Kdo byl Tomáš v Bibli?

Otázka: Otázka: „Kdo byl Tomáš v Bibli?“
Odpověď: Kdo byl Tomáš v Bibli? Tomáš byl jedním z dvanácti apoštolů Ježíše Krista. V Bibli byl Tomáš nazýván také Didymus (Jan 11,16; 20,24), což je řecký ekvivalent hebrejského jména Tomáš, přičemž obě jména znamenají „dvojče“. Písmo nám jméno Tomášova dvojčete neuvádí.
V synoptických evangeliích – Matoušově, Markově a Lukášově – je Tomáš zmíněn pouze ve výčtu apoštolů (Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,15). V Janově evangeliu hraje Tomáš hlavní roli ve dvou významných vyprávěních.
Blízko konce Ježíšova pozemského působení někteří lidé v Judsku spřádali plány na Pánovu smrt. V té době Ježíš a učedníci dostali zprávu, že jejich přítel Lazar je na pokraji smrti (Jan 11,1-3). Učedníci se v obavách o svůj život snažili Ježíše přemluvit, aby se nevracel do Lazarova rodného města Betánie, které se nacházelo nedaleko Jeruzaléma, kde na ně jistě čekaly výhrůžky smrtí. Ježíš byl však rozhodnut jít a Tomáš promluvil ke svým učedníkům: „Pojďme i my, abychom zemřeli s ním“ (Jan 11,16). Pozoruhodná je Tomášova ochota zůstat s Ježíšem navzdory následkům. Ačkoli jeho pohled mohl být pesimistický a jeho slova poněkud pochmurná, Tomáš prokázal Ježíši mimořádnou věrnost.
Z Tomášova života se dozvídáme, že byl svému Mistru hluboce oddán, a přesto se potýkal s pochybnostmi a otázkami. V den svého vzkříšení se Ježíš zjevil skupině svých učedníků v uzavřené místnosti. Z nějakého důvodu s nimi Tomáš u této mimořádně významné události nebyl (Jan 20,19-24). Když učedníci později Tomášovi řekli, že viděli vzkříšeného Pána, odpověděl: „Dokud neuvidím stopy po hřebech na jeho rukou a nevložím svůj prst tam, kde byly hřeby, a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ (Jan 20,25)
Těmito slavnými slovy si Tomáš vysloužil přezdívku, pod kterou si ho budou pamatovat celé dějiny – pochybující Tomáš. Pro Tomáše i pro mnohé z nás platí, že vidět znamená věřit. Tomášova skepse však nebyla totéž co světský odpor k pravdě. Jeho pochybnosti představují skutečné, pravdu milující hledání. Předtím Ježíš varoval učedníky před svým blížícím se odchodem a před tím, že odchází do domu svého Otce, aby jim připravil místo. Učedníci byli Ježíšovým tajemným jazykem zmateni. Tomášova upřímná skepse a zvídavá povaha ho přiměly k tomu, aby se jako první zeptal: „Pane, my nevíme, kam jdeš, tak jak můžeme znát cestu?“ Tomáš odpověděl: „Nevím, kam jdeš.“ (Jan 14,5). Ježíš Tomášovi odpověděl těmito pozoruhodnými slovy: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14,6). Ježíš nemluvil o znalosti cesty nebo místa, ale o znalosti osoby.
Když Tomáš řekl ostatním učedníkům, že potřebuje důkaz, aby uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých, mluvil upřímně. Upřímná víra nezakazuje upřímné zkoumání. Osm dní po Ježíšově vzkříšení se učedníci znovu sešli. Tentokrát byl přítomen Tomáš. Ježíš se jim znovu zjevil a vyzval Tomáše, aby se dotkl ran a přesvědčil se na vlastní oči: „Polož sem prst, podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož ji do mého boku. Přestaň pochybovat a uvěř!“ (Jan 20,27). Ježíš věděl, co Tomáš potřebuje, aby uvěřil, a poskytl mu důkazy.
Ježíš se s Tomášem láskyplně setkal přesně v místě jeho potřeby a pak ho vedl zpět k víře. Můžeme být k Bohu upřímní ohledně svých pochybností a otázek; On rozumí našim zápasům a je zcela schopen naši víru posílit. Stejně jako Tomáš budeme schopni vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ s plnou důvěrou v to, kdo je Ježíš (Jan 20,28).
Poté, co Ježíš potvrdil Tomášovu víru, oslovil všechny budoucí čtenáře Janova evangelia těmito slovy: „Tomáši, protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blaze těm, kdo neviděli, a přece uvěřili“ (Jan 20,29). Tato slova procházejí věky, aby pomohla a povzbudila nás všechny, kteří jsme vzkříšeného Krista neviděli, a přesto jsme v něj uvěřili.
O několik dní později byl Tomáš s Petrem a dalšími učedníky na rybách, když se jim Ježíš zjevil u Galilejského jezera (Jan 21,2). Poslední zmínka o Tomášovi je ve Sk 1,13, kde je uveden mezi učedníky. Mimobiblické spisy a křesťanská tradice tvrdí, že Tomáš odnesl evangelium buď do Parthie, nebo do Indie a že byl pro svou víru umučen.
Nakonec přezdívka „pochybující Tomáš“ je poněkud nešťastná. Je pravda, že Tomáš požadoval důkazy o zázraku Kristova vzkříšení, než přijal pravdu. Pochybnosti se promítly do jeho odpovědi přátelům, ale nebyly určující vlastností jeho života. Tomáš by měl být znám spíše pro svou věrnost, poslušnost evangeliu a víru.