Keňa

Odpočinek

38. poledník rozděluje Keňu na dvě nápadně kontrastní poloviny. Zatímco východní polovina se mírně svažuje k mořskému pobřeží lemovanému korály, západní část se prudčeji zvedá řadou kopců a náhorních plošin k údolí Východní příkopové propadliny, v Keni známé jako Centrální příkopová propadlina. Západně od riftu se nachází západně se svažující náhorní plošina, jejíž nejnižší část zabírá Viktoriino jezero. V tomto základním rámci se Keňa dělí na následující geografické oblasti: povodí Viktoriina jezera, údolí Rift a související náhorní plošiny, předpolí východní náhorní plošiny, polopouštní a suché oblasti na severu a jihu a pobřeží.

Povodí Viktoriina jezera je součástí náhorní plošiny zvedající se východně od břehu jezera k náhorní plošině Rift. Spodní část, která tvoří vlastní jezerní pánev, je sama o sobě náhorní plošinou ležící v nadmořské výšce od 3 000 do 4 000 stop (900 až 1 200 metrů). Zvlněnou travnatou plochu této náhorní plošiny přetíná téměř napůl Kánská nížina, do níž se směrem na východ táhne v délce 50 mil (80 km) rameno jezera známé jako Winamský záliv (záliv Kavirondo). Dno Kánské nížiny přechází na severu a jihu ve vrchovinu, která se vyznačuje řadou vyhaslých sopek. Mezi ně patří i hora Mount Elgon, která se tyčí do výšky 4 321 m (14 178 stop) na hranicích s Ugandou na úplném severu pánve.

Riftové údolí rozděluje oblast vysočiny na dvě části: Mau Escarpment na západě a Aberdare Range na východě. Samotné údolí je široké 30 až 80 mil (50 až 130 km) a jeho dno se zvedá z přibližně 450 metrů (1 500 stop) na severu kolem jezera Turkana (Rudolfovo jezero) na více než 7 000 stop (2 100 metrů) u jezera Naivasha, ale poté klesá na 2 000 stop (600 metrů) u hranic s Tanzanií na jihu. Dno riftu zaujímá řetězec mělkých jezer oddělených vyhaslými sopkami. Největší z nich je jezero Naivasha, mezi další patří jezera Magadi, Nakuru, Bogoria a Baringo. Západně od údolí se rozprostírá rozmanitá náhorní oblast od silného lávového bloku komplexu Mau Escarpment-Mount Tinderet směrem na sever k náhorní plošině Uasin Gishu. Východně od riftu se zvedá pohoří Aberdare Range do výšky téměř 10 000 stop (3 000 m). Východní vysočina se rozkládá od pohoří Ngong Hills a vysočiny hraničící s Tanzanií směrem na sever k Laikipia Escarpment. Dále na východ na ně navazuje sedlo Nyeri a nejvyšší vrchol země Mount Kenya (17 058 stop, 5 199 metrů). Reliéf obou vysočin je složitý a zahrnuje roviny, hluboká údolí a hory. Oblast měla velký význam pro historický a hospodářský rozvoj Keni, byla ohniskem evropského osídlení.

Předpolí Východní náhorní plošiny, které se nachází východně od Riftské vysočiny, tvoří rozsáhlá plošina starých hornin mírně se svažující k pobřežní rovině. Jedná se o oblast roztroušených kopců a nápadných vyvýšenin, z nichž nejvýznamnější jsou kopce Taita, Kasigau, Machakos a Kitui. Tyto kopce, obsahující oblast s příznivějším klimatem, jsou obklopeny oblastmi historicky náchylnými k hladomoru.

Polopouštní a suché oblasti na severu a severovýchodě jsou součástí rozsáhlé oblasti táhnoucí se od ugandských hranic přes Rudolfovo jezero až k náhorní plošině mezi Etiopskou a Keňskou vysočinou. (Stejné charakteristiky má i oblast od jezera Magadi na jih, která však není tak suchá.) Ačkoli je zde stromový a travní porost řídký, oblasti pravé pouště se omezují na poušť Chalbi východně od Rudolfova jezera. Pohyb lidí a hospodářských zvířat je striktně omezen dostupností vody.

Vlastní pobřežní nížina, která se táhne v délce asi 250 mil (400 km) podél Indického oceánu, je na jihu úzký pruh široký jen asi 10 mil (16 km), ale v nížině u řeky Tana na severu se rozšiřuje asi na 100 mil (160 km). Dále na severovýchod přechází do Somálské nížiny. K vynikajícím přírodním přístavům patří přístav Mombasa, který patří k nejlepším ve východní Africe.