Je plachost duševní porucha?

10. dubna 2000 (Petaluma, Kalifornie) — „Jsem na tom tak, že zůstávám doma. Nikam sama nepůjdu,“ svěřuje se jedna z návštěvnic.

„Téměř vždycky vynechávám vyučování, kromě případů, kdy musím skládat zkoušky,“ říká jiná. „Opravdu nevím, co spouští mé panické stavy, ale stačí jedna vteřina a srdce mi začne bít jako šílené…“

„Zkoušel někdo z vás léky?“ ptá se někdo jiný. „Pomáhá to?“

Tito návštěvníci chatu o úzkosti patří mezi tisíce stydlivých a společensky neohrabaných lidí, kteří zjistili, že internet může být útočištěm, místem, kam mohou jít beze strachu, že se ztrapní nebo zesměšní. Podle odborníků mnozí z nich trpí nejen stydlivostí. Trpí onemocněním zvaným sociální úzkostná porucha, známým také jako sociální fobie.

Tento stav je od roku 1980 oficiálně uznáván jako psychiatrická porucha. Na titulní stránky novin se však dostala teprve loni, kdy americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv dal farmaceutickému gigantu SmithKline zelenou k propagaci prvního léku na sociální fobii, Paxilu, obecně známého jako paroxetin. Výrobce léků spustil celostátní reklamní kampaň se sloganem „Představte si, že jste alergičtí na lidi“.

Jak poznáte, že jste bolestně plaší – nebo trpíte sociální fobií? A pokud vám strach ze společenských situací zkracuje život, můžete s tím něco udělat?

Podle studie National Comorbidity Survey z roku 1998, kterou provedl doktor Ronald Kessler z Harvard Medical School, se více než 13 % Američanů někdy v životě setkalo s příznaky sociální úzkostné poruchy. Stejný průzkum zjistil, že v daném okamžiku splňuje diagnostická kritéria překvapivě 4,5 % populace, což ze sociální úzkostné poruchy činí třetí nejčastější duševní poruchu v zemi, hned po depresi a alkoholismu. Odborníci, jako je doktor R. Bruce Lydiard, profesor psychiatrie na Lékařské univerzitě v Jižní Karolíně, oceňují novou pozornost věnovanou sociální fobii. „Největším problémem, kterému čelíme, je oslovit tyto pacienty,“ říká. „Mnozí z nich se příliš bojí navštívit lékaře.“