Jak může být mrtvola neúplatná?

Je to fakt: formy života založené na uhlíku zde na Zemi nakonec přestanou existovat. A to se týká i vás a mě. Bez ohledu na to, kam se domníváte, že vaše duše odcestuje (nebo dokonce zda věříte, že duši máte), jedna věc je zaručena. Ta nádoba, které říkáme tělo, projde po vaší smrti nepříjemnými změnami.

Bez životodárných procesů, jako je krevní oběh a metabolismus, začne tělo chátrat. Kůže odpadne, oční bulvy se rozpadnou, vlasy se promění v prach a nakonec se promění i vaše kosti. To vše je dobrá zpráva pro červy a bakterie, které žijí v půdě a hodují na rozkládajícím se materiálu, jako je vaše mrtvé tělo. A uklidňující může být i to, že po smrti budete recyklováni – nebo alespoň kompostováni.

Podle zásad některých náboženství však existuje způsob, jak proces rozkladu zmařit. Římskokatolická církev po staletí zastávala názor, že jedinci nejčistší víry zůstávají po smrti v živém stavu a jejich těla odolávají rozkladu v hrobě.

Existuje řada zdokumentovaných případů, kdy byli lidé exhumováni několik let po své smrti a byli nalezeni nevysvětlitelně zachovaní. Ještě podivuhodnější je, že někteří z těchto lidí zůstali zachováni po celá staletí. Církev to považovala za měřítko svatosti a neporušitelní – lidé, jejichž těla záhadným způsobem zmaří rozklad – byli kanonizováni do desatera katolické mystiky. Neúplatnost se stala součástí beatifikace – procesu prohlašování za svatého. Součástí tohoto procesu bylo také to, že se budoucí světec po smrti zjevoval lidem ve viděních a konal zázraky, ať už po smrti, nebo během života.

Pokud vám to všechno zní trochu jako bláboly, zpozorněte: po celém světě dnes existují kostely, ve kterých můžete vidět vystavené neúplatné. Některé se již začaly rozkládat a jiné stále bojují s procesem rozkladu, a to i stovky let po své smrti.

Jak tedy může být mrtvola neúplatná? To se dozvíte na další stránce.