Jak senzační pád Johna DeLoreana z milosti ovlivnil jeho rodinu
Cristina Ferrareová měla po 35 let dobrý důvod uchovávat v sobě vzpomínky na Johna DeLoreana.
Bylo jí 23 let, když se zamilovala do o 25 let staršího automobilového magnáta. Po svatbě v roce 1973 žili se svými dvěma malými dětmi, Zacharym a Kathryn, v pohádce z vyšší společnosti – bydleli ve dvacetipokojovém mezonetu na Páté avenue tak vysoko, že z něj viděla na celý Central Park. Pohádka se však zastavila v roce 1982, kdy byl John po zoufalém pokusu získat peníze na záchranu své stejnojmenné automobilky zatčen a obviněn ze spiknutí za účelem získání a distribuce kokainu v hodnotě 24 milionů dolarů. Následoval soudní proces, během něhož se Ferrareová – která svého manžela nadále zuřivě podporovala – dozvěděla, že jí DeLorean lhal.
Skandál se dostal na první stránky novin a Ferrareová přišla o mnoho přátel, životní úspory (díky honorářům právníků) i kariéru. Krátce poté, co byl DeLorean zproštěn viny, Ferrareová opustila manžela a přestěhovala děti z penthousu do domu svých rodičů, kde spaly na nafukovacích matracích na podlaze.
Po desetiletí se na Ferrareovou obraceli filmaři, aby nejtraumatičtější kapitolu svého života a života svých dětí adaptovala pro filmové plátno. „Ale už dávno jsem se rozhodla, že o tom nebudu mluvit kvůli svým dětem,“ řekla Ferrareová minulý týden telefonicky časopisu Vanity Fair. „Otázky, které jsem věděla, že mi lidé budou klást, by odhalily věci o otci mých dětí, které jsem nechtěla, aby slyšely z mých úst.“
Proto když ji režiséři Don Argott a Sheena M. Joyce oslovili kvůli svému dokumentárnímu filmu Framing John DeLorean – který je nyní k dispozici na VOD a v omezeném počtu kin – Ferrare jejich pozvání k účasti před kamerou zdvořile odmítla. Podpořila však rozhodnutí Zacharyho a Kathryn s tvůrci promluvit – a promluvit o tom, jak sladit chamtivost jejich otce, který zemřel v roce 2005, s přednostmi muže, kterého každý z nich považoval za svého nejlepšího přítele.
„Váš otec je zostuzen a jde do vězení,“ říká Kathryn na jednom místě filmu a rekapituluje, co zažila jako dítě. „Vaše rodina přijde o všechny peníze. Tvoji rodiče se rozvedou. Všechno ve vašem světě se změní a dalších patnáct let vašeho života vás pronásledují otázky: „Je váš otec ve vězení?“ a kokainové žoky…. Celý život jsem si to musela prožívat.““ V jednu chvíli se podělí o umělecký projekt, který vytvořila – náčrtek DeLoreanu DMC s koláží z titulních stran novin o pádu její rodiny. Místo DMC je na nárazníku vozu napsáno: „Zničte mi dětství.“
Kathryn řešila své problémy s otcem na terapii – a poté, co DeLorean v roce 1999 vyhlásil bankrot a žil v jednopokojovém bytě, Kathryn mu zlepšila náladu tím, že ho seznámila se sjezdy DeLoreanů, kde mohl mluvit s lidmi, kteří jeho auta stále milovali.
Zachary, kterému bylo asi 12 let, když byl jeho otec zatčen, měl zřejmě těžší cestu ke zpracování tohoto traumatu. „Jak jsi, kurva, mohl takhle ohrozit naši rodinu?“ zeptal se ho. Zachary se ve filmu nahlas ptá. Při vzpomínce na rodinný penthouse Zachary vítá kamery ve svém „posraném malém bytě“, v němž je rozestlaný futon a malá špinavá kuchyňka.
Poté, co Ferrareová poprvé viděla upoutávku na film Framing John DeLorean, propukla v pláč. Na dalších dvou místech toho dne začala nekontrolovatelně vzlykat. Její manžel Anthony Thomopoulos jí řekl, že výlev emocí má smysl. „Řekl: ‚Cristino, jsme spolu manželé už 34 let a nikdy jsi o tom se mnou nemluvila… Celé ty roky jsi to v sobě dusila… Je to naprosto v pořádku. Musíš se vyplakat. Potřebuješ to ze sebe dostat. Potřebuješ o tom mluvit.“
Když Ferrareová konečně viděla samotný film – obklopena některými ze sedmi dětí, které s Thomopoulosem sdílí a které o rozsahu této ságy nevěděly – byla ohromena jeho přesným zobrazením neuvěřitelně složitého příběhu. „Řekla jsem si: ‚Páni, to je přesně to, co se stalo‘,“ – až po zvraty v soudní síni, které Ferrareovou zaskočily. „Některé věci mi John prostě zatajil… V té době jsem za něj byla 11 let vdaná a byla jsem v šoku, když jsem seděla v soudní síni a říkala si: ‚Cože?'“
Protože film zpracoval tuto kapitolu jejího života tak sympaticky – a umožnil Kathryn a Zacharymu, aby se podělili o svou verzi příběhu -, cítí se Ferrareová poprvé oprávněná mluvit o následcích zatčení svého bývalého manžela.
„Nyní mohu mluvit svobodně, protože tento film zobrazuje vše včetně toho, co to udělalo mým dětem, zejména mému synovi Zacharymu,“ řekla Ferrare. „Cítím se svobodná. Požehnáním tohoto filmu pro mě je, že Kathryn má konečně uzavřenou záležitost.“ Ferrareová uvedla, že se v době DeLoreanova zatčení snažila svou dceru chránit před kritikou – dokonce šla tak daleko, že zavolala všem rodičům z Kathryniny třídy a řekla jim: „Nemusíte mě nebo Johna podporovat… ale je to dítě. Žádám vás, abyste si se svým dítětem promluvili a byli k němu laskaví“. Přesto Kathryn starší děti šikanovaly.
„Ani si nedokážu představit, jakou škodu jí to tehdy způsobilo,“ řekl Ferrare. „Později se to projevilo nevhodným chováním – ale ke cti Kathryn slouží, že se jí dostalo pomoci. Zůstala na terapii po mnoho let. Změnila svůj život.“
Ferrareová má stále strach o Zacharyho, se kterým podle svých slov už asi dva měsíce nemluvila. „Bohužel, když děti zažijí trauma v raném věku, už v tom věku zůstanou… A dodnes, i když je mu čtyřicet, se stále potýká s problémy. Nemluvíme spolu. Je strašně naštvaný na svého otce, že mu zničil život. Řekl jsem mu: ‚Zachary, musíš se vzpamatovat. Existuje záruka, kdy v určitém věku musíš přestat obviňovat své rodiče, a tu jsi už překročil. Jediný člověk, který ti může zničit život, jsi ty sám. Ty a Kathryn jste dostali opravdu špatné karty. Je mi líto, že jsi to musela zažít, ale stalo se. Teď je na tobě, aby ses dal znovu dohromady.“
Zlomilo jí srdce, když viděla, v jakém stavu její syn žije. Po zhlédnutí filmu „jsem tam chtěla jít a vyčistit mu kuchyň,“ řekla Ferrare. „Řekla jsem si: ‚Panebože, musím si vzít mop a dezinfekci a vyčistit mu kuchyň‘. Není žádný důvod, proč by tam teď měl být. Má velmi velkou rodinu, která ho miluje. Nedokáže se přimět k tomu, aby odešel ze své vlastní cesty a vrátil se domů a nechal nás, abychom ho milovali… a mně to láme srdce kvůli němu.“
I přes zdrcující konec manželství s DeLoreanem může Ferrare na začátek vztahu stále vzpomínat s láskou. „Byl tak charismatický, tak světácký, tak chytrý, pohledný… Byla jsem jím okouzlena. Hluboce jsem se do něj zamilovala a zůstala jsem v tom až do konce, kdy jsem si uvědomila, že John nemůže jít z bodu A do bodu B po přímce. Musel jít různými jinými cestami, aby se dostal do bodu B, a některé z těch cest pro něj nebyly tou nejlepší volbou. Byla jsem vyčerpaná… I když jsem Johna milovala a vím, že on miloval mě, byl citově nedostupný….. Když jsem si vzpomněla na všechny ty věci, které dělal, řekla jsem si: „Nemůžu. Musím jít dál.‘ Přišla jsem o všechny své podpory. Nikdo mě nechtěl zaměstnat. Byla jsem na tom špatně a potřebovala jsem své děti dostat do normálního prostředí.“
Ferrareová si dokázala vybudovat novou kariéru po vystoupení v pořadu The Phil Donahue Show – během něhož výmluvně obhajovala svého bývalého manžela a elegantně zvládla moderátorovu tvrdou linii otázek, čímž na někoho v pobočce stanice ABC v Los Angeles zapůsobila natolik, že jí nabídl místo spolumoderátorky v ranní show. Od té doby Ferrareová moderovala další seriály na stanicích ABC, Family Channel a Hallmark Channel. Je také autorkou memoárů Realistically Ever After a několika kuchařských knih, včetně Big Bowl of Love (Velká mísa lásky), což je také název jejích kuchařských segmentů na Oprah Winfrey Network. Jediný nezdar, který Ferrareovou potkal stejně jako zatčení jejího bývalého manžela, přišel před čtyřmi lety, kdy jí byl diagnostikován mnohočetný myelom – rakovina krve.
S podobnou rozhodující překážkou se však setkala již dříve.
Aby se posunula vpřed, „udělala jsem to, co jsem udělala tehdy,“ řekla Ferrareová. „Zvedla jsem si popruhy. Zjistila jsem si o nemoci a o tom, jak se s ní vypořádat, všechno, co jsem mohla, a hned na začátku jsem se rozhodla pro náhradu kmenovými buňkami.“ Její rychlé uzdravení a remise – které lékaři přičítají jejímu zdravému stravování – ji inspirovaly k napsání její poslední knihy Food for Thought (Jídlo k zamyšlení), která je přínosem pro Ženské hnutí proti Alzheimerově chorobě. Nyní pracuje na potravinářské společnosti, která bude nabízet zdravé, eticky vyráběné müsli, polévky, omáčky a další.
„Vždy se na život dívám jako na knihu,“ řekla Ferrare. „Je v ní mnoho nádherných kapitol a několik dost hrozných. Ale rád bych svou knihu uzavřel s tím, že po mně zůstane něco, na co bude moje rodina pyšná… Můžete tam sedět, litovat se a nehnout se z místa, nebo můžete jít dál, mít své pocity a pak si prostě říct: „Dobře, jdu dál.““