Hydroxid

Hydroxid, jakákoli chemická sloučenina obsahující jednu nebo více skupin, z nichž každá obsahuje po jednom atomu kyslíku a vodíku vázaných dohromady a fungujících jako záporně nabitý ion OH-. Kladně nabitá část sloučeniny je obvykle iontem kovu (např. sodíku, hořčíku nebo hliníku), i když se může jednat o organickou skupinu (např. guanidinium nebo tetramethylamonium). Přítomnost neionizované, kovalentně vázané hydroxylové skupiny OH je výhodné charakterizovat předponou hydroxy, jako v organické sloučenině hydroxyoctové kyselině, CH2OHCOOH, nebo příponou ol, jako v methanolu, CH3OH, a v koordinačních sloučeninách předponou hydroxo, jako v tetrahydroxoaurátu draselném, KAu(OH)4.

Mezi hydroxidy patří známé zásady z laboratorních a průmyslových procesů. Hydroxidy alkalických kovů, lithia, sodíku, draslíku, rubidia a cesia, jsou nejsilnější báze a nejstabilnější a nejrozpustnější hydroxidy. Hydroxid sodný, NaOH, známý také jako kaustická soda nebo louh, má velký průmyslový význam. Vápník, baryum a stroncium – všechny kovy alkalických zemin – tvoří rozpustné hydroxidy, které jsou silnými zásadami, ale jsou méně stabilní než hydroxidy alkalických kovů. Z nich je nejběžnější hydroxid vápenatý, Ca(OH)2, běžně známý jako hašené vápno. S výjimkou hydroxidu thalia (TlOH) jsou hydroxidy ostatních kovů, např. hořčíku, železa, vizmutu, niklu, kobaltu a mědi, ve vodě jen málo rozpustné, ale neutralizují kyseliny. Hydroxidy berylia, olova, zinku, hliníku, chromu (trojmocného), cínu (dvojmocného), zlata (trojmocného) a některých dalších kovů vykazují jak kyselé, tak zásadité vlastnosti, tj. rozpouštějí se ve vodných roztocích buď zásad, nebo kyselin. Hydroxidy a další látky, jako jsou oxidy a sulfidy, s těmito dvojími vlastnostmi se nazývají amfoterní.