannibal zničil Flaminiovu armádu ve vodě nebo na blízkých svazích. Flaminia také zabil. Zbavil se tak jediné síly, která mu mohla zabránit v cestě do Říma. Uvědomil si, že bez obléhacích strojů nemůže doufat v dobytí hlavního města, a proto se rozhodl pokračovat do střední a jižní Itálie. Doufal, že tato demonstrace síly vyvolá povstání proti římské vládě. Za Trasimenským jezerem Hannibal prohlásil: „Nepřišel jsem bojovat proti Italikům, ale jménem Italiků proti Římu.“
FabiusEdit
Řím byl uveden do obrovské paniky. Jmenovali diktátora jménem Quintus Fabius Maximus. Byl to inteligentní a opatrný generál.
Fabius přijal „Fabiovu strategii“. Odmítl otevřený boj s nepřítelem a postavil několik římských armád do blízkosti Hannibala, aby omezil jeho pohyb. Fabius vysílal malé síly proti Hannibalovým sběračským oddílům. Obyvatelům malých severních vesnic nařídil, aby postavili hlídky. Mohli shromáždit svůj dobytek a majetek a odejít do opevněných měst. Tím se měla vyčerpat odolnost útočníků.
Hannibal se rozhodl táhnout přes Samnium do Kampánie. Doufal, že zkáza vtáhne Fabia do boje, ale Fabius se odmítl nechat vtáhnout do bitvy. Jeho vojáky začal dráždit jeho „zbabělý duch“. Jeho politika se jim nelíbila. Římané byli zvyklí čelit nepřátelům v poli a lid si přál rychlý konec války.
Zbytek podzimu pokračoval častými potyčkami. Po šesti měsících byl Fabius v souladu s římskými zákony odvolán z funkce.
Bitva u CannaeEdit
Na jaře roku 216 př. n. l. se Hannibal zmocnil velkého zásobovacího skladu v Cannae na Apulské planině, čímž se fakticky postavil mezi Římany a jejich zdroj zásobování. Římský senát v roce 216 obnovil konzulské volby. Za konzuly zvolili Caia Terentia Varra a Lucia Aemilia Paulla. Římané shromáždili do té doby největší armádu ve své historii, aby Hannibala porazili. Odhaduje se, že celková síla armády byla asi 80 000 mužů.
Římská armáda táhla na jih do Apulie. Po dvoudenním pochodu nalezli Hannibala u řeky Audifus. Konzul Varro byl bezohledný muž plný pýchy a byl odhodlán Hannibala porazit. Varrova arogance ho přemohla a dovolila Hannibalovi, aby ho vlákal do pasti. Díky brilantní taktice Hannibal obklíčil a zničil většinu tohoto vojska.
Odhaduje se, že u Cannae bylo zabito nebo zajato 50 000-70 000 Římanů. Mezi mrtvými bylo i osmdesát senátorů. Římský senát čítal maximálně 300 mužů – to bylo 25-30 % vládnoucího sboru. Bitva u Cannae jednou z nejhorších porážek v dějinách starověkého Říma. Je to také jedna z nejkrvavějších bitev v celých lidských dějinách, pokud jde o počet obětí na životech během jediného dne. Po Cannae Římané odmítli bojovat s Hannibalem v bitvách. Místo toho se ho snažili porazit tím, že ho vyčerpali. Spoléhali se na své výhody v podobě zásobování a lidské síly.
Díky tomuto vítězství se většina jižní Itálie přidala na Hannibalovu stranu. V témže roce se proti římské nadvládě vzbouřila řecká města na Sicílii. Makedonský král Filip V. Hannibala podpořil. Tím začala první makedonská válka proti Římu. Hannibal si vytvořil novou základnu v Capui, druhém největším městě Itálie.
Patová situaceEdit
Bez prostředků svých spojenců nebo posil z Kartága nemohl Hannibal udělat o mnoho víc a začal ztrácet půdu pod nohama. Nadále porážel Římany, kdykoli je mohl přivést do bitvy, ale nikdy se mu nepodařilo dosáhnout dalšího rozhodujícího vítězství.
Konec války v ItáliiEdit
V roce 212 př. n. l. spiklenci v Tarentu vpustili Hannibala do města. Poté zatroubili na poplach několika římskými trubkami. To umožnilo Hannibalovým vojákům vybírat Římany, kteří se potáceli v ulicích. Hannibal řekl Tarentincům, aby označili každý dům, kde Tarentinci žijí, aby je nevyrabovali. I přes drancování se citadela udržela. To Hannibalovi zabránilo využívat přístav a Řím pomalu získával nad Hannibalem převahu. V témže roce přišel o Kampánii.
V roce 211 př. n. l. padlo město Capua. V létě téhož roku Římané zničili kartáginskou armádu na Sicílii. Hannibal mezitím porazil Fulvia u Herdonea v Apulii, ale ztratil Tarentum. Po ztrátě Tarentum v roce 209 př. n. l. a obsazení Samnia a Lukánie Římany byla jeho pozice v jižní Itálii téměř ztracena.
V roce 207 př. n. l. se stáhl do Brutia. Tyto události znamenaly konec Hannibalových úspěchů v Itálii. V roce 203 př. n. l. byl Hannibal odvolán do Kartága, aby vedl obranu své vlasti proti římské invazi.