Historie léků proti TBC – PAS, streptomicin, Waksman

1943 Historie – Waksman & vývoj streptomycinu

Selman Waksman byl půdní mikrobiolog, který v roce 1939 pracoval na oddělení mikrobiologie zemědělské pokusné stanice v New Jersey na Rutgersově univerzitě v New Brunswicku. Studoval vzájemné působení půdních mikrobů. Během předchozích 25 let Waksman, jeho asistenti a někteří postgraduální studenti získali a publikovali informace nejen o houbách, ale také o metodách a technikách, které k získání těchto informací používali. Současně se studiem hub se zabýval také studiem aktinomycet. Aktinomycety jsou skupinou mikrobů, které lze považovat za mezistupeň mezi bakteriemi a houbami.

Aktinomycety (zobrazené na agarové destičce) měly zásadní význam v historii léků proti TBC

Waksman při svých předchozích studiích mikrobiologického ovlivnění půdy zjistil, že aktinomycety mohou na některé půdní bakterie působit velmi zvláštním způsobem, který vede k inhibici jejich růstu. Proto poté obrátil svou pozornost od studia půdy ke konkrétnímu zkoumání citlivosti organismu tuberkulózy na různé aktinomycety.

V roce 1939 začal systematicky hledat mikroby vyskytující se v půdě, kteří mají schopnost bránit růstu bakterií produkujících choroby. Různé předběžné studie produkce antibiotik aktinomycetami vyústily v roce 1940 v izolaci aktinomycinu, který však byl extrémně toxický.5Waksman, S, „The Conquest of Tuberculosis“, Robert Hale Ltd, 1964 Po něm následoval o dva roky později streptothricin, u kterého byla rovněž zjištěna značná toxicita.

Hledání tedy pokračovalo a v září 1943 byla nalezena další sloučenina s názvem streptomycin, která byla pro zvířata méně toxická, ale jinak měla některé podobné vlastnosti. První veřejné oznámení o izolaci antibiotika bylo učiněno v článku z ledna 1944 6Schatz, A., Bugie, E., and Waksman, S. A. „Streptomycin, a Substance Exhibiting Antibiotic Activity against Gram-Positive and Gram-Negative Bacteria“, Proc. Soc. Exper. Biol. Med., 55:66-69. Před koncem roku byla prokázána jeho aktivita proti organismu tuberkulózy. Za necelé dva roky od jeho izolace byly provedeny rozsáhlé výzkumné práce.

Oznámení účinnosti streptomycinu na organismus TBC okamžitě upoutalo pozornost Dr. W. H. Feldmana a Dr. H. Corina Hinshawa z Mayo clinic. Zajímali se o nalezení protituberkulózních látek pro testování na pokusných zvířatech. 7Waksman, S, „The Conquest of Tuberculosis“, Robert Hale Ltd, 1964 Waksman, S, „The Conquest of Tuberculosis“, Robert Hale Ltd, 1964 Dr. Wakman souhlasil, že poskytne klinice Mayo část surového přípravku streptomycinu. Rovněž zařídil, aby chemická a farmaceutická společnost Merck vyrobila velké množství streptomycinu, které by bylo zapotřebí pro rozsáhlejší zkoušky.

První klinická léčba tuberkulózy streptomycinem byla na Mayo Clinic provedena v zimě 1944/45.

První klinická léčba tuberkulózy streptomycinem byla na Mayo Clinic provedena v zimě 1944/45. Dne 20. listopadu 1944 byl streptomycin poprvé podán člověku k léčbě tuberkulózy. Bylo to jen několik týdnů poté, co byl první pacient léčen pomocí PAS. Pacient byl ze sanatoria propuštěn 13. července 1947 s diagnózou zřejmě zastavené plicní tuberkulózy.

Používání streptomycinu však mělo některá závažná omezení. Patřila k nim skutečnost, že musel být bolestivě aplikován, a po dlouhodobé léčbě docházelo ke vzniku rezistence. Existovala také zvláštní toxicita léku, která u některých pacientů vedla ke ztrátě sluchu nebo smyslu pro rovnováhu.