Jak poznat, zda používáte „ironii“ nebo „sarkasmus“
Otec s dcerou diskutovali u snídaně v restauraci. „To není ironie, to je sarkasmus,“ řekl otec o něčem, na co dcera upozornila. „Ne,“ odpověděla. „Ironie je poukázat na absurditu něčeho. Sarkasmus má zranit. V tom je ten rozdíl.“
Na něco přišla.
Když jsme před téměř třemi lety psali o „ironii“, bylo to proto, abychom připomněli, že „ironie“ není „náhoda“. Jeden zpravodajský server psal o „ironii“ návratu muže ke starému koníčku. „Je to ironie, protože jeho koníčkem je chov holubů – ptáků, kteří jsou mimo jiné známí svými schopnostmi vracet se domů.“ To je vtipné, zajímavé, možná nečekané, ale ne „ironické“.
„Ironie“ se příliš často používá ve významu „zvláštnost“ nebo „náhoda“, přestože ve většině slovníků se jako definice stále neobjevuje. Diskuse o tom, zda je toto použití přijatelné, chybí i ve většině příruček o použití, s výjimkou hesel, která diskutují o tom, zda je třeba „ironicky“ upozornit na domnělou „ironii“.
Někdy je nutné na ni upozornit. Je mnohem snazší „ironii“ nebo „sarkasmus“ slyšet než číst: Změna tónu, důraz na slově, protahovaná slabika, to vše signalizuje, že „neříkám to, co si opravdu myslím; říkám opak“ nebo že jsem „ironický“. Ale v psaném textu „‚Ano, je velmi dobrá,‘ řekl“ nejsou žádné signály, které by naznačovaly, že to, co bylo řečeno, není tím, co bylo myšleno. „‚Ano, je velmi dobrá,‘ řekl“ s přidáním kurzívy nebo jiného zdůraznění může naznačovat sarkastický tón nebo ne. Mohlo by tedy být nutné přidat příslovce: „‚Yes, she’s very good,‘ he said sarcastically.“
Proč „sarkasticky“ a ne „ironicky“? Protože poznámka je zlá, pronesená s úšklebkem. Je, jak řekla dcera, „míněna jako rána“. Websterův slovník New World College Dictionary říká, že „sarkasmus“ je „posměšná, výsměšná, uštěpačná nebo jízlivá poznámka; škádlení nebo posměch, obvykle ironický“. Na druhou stranu „ironie“ je nejčastěji zaměřena na události nebo situace, nikoli na lidi. (Někdo samozřejmě může být „ironický“, ale obvykle o tom mluví, nikoliv je subjektem ironie). Dlouhé čekání ve frontě může přinést „ironický“ výrok „Panečku, jak ten čas letí“, ale pokud někdo, když si všimne, že pokladní neumí spočítat drobné, řekne: „Asi jim tam nahoře pracuje Einstein“, jedná se o „sarkasmus“.
Další způsob, jak poznat, že „ironie“ často obsahuje prvek humoru, bizarnosti nebo podivnosti. Klasická definice „ironie“ – hořící hasičská zbrojnice – není vtipná, ale je zvláštní. Je to „ironie“, protože to poslední, co by člověk očekával, že bude hořet, je místo, kde sídlí lidé, jejichž prací je požárům předcházet a bojovat s nimi. A i když je některá „ironie“ „sarkasmem“, je to sarkasmus jemnější, protože je většinou zaměřen na věci, ne na lidi.
Jednou z definic „ironie“ je kontrast mezi tím, co si postava ve filmu, hře nebo románu myslí nebo říká, a tím, co diváci vědí, že je pravda. Je tedy „ironií“, když diváci ve filmu vědí, že padouch číhá za dveřmi, když je hrdina otevírá a říká: „Padouch je pryč.“ Je to „ironie“. Ale když padouch hrdinu omráčí a řekne: „Jé, to je ale chytrák,“ to už je „sarkasmus“.