Jaký význam má v Bibli Judea?

Otázka: „
Odpověď: Jaký je význam Judeje v Bibli? Judea znamená „země Židů“. Území Judeje, dříve nazývané Juda, se začalo označovat jako „Judea“ až po babylonském zajetí. Většina Židů, kteří se vrátili z vyhnanství, pocházela z kmene Juda. Vzhledem k tomu, že území Judska bylo téměř jediné, které v době vyhnanství zbylo ze severního a jižního království, byli navrátivší se zajatci nazýváni „Judejci“ a jejich vlast se začala nazývat Judea.
Jméno Judea se v Bibli poprvé objevuje v knize Ezdráš jako provincie Perské říše: „Buď známo králi, že jsme přišli do provincie Judea, do domu velkého Boha, který je vystavěn z velkých kamenů a do zdí je vloženo dřevo, a toto dílo jde rychle kupředu a daří se jim.“ (Ezd 5,8, KJV; viz také Ezd 9,9)
Starý Izrael se dělil na tři hlavní oblasti: Galilea na severu, Samaří uprostřed a Judsko, později nazývané Judea, na jihu. Provincie Judea, na rozdíl od Galileje a Samaří, zahrnovala území kmenů Juda, Benjamín, Dan, Simeon a část Efrajima. Tato oblast, známá jako Horní pahorkatina, se rozkládala od Bét-elu na severu po Bet-Zur na jihu a od Emauz na západě po řeku Jordán na východě.
Po období babylonského vyhnanství tvořilo vlastní Judsko poměrně malou oblast bezprostředně obklopující město Jeruzalém, tedy území značně zmenšené oproti někdejšímu Judskému království. Někdy se však v Bibli Judea používá v širším politickém smyslu a označuje celé území obývané židovským národem (Mt 19,1; Lk 1,5; 4,44; 7,17; 23,5; Sk 10,37; 11,1.29; 26,20).
V době Římské říše byla Judea součástí provincie Sýrie. Když se Ježíš narodil, byl judským králem Herodes Veliký (L 1,5), ačkoli vládl mnohem většímu území. Po Herodově smrti a po celou dobu Ježíšova života byla Judea pod vládou Římany jmenovaných prokurátorů neboli místodržících. Mezi nimi byl i Pilát Pontský, který vládl v době Ježíšovy smrti. V době rané církve vládl Judsku Herodes Agrippa I.
Ježíš se narodil v judském Betlémě (Mt 2,1.5.6), jak předpověděl prorok (Mich 5,2). Jan Křtitel začal svou kazatelskou službu na judské poušti (Mt 3,1). Ježíš často sloužil v Judsku (Jan 4,3; 11,7; Mk 10,1) a lidé z Judska přicházeli poslouchat Pánovo učení a být svědky jeho zázraků (Lk 5,17). Přestože se Ježíš v Judsku setkával s obtížemi a pronásledováním (Jan 4,1-3), pověřil své učedníky, aby šli a byli svědky „v Jeruzalémě a v celém Judsku a Samařsku a až na konec země“ (Sk 1,8). Judsko bylo mezi národy zastoupenými při vylití Ducha svatého o Letnicích (Sk 2,5-11). Apoštol Pavel kázal také v Judsku (Sk 26,20), kde vzniklo mnoho křesťanských církví (Sk 9,31; 1 Sol 2,14).