Knihy královské
Knihy královské, dvě knihy hebrejské Bible neboli protestantského Starého zákona, které spolu s Deuteronomiem, Jozue, Soudci a 1. a 2. Samuelovou knihou patří do skupiny historických knih (deuteronomické dějiny) sepsaných v době babylonského vyhnanství (cca 550 př. n. l.) Židů. (Ve většině římskokatolických verzí se 1. a 2. Samuelova kniha nazývají první a druhá kniha královská a obě hebrejské a protestantské knihy královské se nazývají třetí a čtvrtá kniha královská)
Dvě knihy Královské líčí osudy monarchie v Izraeli po smrti krále Davida. V knihách se zachovalo mnoho starých tradic, které však historik přepracoval. První dvě kapitoly 1. knihy královské dokončují Davidův příběh, započatý v předchozích knihách Samuelových, a vyprávějí o nástupu jeho syna Šalomouna. Šalomounova vláda je zpracována v 1. Královské 3-11, následuje vláda judských a izraelských králů od počátku rozdělené monarchie (cca 930 př. n. l.) až do pádu izraelského království v roce 721 př. n. l.. Druhá kniha, 2 Královská, vypráví o vládě králů přeživšího jižního Judského království až do jeho konečného zániku v roce 586 př. n. l.
V obou knihách se výkonnost jednotlivých králů neposuzuje podle politických úspěchů, ale podle teologických kritérií. Všichni králové severního království jsou následně představeni ve špatném světle, protože neuznávali výlučnou legitimitu kultu v Jeruzalémě. Tím, že navštěvovali severní centra kultu založená Jeroboámem I., se všichni stali účastníky Jeroboámova hříchu. Z jižních králů se bezvýhradného schválení dostává pouze Ezechiášovi a Jóšijášovi. Tím, že zavedli kultické reformy, které dodržovaly požadavky smlouvy stanovené v Deuteronomiu, si vysloužili historikovu velkou pochvalu.
Autor volně využívá tradiční materiály k vytvoření jednotné prezentace odrážející jeho osobní názory, prolíná materiály ze severu a jihu, aby zdůraznil jednotu lidu, rozvádí prorocké věštby vlastními slovy a občas nabízí vlastní úvahy o průběhu událostí. Knihy královské jsou tedy do značné míry dílem jednotlivce. Autorovým zájmem je zčásti vysvětlit osud izraelského lidu. Ačkoli jejich pád přímo souvisí s jejich odpadlictvím, autor doufá, že jeho lid bude obnoven ve slávě z dob, kdy David vládl celému izraelskému lidu.