Kolik lidí na světě umírá na rakovinu?

Při nárůstu celosvětového počtu úmrtí na rakovinu z 5,7 na 9,6 milionu od roku 1990 (nárůst o 68 %) a podobných trendech v absolutním počtu úmrtí ve většině zemí se může zdát rozumné předpokládat, že počet úmrtí na rakovinu roste. Ale je tomu skutečně tak?

Ačkoli je absolutní počet úmrtí klíčovým ukazatelem celkové zátěže nemocemi a úmrtnosti, má dvě zásadní výhrady: nezohledňuje změny ve velikosti a věkové struktuře populace. Jak jsme zkoumali výše, většina úmrtí na rakovinu připadá na osoby starší 50 let; to znamená, že bychom měli očekávat, že celkový počet úmrtí na rakovinu se bude se stárnutím populace zvyšovat. Faktory, jako je prodlužující se střední délka života, stárnutí populace a populační růst, se mohou vzájemně kombinovat a vést ke zkreslenému vnímání četnosti.

Užitečnější metrikou je v tomto ohledu věkově standardizovaná úmrtnost. Tato metrika koriguje vliv měnícího se věkového rozložení normováním na pevnou referenční strukturu populace (předpokládá se stejná ve všech zemích a v čase) a na rozdíly ve velikosti populace tím, že se uvádí jako počet úmrtí na 100 000 osob.3 Věkově standardizovaná úmrtnost na všechny typy rakoviny je znázorněna na vizualizaci níže. Tyto údaje lze zkoumat v čase pomocí tlačítka „play“ v dolní části grafu a národní časové řady lze zobrazit kliknutím na příslušnou zemi.

V roce 2017 vidíme, že většina zemí má míru úmrtnosti 50 až 150 úmrtí na 100 000 osob. Země s vyššími příjmy se v průměru pohybují spíše v horním pásmu tohoto rozmezí; v Severní Americe, Evropě a Austrálii se míra úmrtnosti obvykle blíží 150 na 100 000 obyvatel. To platí i pro řadu zemí subsaharské Afriky. Míry v Latinské Americe, Asii a některých částech Afriky jsou v průměru nižší (50-125 na 100 000 obyvatel).

Použijeme-li časovou osu, abychom zjistili, jak se míra úmrtnosti změnila od roku 1990, zjistíme, že ve velké části zemí míra úmrtnosti výrazně poklesla. Ve Spojených státech a Kanadě klesla míra úmrtnosti z více než 180 v roce 1990 na méně než 150 na 100 000; v Rusku dosáhla v 90. letech 20. století nejvyšší hodnoty přes 180 na 100 000 a od té doby klesla pod 130; podobný pokles od roku 1990 zaznamenala i Čína. Neplatí to však všude: v některých zemích, včetně Jihoafrické republiky a Indie, došlo k nárůstu. Věkově specifické míry úmrtnosti v porovnání se všemi věkovými a věkově standardizovanými mírami lze prozkoumat zde.

Celkový celosvětový trend nicméně ukazuje často neintuitivní zjištění: navzdory rostoucímu počtu úmrtí na rakovinu míra úmrtnosti jednotlivců klesá. V roce 1990 zemřelo na rakovinu celosvětově 143 osob na každých 100 000 obyvatel – do roku 2017 tento počet klesl na 121 osob na 100 000 obyvatel.

Pro účely posouzení celkového výskytu rakoviny jsme ve výše uvedeném grafu seskupili všechny typy rakoviny, abychom se mohli podívat na celkové trendy. Míra úmrtnosti a pokrok ve snižování výskytu úmrtí se však u mnoha forem rakoviny liší. V následujícím grafu vidíme jednotlivé věkově standardizované míry úmrtnosti v jednotlivých typech rakoviny. Ta se opět měří jako počet úmrtí na 100 000 osob.

Jak bychom očekávali od hlavní příčiny úmrtí na rakovinu, míra úmrtnosti u rakoviny průdušnice, průdušek a plic je celosvětově nejvyšší – 24 na 100 000 osob. Tato hodnota mírně poklesla z přibližně 26 na 100 000 obyvatel v roce 1990, přičemž v některých zemích došlo k ještě většímu poklesu (v USA se míra snížila ze 47 na 34 na 100 000 obyvatel).

V některých případech jsme v posledních několika desetiletích zaznamenali dramatický pokles. Nejpozoruhodnější je rakovina žaludku, u níž úmrtnost klesla o více než 40 % z 19 na 11 případů na 100 000 obyvatel. Míra výskytu rakoviny jícnu a děložního čípku se od roku 1990 rovněž snížila přibližně o třetinu.