John Gorrie

John Gorrie (1803-1855) získal první americký patent na mechanické chlazení. Jako lékař na Floridě v době vypuknutí epidemie malárie se Gorrie pustil do svého úkolu vytvořit umělé chlazení jako naléhavou lékařskou záležitost, aby vyléčil své pacienty z nemoci, kterou podle něj způsobovalo extrémní horko a vlhkost.

Gorrie se narodil 3. října 1802 (nebo 1803). Zatímco většina pramenů uvádí jako místo jeho narození Charleston v Jižní Karolíně a jako jeho původ Skoty a Iry, jiní spekulují, že se Gorrie, který měl olivovou pleť a tmavé vlasy a oči, narodil v Charlestownu, městě na ostrově Nevis v Západní Indii. Podle tohoto možného scénáře Gorrieho matka, jejíž totožnost není známa, uprchla ze Španělska do Západní Indie, kde Gorrieho porodila mimo manželství. Když bylo Gorriemu 12 až 18 měsíců, přestěhoval se s matkou do Charlestonu v Jižní Karolíně ke kapitánu Gorriemu, skotskému důstojníkovi, který sloužil ve španělském námořnictvu. Gorrie a jeho matka zůstali v Charlestonu i poté, co se kapitán Gorrie vrátil na moře. Od kapitána však nadále dostávali podporu, dokud Gorrie nedokončil studia na vysoké škole.

Málo světla o Gorrieho raném životě vrhají jeho vysokoškolské záznamy, v nichž je uvedeno jeho rodné město Columbia v Jižní Karolíně. Neexistují však žádné záznamy, které by uváděly Gorrieho, jeho matku nebo kapitána Gorrieho na některém z míst Charleston v Jižní Karolíně, Charlestown v Západní Indii nebo Columbia v Jižní Karolíně. Podle některých údajů se v roce 1824 vyučil rok u lékárníka v Columbii. V roce 1825 se zapsal na College of Physicians and Surgeons of the Western District of the State of New York ve Fairfieldu v okrese Herkimer. Přestože škola fungovala jen několik desetiletí, měla významný vliv na rozvoj vědy ve Spojených státech. Asa Gray, který se stal předním americkým botanikem, působil v době, kdy Gorrie navštěvoval tuto školu, jako asistent na chemickém oddělení a později na Gorrieho vzpomínal jako na nadějného studenta. V roce 1827 Gorrie získal lékařský titul a předložil diplomovou práci na téma neuralgie.

Život v Apalachicole

Po ukončení studia si Gorrie otevřel svou první lékařskou praxi v Abbeville v Jižní Karolíně a v roce 1831 se s matkou přestěhoval do Sneads na Floridě. Během dvou let mu matka zemřela a v roce 1833 se přestěhoval do Apalachicoly na Floridě. Apalachicola, rostoucí a rušné město na pobřeží Mexického zálivu, byla v té době třetím největším přístavem na východním pobřeží a sloužila jako hlavní místo pro vývoz bavlny. Příjmy z lékařské praxe si Gorrie doplňoval různými občanskými povinnostmi. V roce 1834 začal pracovat jako pomocník poštmistra a ještě před koncem roku byl jmenován poštmistrem. Tuto funkci zastával od 24. listopadu 1834 do 18. července 1838, za což dostával 121,50 dolaru ročně. V roce 1835 Nejvyšší soud USA přiznal společnosti Apalachicola Land Company jasné vlastnické právo na tuto oblast. V této době byly vypracovány plány městské sítě ve stylu podobném městu Filadelfie v Pensylvánii. V témže roce se Gorrie stal veřejným notářem a byl zvolen do městské rady městaApalachicola, po níž byl jmenován předsedou a městským pokladníkem. Následně zastával funkci zástupce intendanta a 21. ledna 1837 byl zvolen intendantem (starostou) Apalachicoly. V tomto období rozvoje byl Gorrie silným zastáncem územního rozvoje, zejména takových otázek týkajících se veřejného zdraví, jako je odvodňování bažin a odstraňování plevele.

Gorrieho aktivity se dále rozšířily do oblasti komunálních služeb a podnikání. Po působení v zakládajícím výboru zednářské lóže v roce 1835 byl Gorrie 28. prosince 1835 jmenován prozatimním tajemníkem a později zastával funkci pokladníka. Byl společníkem hotelu Mansion House postaveného v roce 1836, v němž vlastnil pětinový podíl. Byl prezidentem apalachicolské pobočky banky v Pensacole (1836), zakládajícím členem Marine Insurance Bank of Apalachicola (1837) a ředitelem Apalachicola Mutual Insurance Company (1840). Gorrie se také podílel na založení apalachicolského kostela Trinity Episcopal Church; nebyl však vysloveně věřící a nezakoupil si lavici, jak bylo v té době zvykem u těch nejzbožnějších a nejbohatších.

Vyvinul umělé chlazení

V roce 1837 se Gorrie stal ošetřujícím lékařem námořní nemocniční služby amerického ministerstva financí a tuto funkci zastával do roku 1844. Dne 8. května 1838 se Gorrie oženil s Caroline Frances Myrick Bemanovou, ovdovělou matkou s malou dcerou. Bemanová pocházela z Columbie v Jižní Karolíně a byla majitelkou hotelu Florida v Apalachicole; měli spolu dvě děti. Krátce po svatbě Gorrie se svou novou ženou Apalachicolu opustili a vrátili se až v roce 1840. V roce 1841 se Gorrie stal smírčím soudcem. V témže roce přišla do Apalachicoly epidemie malárie a žluté zimnice a Gorrie se plně zaměřil na hledání léku proti těmto nemocem. Vzdal se všech svých občanských povinností a podstatně snížil počet ošetřovaných pacientů, aby mohl více času věnovat studiu možných příčin a léků na smrtelné choroby, kterým se dařilo v subtropickém podnebí.

Na počátku přinesla malárie prudké třesavky a zimnici, po nichž následovala vysoká horečka a strašné pocení. Někdy smrtelná malárie se mohla u obětí, které přežily, opakovat. V případě žluté zimnice však oběti nemoci buď žily, nebo zemřely – nemoc se totiž neopakovala. Žlutá zimnice přicházela ve vlnách a zabíjela 12 až 70 % nakažených. Začínala vysokou horečkou, třesavkou, nesnesitelnou žízní, strašnými bolestmi hlavy a silnými bolestmi zad a nohou. Zhruba po 24 hodinách oběti zežloutly a změnily barvu na žlutou. V konečné fázi nemoci oběti zvracely krev (tzv. „černé zvratky“ nebo vomito negro), jejich teplota klesala tak nízko, že byly na dotek chladné, a zpomalovala se jim tepová frekvence. Smrt obvykle nastala během několika hodin. Lidé měli z malárie a žluté zimnice takovou hrůzu, že těla zemřelých byla rychle spálena, v oblasti byla vyhlášena karanténa a vyvěšeny žluté vlajky. K dalším preventivním opatřením patřilo věšení gázy nad lůžka pacientů, nošení kapesníků namočených v octu přes ústa, máčení ložního prádla v kafru, pálení síry nebo střelného prachu před domem a nošení česneku v botách.

V italštině znamená termín malárie „špatný vzduch“. Později se zjistilo, že zdrojem jejího přenosu jsou komáři. Tehdy se mylně věřilo, že rychlý rozklad vegetace v horkém a vlhkém vzduchu nízko položených subtropických oblastí vytváří jedovatý plyn, v němž se nemoc rozvíjí. Gorrie vyslovil teorii, že rychle se rozkládající organická hmota vytváří jedovatý olej. V důsledku tohoto přesvědčení Gorrie vyvinul dvojí útok. Nejprve vyzval obyvatelstvo, aby vyvinulo veškeré úsilí k odstranění hniloby zasypáním vlhkých, nízko položených oblastí a odvodněním vyvýšených mokřadů. Za druhé, a to je ještě důležitější, začal vyvíjet způsob, jak kontrolovat tělesnou teplotu pacientů tím, že reguloval teplotu a úroveň vlhkosti v nemocničních pokojích.

V té době byl led v teplém podnebí Jihu vzácným zbožím. Led, který se v zimě vysekával ze severních jezer, se skladoval v podzemních ledárnách, balil se do pilin a přepravoval se lodí kolem Floridy na pobřeží Mexického zálivu. Vzhledem k tomu, že to nebyl vhodný ani praktický způsob chlazení, začal Gorrie pracovat na metodě umělého chlazení. Jeho výzkum vedl k vynálezu stroje na výrobu ledu. Gorrie vyvinul v letech 1838 až 1845 stroj, který stlačoval vzduch v komoře. Vzduch se pak rychle rozpínal, čímž absorboval teplo z vody, která komoru obklopovala. Stlačený vzduch odebíral vodě dostatek tepla, aby snížil teplotu vody pod bod mrazu, a tím vytvořil led.

V roce 1845 Gorrie zcela opustil svou lékařskou praxi a soustředil se na svůj vynález. V témže roce dokončil návrh svého stroje na výrobu ledu. V roce 1848 zadal firmě Cincinnati Iron Works se sídlem v Cincinnati ve státě Ohio zhotovení funkčního modelu. V říjnu 1848 byl model dokončen a Gorrie začal předvádět jeho schopnosti. Dne 27. února 1848 podal žádost o americký patent, který mu byl udělen 6. května 1851 jako americký patent č. 8080 „Zdokonalený postup pro umělou výrobu ledu“. Získal také britský patent, vydaný jako londýnský patent č. 13 124 dne 22. srpna 1850.

Finanční neúspěchy

Při vývoji svého vynálezu začal Gorrie publikovat články o malárii, chladicích systémech a výrobě ledu. Již v roce 1840 napsal sérii článků s názvem „Rovnováha teploty jako lék na plicní úžeh“, které vyšly v newyorském Lancetu. Během dubna 1844 zaslal 11 článků o malárii do Apalachicola Commercial Advertiser. Jeho článek „On the Quantity of Heat Evolved from Atmospheric Air by Mechanical Compression“ vyšel v časopise American Journal of Science v roce 1850. Ve dvou případech, v letech 1854 a 1855, uveřejnil časopis New Orleans Medical and Surgical Journal sérii článků, jejichž autorem byl Gorrie. Nakonec v roce 1854 vydal brožuru propagující jeho stroj na výrobu ledu s názvem „Dr. John Gorrie’s Apparatus for the Artificial Production of Ice in Tropical Climates“.

Přes význam vývoje prostředku umělého chlazení Gorrie ze svého vynálezu nikdy nevydělal. Noviny na Severu jeho tvrzení odsuzovaly a jeho úsilí zesměšňovaly. Dodavatelé ledu ze severu, kteří si monopolizovali trh s ledem, v obavách z ušlých zisků proti Gorriemu silně lobbovali. Navíc Gorrieho stroj na výrobu ledu byl nedokonalým prototypem a někdy nefungoval správně. Ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, možná z kombinace několika faktorů, Gorrie nemohl najít pro svůj vynález finanční podporu. Bohužel jeho vlastní finanční situace se stala značně nejistou poté, co byl zažalován londýnským vymahačem dluhů za nezaplacené úroky ve výši více než 6 500 dolarů. Podnikl neúspěšnou cestu na jih, aby našel finanční podporu pro komerční výrobu ledu. Bez finanční podpory pro svůj vynález byl Gorrie nucen prodat polovinu svého podílu ve stroji na výrobu ledu podnikateli z New Orleans. Ten však náhle zemřel dříve, než Gorriemu poskytl finanční prostředky. Tato frustrující situace si vybrala emocionální daň a Gorrie se nervově zhroutil, z čehož se již nikdy nevzpamatoval. Zemřel ve věku 54 let 16. června 1855. Je pohřben na Gorrieho náměstí v Apalachicole na Floridě.

Gorrieho osobní dokumenty byly zničeny v roce 1860 uprostřed občanské války v USA. V roce 1914 stát Florida ocenil jeho přínos postavením Gorrieho sochy ve Statuary Hall v Kapitolu USA. Florida rovněž zřídila Státní muzeum Johna Gorrieho v Apalachicole. Ačkoli se Gorrie neúspěšně pokoušel o vytvoření velkovýroby ledu, jeho práce připravila půdu pro další rozvoj. Velká část moderního chlazení a výroby ledu je stále do značné míry založena na základním principu, který použil Gorrie.

Knihy

American National Biography, edited by John A. Garraty and Mark C. Carnes, Oxford University Press, 1999.

Concise Dictionary of American Biography. Čtvrté vydání. New York: Charles Scribner’s Sons, 1990.

Schapsmeier, Edward L. a Frederick H. Encyclopedia of American Agricultural History. Greenwood Press, 1975.

Svět vynálezů. Druhé vydání. Edited by Kimberley A. McGrath, Gale Research, 1999.

Online

„John Gorrie,“ Apalachicola Area Historical Society, Inc.http://www.phys.ufl.edu/~ihas/fridge.html(February 3, 2001).

„Gorrie, John.“ Merriam-Webster’s Biographical Dictionary. Merriam-Webster, Inc., 1995. http://www.galenet.com(February 3, 2001).

„John Gorrie.“ Dictionary of American Biography. Base set. American Council of Learned Societies, 1928-1936. http://www.galenet.com(February 3, 2001). □