Když je „ostrá“ komedie vlastně jen líná

Vždycky bylo jasné, jaká bude výmluva. Když se o víkendu rozšířil klip z roku 2011, v němž se Joe Rogan ve svém podcastu nahlas směje, když Joey „Coco“ Diaz hrdě popisuje, jak nutí komičky, aby mu dělaly orální sex a získaly tak čas na pódiu, obrana Roganových a Diazových fanoušků přišla jako na zavolanou: „Uh oh, přichází PC policie a snaží se zrušit dalšího komika.“ „Zlehčete to, byl to jen vtip.“

Jistě, pomineme-li fakt, že Diaz svůj příběh začíná slovy „Myslíte si, že si z vás dělám prdel?“, je v tomto případě irelevantní, zda to, co řekl, skutečně udělal. I kdyby to byl vtip a on se nedopustil zločinů typu Weinsteinova castingového kufříku, je to špatný vtip, který udržuje kulturu znásilnění a naznačuje, že na sexuálním obtěžování a misogynii, s nimiž se komičky – a vlastně ženy v jakékoli profesi – pravidelně setkávají, je něco legračního. Nejhorší ze všeho je, že je to pro Diaze, Rogana a další jim podobné „ostré“ komiky další příležitost hrát si na oběti a recyklovat stále stejné otřepané argumenty o tom, že politická korektnost ničí komedii.

Diaz se navzdory reakci, které se mu dostalo od spousty dalších významných komiků, zrovna nekájí. Ve skutečnosti se na Twitteru okopává a píše: „Je pondělí, ten příběh je 23 let starý, to video je deset let staré a nakonec jste všichni vykouřili ptáka na večeři … přestaňte s tím pokrytectvím,“ načež prohlásí: „Jestli vás to video ranilo, pusťte si tohle kokotiny.“ A na Twitteru zveřejní video (které Rogan retweetnul), na němž graficky popisuje sexuální styk s jednonohou ženou. Tento jazyk, který „zraňuje city“, použil jako berličku nespočet šokérů a edgelordů. Rámuje jejich humor jako nějaký druh intelektuálního cvičení na vysoké úrovni, které my ostatní nedokážeme ocenit – „Ach, spustil jsem tě, sněhová vločko? Vrať se do svého bezpečného prostoru“ – zatímco ve skutečnosti je to jen lenost.

Stereotypy jsou jednoduché. Každý středoškolák házející urážky o přestávce neodmyslitelně ví, jak vyzdvihnout rozdíly v lidech a udělat si z nich legraci, ale to neznamená, že je připraven na těsné pětky v The Comedy Store. Rasové urážky a sexistické výrazy se tradují po generace. Používat je v dnešní době není nic převratného, je to unavené.

Když byl Shane Gillis loni vyhozen ze Saturday Night Live ještě předtím, než vůbec vkročil do Studia 8H, protože se objevily staré kousky, v nichž používal nadávku „chink“ a zesměšňoval stereotypní čínský přízvuk (spolu s několika klasickými homofobními urážkami), vydal neomluvné prohlášení ve znění: „Jsem komik, který posouvá hranice. Někdy se netrefím. Mým záměrem nikdy není nikomu ublížit, ale snažím se být co nejlepším komikem a to někdy vyžaduje riziko.“ Ale dělat hlas, který byl urážlivý, už když ho dělal Mickey Rooney ve filmu Snídaně u Tiffanyho v roce 1961, není posouvání hranic; není to o nic jiné – nebo méně nevtipné – než když Donald Trump hraje rasistickým prvkům své základny tím, že o COVID-19 mluví jako o „Kung Flu“.

Chlapi jako Gillis nebo Diaz se rádi přirovnávají k Lennymu Bruceovi, ale za obscénnost je do vězení nezavřou. Rámují se jako ušlechtilí obránci prvního dodatku, přestože je nikdo necenzuruje. První dodatek vás nechrání před bombardováním a nečiní vás odolnými vůči kritice. Máme plné právo upozornit na špatný vtip, stejně jako oni mají plné právo ho vyprávět.

nesnášejí „bezpečné prostory“, kromě případů, kdy je narušen ten jejich https://t.co/pB1U33RImQ

– Chelsea Peretti (@chelseaperetti) 22. června, 2020

Jistěže existují způsoby, jak v komedii řešit tabuizovaná témata. Když se Pete Holmes v jedné epizodě svého seriálu HBO Crashing zabýval debatou o PC, nechal žalostně nedotknutelného Jasona (kterého hrál Dov Davidoff) trvat na tom, že „kdybych byl bisexuální lesbička a dělal stejný materiál, ten dav by mě nesl – uspořádali by pro mě průvod!“. Ale to není pravda. Ano, komedie, která zpochybňuje status quo, sice vznikla díky marginalizovaným lidem, jako je Bruce nebo Richard Pryor, ale není nemožné ji dělat jako heterosexuální muž WASP. Je to jen těžší. Pokud nejste líný hacker, můžete to dokázat – za předpokladu, že dáte jasně najevo, že si děláte legraci sami ze sebe a svých privilegií (viz: kousek Johna Mulaneyho o náhodném pronásledování ženy v metru) nebo ze stereotypů samotných (jako Bruce se svým slavným kouskem „Jak uvolnit barevné přátele na večírcích“).

I mimo stand-up dokáží být sitcomy jako It’s Always Sunny in Philadelphia hluboce urážlivé a zároveň hluboce vtipné. „Zdá se, že nám prochází spousta věcí, které navenek vypadají, že dnes lidem neprojdou, a myslím, že v tom, co děláme, je klíčový rozdíl, který nakonec naši fanoušci uznávají , pokud jde o satirizování určitého chování,“ vysvětlil nedávno tvůrce/hvězda Rob McElhenney časopisu Rolling Stone. „Rozhodně neoslavujeme postavy za jejich homofobii, misogynii nebo příležitostný rasismus. Ve skutečnosti je to přesně naopak, kdy degradujeme vlastní postavy za to, že zastávají některé z těchto názorů. Myslím, že je to naprosto jasné už od prvního dílu. Takže lidé se na seriál podívají a řeknou si: „No, postavy jsou očividně homofobní, ale scénáristé a/nebo tvůrci a/nebo režiséři ne.“

Jinými slovy, smějeme se jim, ne s nimi. To, že heterosexuální bílí muži vstanou a „ironicky“ chrlí hromadu rasistických, sexistických nebo homofobních stereotypů, jako kousek nefunguje, protože je to příliš blízko skutečnosti. Řešit to jinak je výzva, která vyžaduje kreativitu a nuance, a ne každý na to má.

V roce 2015 Jerry Seinfeld řekl, že už nehraje na vysokých školách, protože studenti jsou „tak PC“ – což je snadná výmluva, která vinu za to, že tam nedokáže rozesmát, přenáší přímo na publikum, místo aby se zamyslel nad tím, zda jeho materiál nezevšedněl. Jak Anthony Jeselnik později řekl časopisu Paste: „Vidím to a vítám tu výzvu. Každý, kdo si stěžuje na PC kulturu, je líný, a já si myslím, že mým cílem je tak trochu projít touto překážkovou dráhou. Rád dělám vysoké školy, protože je to výzva. Jak přimět ty děti, které jsou tak PC, aby se těmto věcem smály? Chci, aby to tak bylo. Nechci, aby vzadu seděla banda nechutných dědků, kteří kouří doutníky a říkají, že potřebují víc rasistických věcí. To je na hovno. Takže si myslím, že každý, kdo si stěžuje na PC, nechce na těch vtipech tak tvrdě pracovat.“

Rasistické nebo sexistické vtipy, které už v mnoha kruzích neprojdou, se zarámují, jako by byly součástí nějakého ušlechtilého křížového tažení, a pokud se vás dotknou nebo je nechápete, komici, kteří je říkají, se okamžitě vrátí k výmluvě „sorry, že jste triggered, snowflakes“ jako omluvě, že se nezasmějete. Ale co přesně je tím poselstvím, za které tu bojují? Jaké hranice posouvají? Jak napsala komička Janelle Jamesová na Twitteru v souvislosti s reakcí Diazové/Roganové: „Jedna věc, kterou jako komička dělám, je, že když komici kolem mě říkají sexistické a/nebo rasistické sračky, velmi vážně se ptám: „Proč je to vtipné?“ Okamžitě vám udělí požehnané mlčení.“ Nemohou odpovědět, protože to není vtipné, a jejich anti-PC rétorika je jen obranný mechanismus.

Jedna věc, kterou jsem jako komička udělala, je, že když komici kolem mě říkají sexistické a/nebo rasistické sračky, velmi vážně se ptám: „Proč je to vtipné?“. Okamžitě vám udělí požehnané mlčení.“

– Janelle James (@janellejcomic) 22. června 2020

Konec té epizody seriálu Crashing končí tím, že Ali, komička, kterou hraje Jamie Lee, Jasonovi vynadá. „To, že chodíš kolem a máš na sobě koženou bundu, ještě neznamená, že to říkáš tak, jak to je,“ říká. „Komik dělá komedii. To, co jsi udělal, byl – hmm, nech mě přemýšlet – nenávistný projev?“ Nejpozoruhodnější na celé epizodě je však to, že Pete, druhý přítomný heterosexuální běloch, neřekne nic. Očividně se mu nelíbí, co Jason říká, ale nechá ho to říct, a když Ali odejde, odveze stárnoucího komika domů. Nemyslí to tak, ale jeho mlčení je schválením.

Ženy a BIPOC komici o tom mohou mluvit, dokud jim nezmodrá tvář, ale tihle chlapi to potřebují slyšet od svých kolegů. Aby pochopili, že už to není v pořádku, musí na to začít volat i další heterosexuální komici bílé pleti, aby pochopili, že už to není v pořádku. (Ke cti mu slouží, že producent filmu Crashing Judd Apatow se k tomu v reálném životě chová slušně a volá na Louise C.K. za jeho „hloupou, nevtipnou a povrchní rutinu“, která si dělá legraci z nebinárních lidí a přeživších střelby na škole v Parklandu). Nestačí se nesmát spolu s ním, jako to udělal Rogan; musí se ozvat a dát jasně najevo, že takové vtipy nejsou „ostré“ – jsou prostě nevtipné.