Historie Guatemaly: Rigoberta Menchú

Biografie

Rigoberta Menchú je guatemalská domorodá vůdkyně známá jako obhájkyně lidských práv, velvyslanec UNESCO, nositel Nobelovy ceny za mír a Ceny prince asturského za mezinárodní spolupráci. Vynikla jako vůdčí osobnost v sociálních bojích na národní i mezinárodní úrovni. Nobelova cena jí byla udělena za její boj za sociální spravedlnost a etnokulturní smíření založené na respektování práv původních obyvatel.

Na politické scéně Menchúová dvakrát kandidovala na guatemalskou prezidentku za levicovou stranu. Chtěla si splnit svůj sen stát se první ženou a domorodou osobou, která se stane prezidentkou své země, ale III. světový summit domorodců se rozhodl její politické aspirace nepodpořit, protože domorodí obyvatelé Guatemaly se necítili být v projektu zastoupeni.

Spory o její autobiografii

V roce 1999 vydal antropolog David Stoll knihu „Já, Rigoberta Menchú, a příběh všech chudých Guatemalců“, v níž tvrdil, že část životopisu Menchúové je nepravdivá nebo zkreslená a obsahuje zážitky, které ona sama nikdy nezažila. Stoll tvrdil, že některé prvky ze života aktivistky byly pozměněny nebo zveličeny, aby to vypadalo, že rodina Menchúových byla radikální bojovnicí za sociální práva. Řekl, že guatemalská vláda dala jejímu otci Vicente Menchúovi pozemek, stejně jako tisícům rolníků v rámci plánu kolonizace země, který měl spolupracovat s mírovými silami USA; že její rodina nebyla v otroctví na velkých kávových plantážích; že Rigoberta nebyla přítomna, když byl její bratr upálen zaživa uprostřed náměstí atd. Stollová tvrdila, že když strávila tři roky v Chichicastenangu, 100 km od své vesnice, je nepravděpodobné, že by se v dětství a mládí mohla se svou rodinou účastnit jakékoli zemědělské činnosti. Dále tvrdila, že Menchúová není negramotná a studovala na státní škole.

Oprávněnost Nobelovy ceny Menchúové byla poté popřena a veřejnost opakovaně požadovala její zrušení.

Menchú na obranu pravdivosti autobiografie v jednom z rozhovorů uvedl následující:

Je neodpustitelné, aby kdokoli, byť i s využitím vědy, urážel památku obětí. Tento člověk (Stoll) věnuje dvě kapitoly očerňování mého otce, člověka, kterého ani neznal a který byl zabit 31. ledna 1980. Mám dojem, že v hloubi duše snaha o jeho očernění souvisí s vůdcovstvím domorodců, protože můj otec byl vůdcem v rolnických bojích za půdu. Tato hloupost je součástí toho, že otázka půdy je otázkou rodinnou, nikoliv politickou. Tento pán tvrdí, že můj bratr Patrocinio nebyl upálen bílým fosforem, ale byl popraven a vhozen do masového hrobu. Doufám, že mi Stoll poskytne své spisy, abych mohl zjistit, kde je tělo mého bratra Patrocinia, a důstojně ho pohřbít.

Rigoberta Menchú, 1999.

Rigoberta Menchú, 1999.