Kniha Ezdrášova

Kniha Ezdrášova

Poslední čtyři knihy hebrejského kánonu jsou v tomto pořadí Ezdráš, Nehemiáš a 1. a 2. kronika. Kdysi však Ezdráš a Nehemjáš následovaly za 1. a 2. kronikou a byly obecně považovány za dílo jednoho a téhož autora, známého jako „Kronikář“. V posledních letech se však otázka autorství Ezdráše a Nehemjáše jeví jako složitější. Zatímco někteří badatelé stále zastávají jednotu autorství, jiní raději hovoří o vlivu „kronikářské školy“ na vznik Ezdráš-Nehemjáš jako jedné knihy. Zacházení prvních editorů s Ezdráš-Nehemjášem jako s jedinou knihou bylo nepochybně způsobeno tím, že ve starověku se obě knihy uváděly pod jedním názvem Ezdráš. Spojené dílo Ezdráš-Nehemjáš je naším nejdůležitějším literárním pramenem o formování židovské náboženské obce v provincii Judsko po babylonském exilu. Toto období je známo jako období obnovy a dva muži, kteří se nejvíce zasloužili o reorganizaci židovského života v této době, byli Ezdráš a Nehemjáš.

V současném stavu textu Ezdráš-Nehemjáš dochází k několika dislokacím velkých částí, takže je narušena chronologická či logická posloupnost. Hlavním případem je Ezdrášovo veřejné čtení zákona v Neh 8; na další upozorníme v poznámkách pod čarou. Protože argumenty ve prospěch chronologické priority Nehemjáše před Ezdrášem jsou nerozhodné, přijímáme pořadí v textu, podle něhož Ezdrášova činnost předcházela činnosti Nehemjášově.

To, co je o Ezdrášovi a jeho díle známo, pochází téměř výhradně z Ezd 7-10 („Ezdrášovy paměti“) a Neh 8-9. Ezdrášova činnost je v textu uvedena jako první v pořadí. Přísně vzato by se termín „Ezdrášovy paměti“ měl používat pouze pro tu část, v níž Ezdráš hovoří v první osobě, tj. pro Ezd 7,27-9,15. V této části je Ezdrášova řeč v první osobě. Srovnej „Nehemjášovy paměti“ v Neh 1,1-7,72a; 11,1.2; 12,27-43; 13,4-31. Autor kombinoval tento materiál s dalšími prameny, které měl k dispozici. Ezdrášova osobnost není tak známá jako Nehemjášova. Ben Sira ve své chvále otců (Sir 44-49) Ezdráše nezmiňuje, snad z polemických důvodů. Ezdrášův rodokmen (7,1-5) odvozuje jeho kněžství od Mojžíšova bratra Árona. To byl uznávaný způsob, jak prokázat legálnost svého kněžského úřadu. Je také nazýván písařem, dobře znalým Mojžíšova zákona (7,6), což naznačuje Ezdrášovu oddanost studiu Tóry, kterou se snažil učinit základním pravidlem života v obnovené obci. Ezdráš se jako poexilní vůdce prosadil spíše v oblasti náboženské a kultovní reformy než v politických záležitostech. Židovská tradice si ho velmi váží. Apokryfní 2 Esdras, někdy zařazovaný jako dodatek k Vulgátě, kde je znám jako 4 Esdras, z něj dělá proroka a vizionáře. Talmud ho považuje za druhého Mojžíše a tvrdí, že Tóra by byla Izraeli předána prostřednictvím Ezdráše, kdyby mu Mojžíš nepředcházel.

Ezdrášovi se někdy vyčítá, že byl legalista, který věnoval přílišnou pozornost liteře zákona. Jeho dílo je však třeba vnímat a posuzovat v určitém historickém kontextu. Svému lidu dal soudržnost a duchovní jednotu, která pomohla zabránit rozpadu malé židovské komunity usazené v provincii Juda. Nebýt Ezdrášovy neústupnosti a těch, kteří přijali jeho ideál, lze pochybovat, že by judaismus v pozdějších staletích tak účinně odolával helénismu. Ezdráš udával tón poexilní komunitě, která se vyznačovala věrností Tóře, autentickému způsobu života judaismu. Právě v tomto světle můžeme Ezdrášovo působení během obnovy posuzovat nejspravedlivěji.

Kniha Ezdrášova je rozdělena takto:

I. Návrat z vyhnanství (1,1-6,22)

II. The Work of Ezra (7:1–10:44)

The following list of the kings of Persia, with the dates of their reigns, will be useful for dating the events mentioned in Ezra-Nehemiah: