Jsou banány odsouzeny k zániku?

Lidé ročně spotřebují 100 miliard banánů. Pro mnohé z nás to byla jedna z prvních pevných potravin, kterou jsme jedli. Banány jsme si zamilovali natolik, že jsme o nich složili písně:

Co když tedy zjistíme, že jednoho dne v nepříliš vzdálené budoucnosti tato známá potravina zmizí ze snídaňového stolu? Nejběžnější podskupina banánů – Cavendish, která tvoří většinu světového trhu – je pod útokem hmyzu, klesající úrodnosti půdy a klimatických změn. Zdaleka největší nebezpečí však představují dva rostlinné patogeny, které si razí cestu rozsáhlými monokulturními (velkoplošnými, jednodruhovými) plantážemi tohoto ovoce po celém světě. „Jsme v nebezpečí, protože tak velkou část trhu zabírá tato jedna podskupina,“ řekl Nicolas Roux, vedoucí vědecký pracovník organizace Bioversity International ve Francii a vedoucí týmu zabývajícího se genetickými zdroji banánů této organizace.

Jsou tedy banány odsouzeny k zániku – nebo je ještě můžeme zachránit?

Na světě existují tisíce odrůd banánů, ale v průběhu času jsme selektivně vyšlechtili jen několik z nich pro komerční využití. Před vznikem odrůdy Cavendish, kterou dnes hojně konzumujeme, vedl tento šlechtitelský proces ke vzniku mimořádně velkého, krémového a sladkého banánu zvaného Gros Michel. Toto ovoce si oblíbil celý svět. Ale v 50. letech 20. století, kdy se banánové plantáže rozšiřovaly, aby uspokojily rostoucí celosvětový apetit, začal hojnost využívat kmen půdní houby fusariového vadnutí – známý jako Tropical Race 1 – a rozšířil se po zemědělské půdě. V reakci na to šlechtitelé vyvinuli odolnější rostlinu, která by mohla nahradit chřadnoucí odrůdu Gros Michel – a tak se zrodil robustní banán Cavendish.

Banán Cavendish postupně kolonizoval světový trh jako žádný banán před ním. Přestože po celém světě existují stovky druhů banánů – některé nejsou větší než prst, jiné mají velká křupavá semena nebo červenou slupku – v mnoha částech světa známe pouze dokonalý banán Cavendish. „V západních zemích pochází naprostá většina banánů, které jíme, ze stejné podskupiny Cavendish,“ řekl Roux časopisu Live Science. Celosvětově tato odrůda tvoří téměř 50 % produkce.

Když se tedy v 90. letech 20. století objevil nový kmen fusariového vadnutí, který začal napadat farmy s banánovníkem Cavendish, lidé se začali obávat, že i vláda tohoto banánu může mít krátké trvání. Tento kmen, nazývaný Tropical Race 4, proniká do stonku, přerušuje rostlině přísun vody a nakonec ji zabíjí. Patogen nelze ošetřit fungicidy – a tak přežívá v půdě.

Způsob, jakým banány pěstujeme, působí jako spoluviník těchto hrozeb, uvedla Angelina Sanderson Bellamy, ekoložka z univerzity v Cardiffu ve Walesu ve Velké Británii, která se zabývá udržitelnými zemědělskými systémy, včetně banánových plantáží. „Když máte monokulturu, máte nekonečné množství potravy pro škůdce – je to jako 24hodinový bufet,“ řekla. Patogeny se na těchto plantážích inkubují a obrovské farmy podporují jejich šíření na rozsáhlých plochách krajiny.

Další slabinou banánů Cavendish je, že jsou šlechtěny nepohlavně – každá rostlina je tedy jednoduše klonem předchozí generace. To znamená, že patogeny se šíří rychlostí blesku:

Tyto problémy umocňuje šíření další houbové choroby, černé sigatoky, jejíž spory se šíří vzduchem, infikují rostliny a snižují výnosy plodů. Šíření této houby napomáhají také klimatické změny. Zvýšení povětrnostních podmínek příznivých pro černou sigatoku zvýšilo od roku 1960 v některých částech světa riziko infekce téměř o 50 %. Tuto infekci lze sice léčit fungicidy, ale zemědělci je musí aplikovat až 60krát ročně, uvedl Roux. „Je to hrozné pro tamní pracovníky a hrozné pro životní prostředí.“

Fusariové vadnutí zpustošilo zejména banánové plantáže v celé Asii – včetně Číny, Indie a Tchaj-wanu -, části Austrálie a východní Afriky. Nyní se mnozí obávají, že se rozšíří do hlavních exportních zemí v Jižní Americe, jako je Ekvádor – což by mohlo fakticky znamenat konec pro plodinu Cavendish. „Existuje velké riziko, že by se mohl dostat i tam, kde se spousta velkých plantáží Cavendish pěstuje jako monokultura pro vývoz do západních zemí,“ řekl Roux.

Banány na pokraji

Můžeme tváří v tvář této hrozivé prognóze vrátit banány z pokraje? No, ve skutečnosti to nejsou banány obecně, které je třeba zachránit. Na celém světě se úspěšně daří několika stovkám odrůd tohoto ovoce a některé jsou dokonce odolné vůči fusariovému vadnutí. Je to jen známý Cavendish, který je tak hluboce ohrožen – a existuje reálná možnost, že pokud se fusariové vadnutí dostane do Jižní Ameriky, Cavendish by mohl jít cestou Gros Michel. Proto je velkým těžištěm práce, kterou Roux a jeho kolegové dělají, zdůrazňování významu místních odrůd banánů v různých zemích.

„Nyní děláme soupis všech druhů banánů, které se vyskytují na místním trhu, hlavně kvůli jejich chuťovým vlastnostem, abychom přesvědčili šlechtitele, aby se na ně zaměřili,“ řekl Roux.

Ochrana této rozmanitosti je důležitá také proto, že některé z těchto divočejších odrůd mohou obsahovat i genetické vlastnosti, které jsou klíčové pro přežití Cavendishe. Nedávné pokroky v mapování banánového genomu tento proces poněkud usnadnily a pomáhají výzkumníkům studovat vzájemné vztahy mezi chorobami a specifickými vlastnostmi a prověřovat divočejší odrůdy banánů na více genetických vlastností, které by je mohly učinit odolnými vůči patogenům, jako je fusariové vadnutí. Izolováním těchto vlastností by pak mohly být konvenčně vyšlechtěny nebo geneticky upraveny do komerčních kmenů banánů, aby byly odolnější.

Sanderson Bellamy je naopak přesvědčen, že pokud chceme dosáhnout dlouhodobé změny, musíme změnit způsob hospodaření. „Je to už 70 let a stále jsme nepřišli s novou odrůdou, která by dokázala zaškrtnout všechny tyto položky,“ řekla. „Hlavní příčinou problému je způsob, jakým banány pěstujeme.“

Řešení tohoto problému by podle ní znamenalo vyměnit monokultury za menší farmy, které jsou integrovány s různorodými plodinami. Tyto bohatší zemědělské tapisérie by byly odolnější vůči patogenům, které pro své šíření upřednostňují jedinou plodinu, a vyžadovaly by méně pesticidů. Je přesvědčena, že z kavkazské kalamity si lze vzít ponaučení pro náš stále neudržitelnější zemědělský systém jako celek. „Myslím, že v našem potravinovém systému dochází ke krizi, a myslím, že banány jsou dobrým příkladem toho, jak se tato krize projevuje,“ řekla Sanderson Bellamyová.

Změna způsobu pěstování banánů by nevyhnutelně znamenala, že jich budeme pěstovat méně a že budou pravděpodobně dražší, dodala. Ale možná právě v tom spočívá část řešení: přimět spotřebitele, aby si uvědomili, že všudypřítomnost a cenová dostupnost tohoto oblíbeného ovoce je ve skutečnosti jen výsledkem chybného systému – a že se možná budeme muset přizpůsobit budoucnosti, kdy budeme platit za udržitelnější produkt. „Nemyslím si, že cena banánů odráží to, co stojí pěstování tohoto ovoce,“ řekl Sanderson Bellamy.

O tom, zda se podaří ikonický banán Cavendish zachránit, rozhodnou naše další kroky. Přestože Ella Fitzgeraldová a Louis Armstrong skandovali „Já mám ráda banány a ty máš rád banahny“, ve skutečnosti celou věc neodvolávejme: toto sladké žluté ovoce máme příliš rádi.

• Jaký je rozdíl mezi ovocem a zeleninou?
• What If You Ate Only One Type of Food?
• Is It Safe to Cut Off the Mold and Eat the Rest?

Originally published on Live Science.