Judští králové

O skutečných datech vlády judských králů se vedou rozsáhlé akademické debaty. Vědci se snažili synchronizovat chronologii událostí uváděných v Bibli s událostmi odvozenými z jiných vnějších zdrojů. Tyto vědecké neshody se odrážejí ve výše uvedené tabulce, která obsahuje vědecké pokusy o datování vlády judských panovníků z hlediska gregoriánského kalendáře.

Bibličtí badatelé si všimli zjevných nesrovnalostí v chronologii judských a izraelských králů na základě biblických pramenů. Někteří také poukázali na obtíže při vzájemné synchronizaci tohoto datování s datováním ostatních kultur v oblasti. Někteří se snažili přisoudit biblickým pramenům co největší historickou váhu, zatímco jiní snižovali jejich spolehlivost jako historických pramenů, někteří dokonce popírali jakoukoli historickou hodnotu biblických pramenů vůbec.

Edwin Thiele na základě informací z knih Královských a Kronik vypočítal data vlády judských králů od rozdělení království, které podle jeho výpočtů spadá do let 931-930 př. n. l.. Thiele si všiml, že u prvních sedmi izraelských králů (pomineme-li Zimriho sedmidenní vládu) se synchrony k judským králům postupně zpožďovaly o jeden rok za každým králem. Thiele to považoval za důkaz, že severní království měřilo roky neakcesorickým systémem (první dílčí rok vlády se počítal jako rok první), zatímco jižní království používalo metodu akcesorickou (počítal se jako rok nula). Došel také k závěru, že kalendáře pro počítání let králů v Judsku a Izraeli byly posunuty o šest měsíců, přičemž judský začínal v Tišri (na podzim) a izraelský v Nisanu (na jaře). Tento závěr vyplývá z křížových synchronizací mezi oběma královstvími, které často umožňují zúžit data počátku a/nebo konce vlády krále v rámci šestiměsíčního období a identifikovat rozdíl jako způsobený počátečním datem kalendáře. Po jejich pochopení byla určena různá délka vládnutí a křížové synchronismy těchto králů a součet vládnutí obou království dal při práci zpětně od bitvy u Qarqaru v roce 853 př. n. l. pro rozdělení království výsledek 931/930 př. n. l.

Thiele ukázal, že pro Jehoramovu vládu Judsko přijalo izraelskou neakcesní metodu počítání let vlády, což znamená, že první dílčí rok královy vlády byl počítán jako jeho první celý rok, na rozdíl od dříve používané „akcesní“ metody, kdy byl první dílčí rok počítán jako rok „nula“ a „rok jedna“ byl přiřazen prvnímu celému roku vlády. Thiele tuto změnu přičítá sblížení mezi Judskem a Izraelem, kdy se Jozafat, Jehoramův otec, spojil s Achabem v bitvě u Rámot-Gileádu a vybral svému synovi dceru z Achabova rodu (1 Kr 22,1-38; 2 Kr 8,18). Tato konvence byla v Judsku dodržena u dalších tří panovníků: Achazjáše, Ataljáše a Jóaše, čímž se Judsko vrátilo k původnímu počítání nástupnictví v době Amaziášově. Na tyto změny lze usuzovat na základě porovnání textových údajů v Bibli; biblické texty však výslovně neuvádějí, zda se počítalo podle nástupnického či nenastupnického počítání, ani výslovně neuvádějí, kdy ke změně metody došlo. Thieleho počítání bylo kritizováno jako svévolné v přiřazování přístupových a nepřistupových datovacích systémů. Oficiální záznamy o Tiglatu-Pileserovi III. ukazují, že za své vlády přešel (svévolně) na neakcesní počítání, na rozdíl od přístupové metody používané u předchozích asyrských králů. Tiglat-Pileser nezanechal žádný záznam, který by moderním historikům naznačil, jakou metodu datování použil, ani zda přecházel z metody používané jeho předchůdci; to místo toho určují asyriologové porovnáním příslušných textů, stejně jako to udělal Thiele v případě panovnických dat Judska a Izraele.

SpoluregentstvíUpravit

Další potenciální zmatky vznikají z období spoluregentství, kdy vláda syna může začít před koncem vlády jeho otce. V těchto situacích se roky vlády uvádějí jak u otce, tak u syna. Někdy je období spoluvládnutí jasně uvedeno, zatímco jindy je třeba je odvodit z pramenného materiálu.

Jako příklad argumentace, která nachází nesrovnalosti ve výpočtech, když jsou spoluvládnutí a priori vyloučena, lze uvést 2 Kr 18,10, kde je pád Samaří (Severního království) datován do 6. roku Ezechiášovy vlády. William F. Albright datoval pád Izraelského království do roku 721 př. n. l., zatímco E. R. Thiele vypočítal toto datum na rok 723 př. n. l.. Pokud je Albrightovo nebo Thieleho datování správné, pak by Chizkijášova vláda začala buď v roce 729, nebo 727 př. n. l. Na druhou stranu 18,13 uvádí, že Senacherib napadl Judsko ve 14. roce Ezechiášovy vlády. Asyrské záznamy datují tento vpád do roku 701 př. n. l., a Ezechiášova vláda by tedy začala v roce 716/715 př. n. l. Toto datování by potvrzovala zpráva o Ezechiášově nemoci ve 20. kapitole, která následuje bezprostředně po Sennacheribově odchodu (2 Kr 20). To by jeho nemoc datovalo do Ezechiášova 14. roku, což potvrzuje Izajášův výrok (2 Kr 18,5), že bude žít ještě patnáct let (29-15=14). Všechny tyto problémy řeší učenci, kteří se odvolávají na starověkou blízkovýchodní praxi coregency.

Podle Wellhausenova přístupu další soubor výpočtů ukazuje, že je pravděpodobné, že Ezechiáš nenastoupil na trůn před rokem 722 př. n. l.. Podle Albrightových výpočtů byl Jehuův počáteční rok 842 př. n. l.; a mezi ním a zničením Samaří uvádějí Knihy královské celkový počet let, kdy vládli izraelští králové, 143 7/12, zatímco u judských králů je to 165 let. Tento nesoulad, který v případě Judska činí 45 let (165-120), byl vysvětlován různými způsoby; každá z těchto poloh musí připouštět, že prvních šest let Ezechiášovy vlády připadá na dobu před rokem 722 př. n. l. (Nicméně Ezechiášův začátek vlády před rokem 722 př. n. l. odpovídá společnému vládnutí Achaza a Ezechiáše od roku 729 př. n. l.). Není také jasně známo, jak starý byl Ezechiáš, když byl povolán na trůn; 2 Kr 18,2 sice uvádí, že mu bylo dvacet pět let, ale jeho otec zemřel ve věku třiceti šesti let (2 Kr 16,2) a není pravděpodobné, že by Achaz měl syna ve věku jedenácti let. Ezechiášův syn Menaše nastoupil na trůn o dvacet devět let později, ve věku dvanácti let. Jeho narození tak spadá do sedmnáctého roku vlády jeho otce, což naznačuje, že Ezechiášovi bylo dvaačtyřicet let, pokud mu při nástupu na trůn bylo pětadvacet. Pravděpodobnější je, že Achazovi bylo v době Chizkijášova narození dvacet jedna nebo dvacet pět let (což naznačuje chybu v textu) a že posledně jmenovanému bylo v době narození jeho syna a nástupce Menašeho třicet dva let.

Od Albrighta a Friedmana vysvětlilo několik badatelů tyto problémy s datováním na základě společného vládnutí Chizkijáše a jeho otce Achaza v letech 729 až 716/715 př. n. l.. Asyriologové a egyptologové uznávají, že koregování bylo praktikováno jak v Asýrii, tak v Egyptě. Poté, co Nadav Na’aman poznamenal, že v severním království (Izrael) se koregence používala sporadicky, píše:

V judském království bylo naopak jmenování koregenta běžným postupem, počínaje Davidem, který před svou smrtí povýšil na trůn svého syna Šalomouna…. Vezmeme-li v úvahu trvalý charakter spoluvládnutí v Judsku od doby Jóašovy, můžeme se odvážit závěru, že přesné datování spoluvládnutí je skutečně klíčem k řešení problémů biblické chronologie v 8. století př. n. l.“

Mezi četné badatele, kteří rozpoznali spoluvládnutí Achaza a Ezechiáše, patří Kenneth Kitchen, Leslie McFall a Jack Finegan. McFall ve svém článku z roku 1991 tvrdí, že pokud se rok 729 př. n. l. (tj. judský panovnický rok začínající v Tišri roku 729) považuje za počátek Achazova/hezekijášova koregentství a rok 716/715 př. n. l. za datum Achazovy smrti, pak jsou všechny rozsáhlé chronologické údaje o Ezechiášovi a jeho současnících na konci osmého století př. n. l. v souladu. McFall dále zjistil, že mezi četnými daty, délkami vlády a synchronismy uváděnými v Bibli pro toto období nejsou nutné žádné textové emendace. Naproti tomu ti, kteří nepřijímají starověký blízkovýchodní princip koregací, vyžadují vícenásobné emendace biblického textu a neexistuje obecná shoda na tom, které texty by měly být emendovány, ani mezi těmito badateli neexistuje shoda na výsledné chronologii pro osmé století př. n. l. To je v rozporu s obecnou shodou mezi těmi, kdo přijímají biblickou a blízkovýchodní praxi koregací, že Ezechiáš byl dosazen jako koregent se svým otcem Achazem v roce 729 př. n. l. a synchronismy 2 Král 18 musí být měřeny od tohoto data, zatímco synchronismy se Sennacheribem jsou měřeny od jediné vlády začínající v roce 716/715 př. n. l. Obě synchronismy k izraelskému králi Ozeášovi ve 2 Kr 18 jsou pak ve shodě s daty Ozeášovy vlády, která lze určit z asyrských pramenů, stejně jako datum pádu Samaří, jak je uvedeno ve 2 Kr 18,10. S analogickou situací dvou způsobů měření, z nichž oba jsou stejně platné, se setkáváme v datech uvedených u izraelského krále Jozafata, jehož první rok je ve 2 Kr 3,1 synchronizován s 18. rokem jediné vlády judského krále Jozafata (853/852 př. n. l.), ale jeho vláda je také počítána podle jiné metody jako počínající druhým rokem spoluvládnutí Jozafata a jeho syna Jozafata Judského (2 Kr 1,17); obě metody se vztahují ke stejnému kalendářnímu roku.

Učenci, kteří uznávají princip koregací, poznamenávají, že hojné důkazy pro jejich používání se nacházejí v samotném biblickém materiálu. Shoda vědců postavených na těchto principech s biblickými i světskými texty byla taková, že chronologie Thiele/McFall byla v encyklopedické příručce Jacka Finegana Handbook of Biblical Chronology přijata jako nejlepší chronologie pro období království.

Synchronizace s pádem JudskaRedakce

Babylonské kroniky uvádějí 2. adar (16. března) roku 597 př. n. l. jako datum, kdy Nebúkadnesar poprvé dobyl Jeruzalém a ukončil tak Joachimovu vládu. Sidkijášovo uvedení do funkce krále Nabukadnezarem lze tedy datovat do časného jara roku 597 př. n. l.

Historicky se o datu, kdy byl Jeruzalém podruhé dobyt a Sidkijášova vláda skončila, vedou značné spory. Není sporu o měsíci, kterým byl letní měsíc Tammuz (Jeremiáš 52,6). Pokud však jde o rok, Albright dával přednost roku 587 př. n. l. a Thiele zastával rok 586 př. n. l. a toto rozdělení mezi učenci přetrvává až do současnosti. Pokud se Sedechiášovy roky počítají podle nástupního počítání, přičemž rok, kdy nastoupil na trůn, byl považován za jeho „nultý“ rok a jeho první plný vladařský rok, 597/596, byl počítán jako rok první, Sedechiášův jedenáctý rok, rok pádu města, by byl 587/586. Vzhledem k tomu, že judské panovnické roky se počítaly od podzimního Tišri, spadal by konec jeho vlády a dobytí města do léta roku 586 před Kristem. Počítání podle nástupnictví bylo pravidlem pro většinu, ale ne pro všechny judské krále, zatímco počítání „bez nástupnictví“ bylo pravidlem pro většinu, ale ne pro všechny izraelské krále.

Vydání Babylonských kronik v roce 1956 však přineslo důkaz, že Sedechiášovy roky byly měřeny bez nástupnictví. Podle tohoto počítání je rok 598/597 př. n. l., kdy byl Sedechiáš podle judského kalendáře založeného na Tišri Nebúkadnesarem dosazen na trůn, rokem „jedna“, takže pád Jeruzaléma v jeho jedenáctém roce by nastal v roce 588/587 př. n. l., tj. v létě roku 587 př. n. l. Podle tohoto počítání je rok 598/597 př. n. l. rokem „jedna“. Babilonské kroniky poměrně přesně datují Joachinovo zajetí a počátek Sedechiášovy vlády a také uvádějí rok nástupu Nebúkadnesarova nástupce Amela-Marduka (Zlého Merodacha) jako 562/561 př. n. l., což byl 37. rok Joachinova zajetí podle 2 Kr 25,27. V roce 562/561 př. n. l. byl již Joachin v zajetí. Tyto babylónské záznamy vztahující se k Joachinově vládě odpovídají pádu města v roce 587, ale nikoli v roce 586, což potvrzuje Albrightovo počítání.

Synchronismus s gregoriánským datovánímUpravit

Další potenciální zmatek vyplývá z konvence datování vlády izraelských králů ve vztahu ke gregoriánskému kalendáři. Roky v gregoriánském kalendáři začínají 1. lednem, zatímco letopočty pro datování biblických událostí začínají 1. tišri hebrejského kalendáře, přičemž v gregoriánském kalendáři není pevně stanoven počáteční bod během září až října. V souladu s tím by událost, která se odehraje po 1. tišri, například v listopadu a prosinci podle gregoriánského kalendáře, spadala do následujícího roku v hebrejském kalendáři používaném pro biblické datování.