Jak Sharon Tateová převálcovala Hollywood 50 let před filmem „Tenkrát v Hollywoodu“
Bylo jí 26 let. Její role sebevražedné soft-pornoherečky v „Údolí panenek“, příběhu o barbiturátech a zúčtování, nezískala recenze, které vykrystalizovaly kariéru. Ale její konec, stejně jako konec Jamese Deana a Bobbyho Kennedyho, byl tragicky americký, opuštěný slib, odmítnutý sen. Stala se neoddělitelně spjata se zločinem, který ji připravil o život, a zůstala po ní ohromující, nestárnoucí tvář, lákavý portrét, na který můžeme pověsit naše co by kdyby a nenasytné fascinace.
Tate se mihne jako opakující se světlo svíčky v novém filmu Quentina Tarantina „Tenkrát… v Hollywoodu“. Tateová, provdaná za skutečného polského režiséra Romana Polanského, kterou s tripovou bezelstností hraje Margot Robbie, září v útržcích skrz sžíravou, nostalgickou, hudební jízdu do Hollywoodu 60. let a životů vymydlené fiktivní televizní hvězdy Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio) a jeho zpovědníka kaskadéra Cliffa Bootha (Brad Pitt).
Film je stejnou poctou Tateové jako éře halenek, vyhýbačů odvodům, Joe Namatha a „Easy Rider“. Tančí v sídle Playboye a prohání se v kabrioletu s Polanskim, jehož „Rosemary má děťátko“ z něj udělalo věhlasného autora. V minisukni a bílých go-go botách vklouzne Tateová do kina na svou roli tajné agentky ve filmu „The Wrecking Crew“. Scéna odhaluje nepřikrášlený údiv nad tím, že ona, katolicky vychovaná dcera armádního důstojníka, je na markýze s Deanem Martinem a Elke Sommerovou.
Robbie má jen málo replik, ale její rezonance v sobě nese trvalé, strašidelné kouzlo. Ztělesňuje herečku, která zosobňovala dobu v okamžiku, kdy se tato doba změnila. „Vždycky se dívám na postavu a na to, k čemu má příběhu sloužit,“ řekla Robbie při premiéře filmu v Cannes. „Okamžik, kdy jsem se dostala na plátno, mi dal příležitost uctít Sharon. . . Myslím, že tragédií nakonec byla ztráta nevinnosti. Skutečně ukázat ty její nádherné stránky, myslím, že by se dalo adekvátně udělat i bez mluvení.“
Tateovu sestru Debru se nepodařilo zastihnout, aby se vyjádřila. Z filmu měla obavy, ale poté, co údajně dostala od Tarantina scénář, považovala režisérovo ztvárnění za uctivé k Sharonině památce. Hollywood se od dob Sharon Tateové, kdy byly ženy často obsazovány spíše jako typy než jako talenty, hodně změnil. Případy sexuálního zneužívání, včetně těch, které se týkaly Harveyho Weinsteina, Tarantinova bývalého dlouholetého producenta, zvýšily povědomí o této problematice a umožnily ženám více se prosadit v průmyslu na place i mimo něj.
Kouzlo Sharon Tateové spočívalo v tom, že byla pomíjivou ingénue, její tvář byla všude, jako by se na větrníku točila v popkultuře. Její značka se dala recyklovat a znovu objevovat. Padesáté výročí jejího úmrtí přineslo dubnovou premiéru široce propíraného filmu „The Haunting of Sharon Tate“ s Hilary Duffovou v hlavní roli a připravovaný román „Nastavit řízení pro srdce Sharon Tateové“ od Garyho Lippmana. Její svatební šaty byly loni vydraženy za 56 250 dolarů.
Tateová byla sexsymbolem – objevila se v Playboyi, který Polanski nafotil -, nosila také šátky, chodila bosa a četla knihu Thomase Hardyho „Tess z d’Urbervilles“, kterou Polanski o deset let později zfilmoval. Z jejich domu na Cielo Drive v Benedict Canyonu se ozývaly večírky nového Hollywoodu, souboru filmařů, umělců, hudebníků a poutníků pod vlivem drog, kteří měnili město, zemi i kulturu.
Nebyl to jen půvab a objevená privilegia. Skutečná Tateová měla své problémy. Polanski, s nímž se Tateová poprvé setkala na jednom londýnském večírku, byl dominantní a často byl na cestách s filmem, navštěvoval kluby a podle řady svědectví organizoval milostné schůzky. Devět let po smrti Tateové uprchl z USA poté, co byl zatčen kvůli obvinění ze sexuálního zneužívání nezletilé, a už se nikdy nevrátil.
Ed Sanders ve své biografii „Sharon Tate: A Life“ (Sharon Tateová: Život) z roku 2015 píše o ženě, která byla rozpolcená v tom, že chtěla být buď americkou verzí Catherine Deneuveové, nebo matkou v domácnosti. Feminismus nabourával tradice a ženy jako Tateová balancovaly mezi osobními touhami a rodinnými očekáváními. Zdálo se, že Tateová si více užívá slávy než náročného seriózního herectví, a Polanski, muž nálad a rozcuchaných límečků, který ji obsadil do filmu Neohrožení zabijáci upírů (1967), byl pohlcen svými vlastními scénáři a obsesemi.
„Roman byl v tom vztahu hvězda a Sharon byla krásná manželka herečka. Člověk nevstoupil do místnosti a nepomyslel si, že tohle je Meryl Streepová,“ řekl Toni Basil, choreograf Tarantinova filmu, který se s Polanskim a Tateovou znal a jednou s nimi ve Francii povečeřel. „Sharon byla milá, sladká a vědomá si své sexuality, ale nesoutěžila s ostatními ženami.“
Narodila se v Dallasu dva roky před koncem druhé světové války, Tate byl vojenským odchovancem, žil v Texasu, státě Washington a Itálii, než se přestěhoval do Los Angeles. Jako královna plesu a roztleskávačka si zahrála bez nároku na honorář ve filmu „Barabáš“ (1961), biblickém eposu s Anthonym Quinnem v hlavní roli. Tate se poté objevila v populárních televizních pořadech, včetně „Mister Ed“ a „The Beverly Hillbillies“. Po boku Patty Duke a Barbary Parkins hrála ve filmu „Valley of the Dolls“. Film „Údolí panenek“ byl natočen podle románu Jacqueline Susannové a Tateová v něm ztvárnila krásnou, osudem stiženou showgirl.
Film byl uveden ve stejném roce jako tři filmy, které ztělesňovaly svěží smysl Hollywoodu pro sociální realismus: „Absolvent“, „Bonnie a Clyde“ a „V žáru noci“. „Údolí“ bylo ve srovnání s ním melodramatem. Deník New York Times jej označil za „neuvěřitelně otřepaný a kýčovitý mišmaš zákulisních zápletek a příměrů typu ‚Peyton Place‘, v němž se pět žen zabývá svými rozmanitými egoistickými aspiracemi, milostnými aférami a pilulkami Seconal.“
Tateová v roce 1967 řekla časopisu Look, že když se na ni lidé dívají, „vidí jenom sexy věc…“. Lidé jsou ke mně velmi kritičtí. Jsem z toho napjatá. I když si lehnu, jsem napjatá. Mám obrovskou představivost. Představuji si nejrůznější věci. Třeba že jsem úplně vymytý, že jsem skončil. Někdy si myslím, že mě lidé nechtějí mít nablízku. Nerad jsem ale sám. Když jsem sám, moje představivost je strašidelná.“
Taková nejistota nebyla zvenčí poznat. Sue Cameronová, bývalá sloupkařka časopisu Hollywood Reporter a autorka knihy „Hollywoodská tajemství a skandály“, uvedla, že naposledy viděla Tateovou na akci „Hvězdy na kolečkových bruslích“ ve starém tanečním sále na molu v Santa Monice.
„Bylo to uprostřed léta a Sharon měla na sobě norkový kožich po celé délce,“ řekla Cameronová. „Na to nikdy nezapomenu. Měla ráda věci kolem celebrit. Byla krásná. Byla opravdová. Když jste se jí podívali do tváře, měla zářivé oči, které se dívaly přímo na vás. Možná by ji Polanski nabádal, aby se na sebe jako herečka podívala hlouběji, ale myslím, že byla jen jednou z hezkých holek obsazovaných do filmů. Byla na rozcestí, co bude dělat.“
Méně než měsíc poté, co člověk poprvé vstoupil na Měsíc, v roce, kdy Beatles odehráli své poslední vystoupení a Jimi Hendrix zahrál „The Star-Spangled Banner“ na Woodstocku, v době kravat, květinových dětí a sexuální revoluce, přišel muž s přezdívkou „Tex“ a členové Mansonovy „rodiny“ Susan Atkinsová a Patricia Krenwinkelová k domu 10050 Cielo Drive a zmasakrovali Tateovou a čtyři další osoby, včetně jejího kadeřníka a bývalého milence Jaye Sebringa.
Manson, který zemřel v roce 2017 v nemocnici v Bakersfieldu, kde si odpykával doživotní trest, nařídil vraždy, aby rozpoutal rasovou válku, přičemž použil frázi „Helter Skelter“, název písně Beatles a odkaz na svou apokalyptickou vizi Písma. Tateová zůstala ležet vedle pohovky s provazem omotaným kolem krku. Vrazi napsali její krví na vchodové dveře nápis PIG. Polanski byl v Evropě. Když se Los Angeles probudilo, fantazie skončila a svět nebyl stejný jako předtím.
„Tenkrát… v Hollywoodu“ představuje jeden den v životě Tateové. Je venku a prochází se kolem reklamního poutače na film „The Wrecking Crew“, který přinesl dobré recenze pro její komediální nadání. Má dlouhé vlasy a velké sluneční brýle. V bezmračném dni je optimistická a svobodná. Vejde do knihkupectví a koupí si výtisk „Tess z d’Urbervillu“. Je nadšená, že ji může dát Polanskému. Chce ho naučit něco nového.