Jak začít román: 8 způsobů, jak zaujmout

Jak uspokojivý je román, který vás pohltí od první stránky? Vědět, jak začít román, abyste čtenáře zaujali od první kapitoly, je klíčem k napsání knihy, kterou lze vydat. Zde je 8 způsobů, jak začít knihu poutavě:

Začněte román tím, že čtenář bude potřebovat odpovědi

Existuje mnoho důvodů, proč po začátku románu pokračujeme ve čtení. Líbí se nám autorova popisná představivost, k postavám máme vztah nebo nás zaujmou. Nebo se nám líbí autorův styl či téma.

Nejuniverzálnějším prvkem příběhu je však otázka „Proč?“ Proč se stala ta vražda? Proč se tyto postavy zamilovaly (nebo nezamilovaly)?“

Chceme-li čtenáře zaujmout od první kapitoly, měla by podnětná událost nebo událost (událost, která uvede příběh do pohybu) zanechat ve čtenáři nezodpovězené otázky.

V knize Donny Tarttové Tajná historie (1992) od prvního odstavce víme, že ústřední postava je zavražděna. Od druhého ,víme, že vypravěč je spoluviníkem. Přesto nevíme proč. Nevíme přesně, co se stalo, a tak čteme dál a hledáme odpovědi.

Ujistěte se, že na konci prvního odstavce je otázka „Proč?“. (nebo kdo/co/kde/kdy), na které váš čtenář potřebuje odpověď. Vezměte v úvahu tyto příklady začátků knih z různých žánrů:

„Byla tam zeď. Nevypadala nijak důležitě. Byla postavená z neotesaných kamenů nahrubo vyzděných; dospělý člověk se přes ni mohl podívat, a dokonce i dítě na ni mohlo vylézt. Tam, kde přetínala vozovku, se místo brány zvrhla v pouhou geometrii, čáru, představu hranice. Ale ta představa byla skutečná. Byla důležitá. Po sedm generací nebylo na světě nic důležitějšího než tato zeď. – Ursula K. Le Guinová, Vyvrženci (1974)

V tomto sci-fi příkladu od Ursuly K. Le Guinové se již ptáme: „Proč je ta zeď tak důležitá?“ Zde nás další začátek, tentokrát od autorky detektivních vražd Louise Pennyové, také zanechává s otázkami:

„Armand Gamache seděl v malém pokoji a pečlivě zavíral spis, mačkal ho a uvězňoval slova uvnitř. – Louise Penny, Velké zúčtování (2016)

Přemýšlíme, proč si Gamache přeje uvěznit slova ve spisu uvnitř, stejně jako o povaze jeho obsahu. Tyto dva začátky ukazují zásadní aspekt prvních řádků – odhalují a skrývají, lákají nás dovnitř.

2: Začněte prostředím, které vyjadřuje tón a náladu

Prostředí je zásadní součástí toho, jak začít román, aby čtenář zůstal zvědavý. Prostředí:

• ovlivňuje motivaci a jednání postav (např. postava z malého města se cítí utlačovaná, a tak se přestěhuje do většího města)
• ovlivňuje tón a náladu (postava cestuje nebezpečnou oblastí, když se jí porouchá auto – místo, kde se postava nachází, přispívá k ohrožující náladě a tónu)
• určuje, co je ve vašem světě možné (a co ne) (např.Např. postava, která uvízla v poušti, nemůže jednoduše získat vodu z kohoutku)

Na začátku románu si pohrajte s těmito funkcemi prostředí. Řekněme, že se vaší hlavní postavě v noci v nebezpečné oblasti porouchá auto. Jak místo ovlivní to, co bude dělat dál? Mohou zamknout dveře?“

Začněte román popisem prostředí:

„Rozsvítilo se jantarové světlo. Dvě auta před námi zrychlila, než se objevilo červené světlo. Na přechodu pro chodce se rozsvítil nápis zelený mužíček. Lidé, kteří čekali, začali přecházet silnici a přešlapovali na bílých pruzích namalovaných na černém povrchu asfaltu, není nic menšího než zebra, však se tomu tak říká“. José Saramago, Slepota (1995)

Tento začátek vytváří vizuální útok rušného přechodu přes ulici, barevná světla, pohyb aut. Je to příhodné, matoucí prostředí plné vizuálních popisů a barev pro román, kde je neschopnost vidět jedním z hlavních témat a metafor.

„Odhrnu závěsy v ložnici a tam je žíznivé nebe a široká řeka plná lodí a člunů a tak, ale já už myslím na Vinnyho čokoládové oči, šampon na Vinnyho zádech, krůpěje potu na Vinnyho ramenou a Vinnyho šibalský smích, a to už se mi rozbuší srdce a, bože, kéž bych se probudila u Vinnyho v Peacock Street, a ne ve své vlastní pitomé ložnici.‘ David Mitchell, Hodiny z kostí (2014)

Prostředí (a postoj dospívající postavy k němu) naznačuje její frustraci a způsob, jakým popisuje prostředí za svým oknem a představuje si tělo a smích této ‚Vinnyho‘ postavy, naznačuje, že postava je znuděná domovem a chce vzrušení ‚jinde‘. Způsob, jakým si postava okamžitě představuje místo jinde, zde předznamenává rozhodnutí teenagerky Holly Sykesové utéct.

3: Začněte román zajímavým dialogem

Mnoho románů dokáže upoutat naši pozornost, aniž by se okamžitě pustily do akce nebo dialogu.

Dialog i akce jsou však užitečné způsoby, jak začít román. Začít akcí, která je důležitá pro celý příběh, představuje názorný a relevantní úvod. Zde je například začátek románu pomocí dialogu v soudní síni, který okamžitě vytváří otázky:

„Uveďte své jméno, prosím.“
„Armand Gamache.“
„A vy jste šéf Sûreté du Québec?“
„Vrchní superintendant, oui.“
Gamache se posadil zpříma na dřevěnou židli. Bylo mu horko. Opravdu dusno, v tomto červencovém ránu. Z horního rtu cítil pot, a to bylo teprve deset hodin. Teprve to začínalo.

Tady, v knize Skleněné domy šéfinspektora Gamache (2017), Penny začíná bezprostředním dialogem, který ukazuje Gamache potícího se při výslechu ve svědecké lavici. Jsme-li čtenáři obeznámení s předchozími knihami Pennyho série, zajímá nás, co se stalo tentokrát, aby to detektiva přivedlo k výpovědi u soudu.

Dialog je také elegantním, stručným představením postavy – rychle se dozvíme, kdo je vyslýchaná postava a jakou má profesi. Popis horka zprostředkovává Gamacheovo nepohodlí a dodává scéně napětí.

Pustit se přímo do napínavé akce

Otevření knihy napínavou akcí je jedním ze způsobů, jak čtenáře vrhnout do vzrušující, napjaté situace. Může to být něco tak jednoduchého jako telefonní hovor, jako v tomto příkladu z knihy Paula Austera Skleněné město (1985):

„Začalo to špatným číslem, telefon třikrát zazvonil uprostřed noci a hlas na druhém konci se ptal po někom, kým nebyl.“

Obvykle by telefonát se „špatným číslem“ končil tím, že si volající uvědomí, že se dovolal nesprávné osobě. Přesto nás Austerovo „Začalo to špatným číslem“ nutí ptát se: „Začalo co?“

Tady je akčnější začátek:

„Hotovost není jediná věc, kterou si beru z otcovy pracovny, když odcházím z domova. Beru si malý starý zlatý zapalovač – líbí se mi jeho design a omak – a zavírací nůž s opravdu ostrou čepelí. Haruki Murakami, Kafka na pobřeží (2005).

Okamžitě nás napadne, proč postava rabuje otcovu pracovnu a k čemu jí bude ostrý nůž.

Začínáte-li román akcí (spíše než vyprávěním), snáze čtenáře zaujmete, protože ho můžete zasadit do bezprostřední scény. Čtenář zažívá intimitu a intriku, když vidí, slyší, dotýká se, ochutnává nebo cítí to, co dělá vaše postava. Můžete ukázat akci bez jakéhokoli bezprostředního vysvětlení, což vytváří více zmatených otázek.

5: Představte silné motivace a cíle postav

Cíle a motivace postav nám pomáhají vytvořit si vztah k hercům románu. Když představíte postavy spolu s jedinečnými hlasy brzy, vznikne pro čtenáře emotivní prvek, se kterým se mohou spojit.

Například ve třetím odstavci první knihy bestsellerové série Harry Potter od J. K. Rowlingové známe část jejich motivace pro špatné zacházení s Harrym:

„Dursleyovi měli všechno, co chtěli, ale měli také tajemství a jejich největším strachem bylo, že ho někdo odhalí. Mysleli si, že by neunesli, kdyby se o Potterových někdo dozvěděl.“

Zde je strach velkým, emocionálním motivem, který vysvětluje nervózní nedůvěru Dursleyových ke svému svěřenci.

Cíle a motivace postav jsou základem vývoje postav a příběhu. Představení cílů a motivací na počátku dává příběhu okamžitý smysl. Příběh již začíná směřovat k řetězci událostí řízenému psychologií postav a příčinou a následkem přesvědčení, potřeb a tužeb, které postavy mají.

6: Předznamenejte budoucí napětí a nejistotu

Překážky pro postavy, napětí a konflikty se objevují v průběhu příběhu. Položení základu budoucího napětí a komplikací na začátku románu však vytváří očekávání a napětí.

Donna Tarttová nás tím, že nám na začátku Tajné historie sdělí, že dojde k vraždě, nutí očekávat velké odhalení již od první stránky.

Předznamenaná událost příběhu samozřejmě nemusí být tak dramatická jako vražda. Vaše první kapitola může například představit dvě postavy, které mezi sebou mají zjevnou fyzickou chemii, ale vyměňují si urážky a shazování. Napětím se stává, zda některá z nich nezajde příliš daleko, navzdory svému romantickému potenciálu.

Tento pocit vypravěčského napětí, pocit, že věci mohou dopadnout různými způsoby, vytváří poutavý začátek. Enigma a tajemství jsou základem uspokojivých příběhů.

7: Napište dráždivou úvodní větu

Vědět, jak začít román, znamená umět vytvořit nejen skvělou první kapitolu, ale také skvělou první větu. Je dobré se k úvodní větě svého románu vrátit, až dokončíte rukopis, protože úplnější znalost vašeho příběhu může být podkladem pro lepší volbu úvodu.

Co dělá první větu dobrou? Může to být živý, poutavý popis prostředí. Například úvodní řádek Orwellova románu Devatenáct osmdesát čtyři (1949):

„Byl jasný chladný dubnový den a hodiny odbíjely třináct.“

Proč by hodiny odbíjely třináct, když se obvykle řídí dvanáctihodinovým cyklem? A proč je tento detail důležitý? Orwellův úvodní verš nás dráždí matoucími informacemi.

Obzvlášť dráždivý je úvodní verš dystopického románu Raye Bradburyho Fahrenheit 451 (1953):

„Byla radost hořet.“

Tato slova vypadají jako oxymóron. Jak by mohlo být hoření „potěšením“? Věta je příhodným úvodem knihy o dystopické společnosti, která pálí knihy. Teprve později na první stránce vyjde najevo, že se jedná o typ pálení, který je popisován.

Jako cvičení pro zlepšení prvních řádků si přečtěte jen první řádky alespoň 10 knih a všimněte si:

• Jakým prvkem příběhu autor začíná? (Prostředí? Postava? Děj? Vzpomínka?)
• Proč (v kontextu širšího příběhu) je tento začátek dobrý nebo špatný? Jaká očekávání máte od příběhu jen na základě přečtení této věty?
• Jaké otázky vás napadají jen na základě této věty? Jak naléhavě chcete, aby byly zodpovězeny?“

Přečtěte si seznam 30 úvodních vět ze slavných románů zde.

Zajímavé zakončení první kapitoly

Pojednání o tom, jak začít román, by nebylo úplné bez zmínky o zakončení kapitoly. Co dělá efektivní závěr kapitoly?“

• Přivádí váš příběh k výchozímu bodu nového řetězce událostí (postava, které se porouchá auto, dojede k osamělému domu a zaklepe na dveře)
• Zanechává čtenáře v napětí, co se stane dál (kdo otevře dveře? Potvrdí obyvatel naznačenou nebezpečnost oblasti, nebo nám v kontrastu s tímto napjatým pozadím ukáže přístav bezpečí?“
• Závěry kapitol uzavírají menší oblouky a umožňují přestávku (podobně jako v epizodě seriálu je zde prvek sebezapojení, který činí jednotku uspokojivou sám o sobě)

Při začátku románu přemýšlejte o nových odbočkách, ke kterým byste mohli dospět na konci první kapitoly. Přichází nová postava? Dochází ke změně prostředí? Taková událost otevírá pro váš příběh nové možnosti. Díky tomu bude vaše první kapitola poutavá až do poslední věty.

Pokud máte nápad na knihu, který chcete konkretizovat, nebo chcete zpětnou vazbu na úvod svého příběhu, přidejte se k Now Novel a získejte nástroje a kritiku, které vám pomohou dokončit vaši předlohu.