John Greenleaf Whittier

John Greenleaf Whittier (1807 – 1892) byl americký básník, považovaný za jednoho z Básníků u ohně, jehož morální témata byla ve své době populární. Mezi další členy patřili Henry Wadsworth Longfellow, Oliver Wendell Holmes starší, William Cullen Bryant a James Russell Lowell.

Whittier byl americký kvaker, který byl silným zastáncem zrušení otroctví. Narodil se na farmě v Massachusetts, ale kvůli špatnému zdraví nemohl příliš pomáhat a jeho barvoslepost mu znemožnila sklízet zralé červené jahody. Postrádal rané formální vzdělání, ačkoli střední školu dokončil ve dvou semestrech. Whittierova kvakerská výchova formovala jeho ideologii směrem k humanismu a společenské odpovědnosti.

Whittier byl vášnivým čtenářem, kterého výrazně ovlivnil skotský básník Robert Burns, a William Lloyd Garrison viděl Whittierovy rané básně a najal ho jako redaktora bostonského časopisu National Philanthropist. Editoval i další časopisy a po vydání svého prvního protiotrokářského pamfletu Justice and Expediency (Spravedlnost a účelnost) v roce 1833 se nechal zlákat ke vstupu do politiky, čímž začala jeho dvacetiletá kariéra věnovaná abolicionistické věci. Požadoval okamžité osvobození otroků a podepsal Deklaraci proti otroctví z roku 1833. V roce 1839 se stal zakládajícím členem Strany svobody.

Whittier vydal dvě sbírky abolicionistické poezie v letech 1838 a 1846. Jedním z jeho nejznámějších děl byla kniha Naši krajané v řetězech. The poem, along with Josiah Wedgwood’s image, became the Society for the Abolition of Slavery’s seal in 1787, Whittier served as an elector voting for Abraham Lincoln in both presidential elections (1860, 1864). In 1865, ratification of the Thirteenth Amendment abolished slavery, which led Whittier to turn his writings to other matters for the remainder of his life.