Historie Demokratické republiky Kongo

Svobodný stát Kongo

Belgický král Leopold II. zahájil dobývání obrovského území, které se mělo stát jeho osobním lénem. Pozornost krále upoutala tato oblast během průzkumu řeky Kongo britským badatelem a novinářem Henrym Mortonem Stanleym v letech 1874-77. V roce 1874 se král vydal na cestu k řece Kongo. V listopadu 1878 Leopold založil Výbor pro studium horního Konga (Comité d’Études du Haut Congo, později přejmenovaný na Association Internationale du Congo), aby otevřel africké vnitrozemí evropskému obchodu podél řeky Kongo. V letech 1879 až 1882 Stanley pod záštitou výboru zřídil na horním Kongu stanice a zahájil jednání s místními vládci. Do roku 1884 podepsala Association Internationale du Congo smlouvy se 450 nezávislými africkými entitami a na jejich základě prosadila své právo spravovat celé dotčené území jako nezávislý stát.

Leopold’s thinly veiled colonial ambitions paved the way for the Berlin West Africa Conference (1884–85), which set the rules for colonial conquest and sanctioned his control of the Congo River basin area to be known as the Congo Free State (1885–1908). Vyzbrojen soukromým mandátem od tehdejšího mezinárodního společenství a pod rouškou humanitární mise jeho Africké mezinárodní asociace, která měla ukončit otroctví a přinést Konžanům náboženství a výhody moderního života, vytvořil Leopold donucovací nástroj koloniální hegemonie.

Název Svobodný stát Kongo je úzce spjat s mimořádnými útrapami a krutostmi, které byly ve jménu Leopoldovy „civilizační mise“ páchány na konžských masách. „Bez železnice,“ řekl Stanley, „nemá Kongo cenu ani haléře.“ Bez využití nucených prací by však železnice nemohla být postavena a obrovské koncese, které byly poskytnuty soukromým evropským společnostem, by se nestaly ziskovými, stejně tak by nebylo možné překonat africký odpor na východě bez masivního náboru domorodých vojáků. Krutá logika příjmového imperativu vedla Leopolda k tomu, že svůj rodící se správní systém proměnil ve stroj určený k tomu, aby z půdy vytěžil nejen maximální množství přírodních zdrojů, ale také maximální výkon práce od lidí. Aby si Leopold zajistil pracovní sílu potřebnou k dosažení svých cílů, používali jeho agenti takové metody, jako byly únosy rodin konžských mužů, kteří byli nuceni plnit často nereálné pracovní kvóty, aby zajistili propuštění svých rodin. S těmi, kteří se pokusili o vzpouru, se vypořádala Leopoldova soukromá armáda, Force Publique – skupina afrických vojáků pod vedením evropských důstojníků -, která vypalovala vesnice a vyvražďovala rodiny vzbouřenců. Jednotky Force Publique byly také známé tím, že Konžanům, včetně dětí, usekávaly ruce.

Po intenzivní mezinárodní kritice, kterou vyvolala odhalení amerického spisovatele Marka Twaina, anglického novináře E. D. Morela a různých misionářů, odhlasoval belgický parlament v roce 1908 anexi Svobodného státu Kongo – v podstatě odkoupení oblasti od krále Leopolda, čímž se oblast, která byla kdysi královským osobním majetkem, dostala pod belgickou vládu. Ničivý dopad Svobodného státu Kongo však přetrval mnohem déle, než byla jeho krátká historie. Rozsáhlý sociální rozvrat nejenže zkomplikoval vytvoření životaschopného systému správy, ale také zanechal dědictví protizápadních nálad, z nichž dokázaly těžit následující generace nacionalistů.