Komparativní výhoda

11 srpna, 2021admin

Adam Smith se poprvé zmínil o konceptu absolutní výhody jako základu mezinárodního obchodu v roce 1776 ve svém díle Bohatství národů:

Pokud nám cizí země může dodat zboží levněji, než ho dokážeme sami vyrobit, je lepší ho od ní koupit za část produkce našeho vlastního průmyslu, kterou použijeme způsobem, v němž máme určitou výhodu. Celkový průmysl země, který je vždy úměrný kapitálu, jenž jej zaměstnává, se tím nezmenší, ale pouze se zjistí, jakým způsobem jej lze s největší výhodou využít.

Robert Torrens napsal několik desetiletí po Smithovi v roce 1808 předběžnou definici komparativní výhody jako ztráty z uzavření obchodu:

Chci-li zjistit rozsah výhody, která pro Anglii plyne z toho, že dala Francii sto liber sukna výměnou za sto liber krajek, vezmu množství krajek, které touto transakcí získala, a porovnám je s množstvím, které by mohla při stejných nákladech na práci a kapitál získat, kdyby je vyráběla doma. Krajka, která zůstane nad rámec toho, co by práce a kapitál vynaložené na výrobu látky mohly vyrobit doma, je množstvím výhody, kterou Anglie získává z této směny.

David Ricardo

V roce 1817 publikoval David Ricardo ve své knize O principech politické ekonomie a zdanění to, co se od té doby stalo známým jako teorie komparativních výhod.

Ricardův příkladUpravit

Graf ilustrující Ricardův příklad:
V případě I (diamanty) stráví každá země výrobou směsi látek a vína 3600 hodin.
V případě II (čtverce) se každá země specializuje na svou komparativní výhodu, což vede k většímu celkovému výstupu.

Ve známém příkladu Ricardo uvažuje světovou ekonomiku sestávající ze dvou zemí, Portugalska a Anglie, z nichž každá vyrábí dvě zboží stejné kvality. V Portugalsku, a priori efektivnější zemi, je možné vyrábět víno a látky s menším množstvím práce, než by bylo zapotřebí k výrobě stejného množství v Anglii. Relativní náklady nebo pořadí nákladů na výrobu těchto dvou statků se však v obou zemích liší.

Pracovní hodiny potřebné k výrobě jedné jednotky
Produce Country	Cloth	Wine
England	100	120
Portugal	90	80

In this illustration, England could commit 100 hours of labor to produce one unit of cloth, or produce 5/6 units of wine. Meanwhile, in comparison, Portugal could commit 100 hours of labor to produce 10/9 units of cloth, or produce 10/8 units of wine. So, Portugal possesses an absolute advantage in producing cloth due to more produced per hour (since 10/9 > 1), but England has a comparative advantage in producing cloth due to lower opportunity cost.

Jinými slovy, pokud je pro zemi levnější vyrábět jedno zboží ve srovnání s druhým, pak bude mít komparativní výhodu a motivaci vyrábět více toho zboží, jehož výroba je pro ni relativně levnější než výroba druhého – za předpokladu, že má výhodnou příležitost obchodovat na trhu s druhým, obtížněji vyrobitelným zbožím. Podobně by měl většinou každý využít příležitosti nabídnout na trhu zboží, při jehož výrobě má relativní výhodu.

Při neexistenci obchodu potřebuje Anglie 220 hodin práce, aby vyrobila i spotřebovala po jedné jednotce sukna a vína, zatímco Portugalsko potřebuje 170 hodin práce, aby vyrobilo a spotřebovalo stejné množství. Anglie je efektivnější ve výrobě látek než vína a Portugalsko je efektivnější ve výrobě vína než látek. Pokud se tedy každá země specializuje na zboží, u kterého má komparativní výhodu, pak se celosvětová produkce obou statků zvýší, neboť Anglie může vynaložit 220 pracovních hodin na výrobu 2,2 jednotky látky, zatímco Portugalsko může vynaložit 170 hodin na výrobu 2,125 jednotky vína. Pokud se navíc obě země specializují výše uvedeným způsobem a Anglie vymění jednotku svého sukna za 5/6 až 9/8 jednotek portugalského vína, pak mohou obě země spotřebovat alespoň po jednotce sukna a vína, přičemž v každé zemi zůstane 0 až 0,2 jednotky sukna a 0 až 0,125 jednotky vína, které budou spotřebovány nebo vyvezeny. Z toho vyplývá, že jak Anglie, tak Portugalsko mohou v rámci volného obchodu spotřebovat více vína a sukna než v případě autarkie.

Ricardiánský modelEdit

Ricardiánský model je matematický model mezinárodního obchodu založený na všeobecné rovnováze. Ačkoli myšlenku Ricardiánského modelu poprvé představil David Ricardo v Eseji o ziscích (verze pro jednu komoditu) a poté v Principech (verze pro více komodit), první matematický Ricardiánský model publikoval William Whewell v roce 1833. Nejstarší test ricardiánského modelu provedl G. D. A. MacDougall, který byl publikován v časopise Economic Journal v letech 1951 a 1952. V ricardiánském modelu závisí struktura obchodu na rozdílech v produktivitě.

Následující příklad je typickou moderní interpretací klasického ricardiánského modelu. V zájmu zjednodušení používá notaci a definice, jako jsou náklady obětované příležitosti, které Ricardo neměl k dispozici.

Světová ekonomika se skládá ze dvou zemí, domácí a zahraniční, které vyrábějí víno a látky. Práce, jediný výrobní faktor, je mobilní v tuzemsku, ale ne v mezinárodním měřítku; může docházet k migraci mezi odvětvími, ale ne mezi zeměmi. Pracovní sílu v Domácí zemi označujeme L {\displaystyle \textstyle L}.

$\textstyle L$

, množství práce potřebné k výrobě jedné jednotky vína v Domovině značkou a L W {\displaystyle \textstyle a_{LW}}.

$\textstyle a_{{LW}}$

, a množství práce potřebné k výrobě jedné jednotky látky v Domově L C {\displaystyle \textstyle a_{LC}}.

$\textstyle a_{{LC}}$

. Celkové množství vína a látky vyrobené v Domově je Q W {\displaystyle Q_{W}}.

$Q_{W}$

a Q C {\displaystyle Q_{C}}.

$Q_{C}$

. Stejné proměnné označujeme pro Cizí přidáním prvočísla. Například a L W ′ {\displaystyle \textstyle a’_{LW}}

$\textstyle a'_{{LW}}'_{{LW}}$

je množství práce potřebné k výrobě jednotky vína v Cizím.

Nevíme, zda může Domácí vyrobit látku s použitím menšího počtu hodin práce než Cizí. To znamená, že nevíme, zda a L C < a L C ′ {\displaystyle a_{LC}<a’_{LC}}.

$a_{{LC}}a'_{{LC}}'_{{LC}}$

. Stejně tak nevíme, zda může společnost Home vyrábět víno s použitím menšího počtu hodin práce. Předpokládáme však, že Domov je relativně produktivnější než Cizina při výrobě v látce oproti vínu: a L C / a L C ′ < a L W / a L W ′ . {\displaystyle a_{LC}/a’_{LC}<a_{LW}/a’_{LW}.}

$a_{{LC}}/a'_{{LC}}a_{{LW}}/a'_{{LW}}.'_{{LC}}<a_{{LW}}/a'_{{LW}}.$

Ekvivalentně můžeme předpokládat, že Domov má komparativní výhodu v oblasti látek v tom smyslu, že má nižší oportunitní náklady na látky v přepočtu na víno než Zahraničí:

a L C / a L W < a L C ′ / a L W ′ . {\displaystyle a_{LC}/a_{LW}<a’_{LC}/a’_{LW}.}

$a_{{LC}}/a_{{LW}}a'_{{{LC}}/a'_{{LW}}.'_{{LC}}/a'_{{LW}}.$

Při neexistenci obchodu je relativní cena látek a vína v každé zemi určena pouze relativními náklady práce na toto zboží. Proto je relativní autarkní cena sukna a L C / a L W {\displaystyle a_{LC}/a_{LW}}.

$a_{{LC}}/a_{{LW}}$

v domovské zemi a a L C ′ / a L W ′ {\displaystyle a’_{LC}/a’_{LW}}

v cizím jazyce. Při volném obchodu je cena látky nebo vína v obou zemích rovna světové ceně P C {\displaystyle P_{C}}.

$P_{C}$

nebo P W {\displaystyle P_{W}}.

$P_W$

Místo toho, abychom uvažovali světovou poptávku (nebo nabídku) po látkách a víně, zajímá nás světová relativní poptávka (nebo relativní nabídka) po látkách a víně, kterou definujeme jako poměr světové poptávky (nebo nabídky) po látkách a světové poptávky (nebo nabídky) po víně. In general equilibrium, the world relative price P C / P W {\displaystyle \textstyle P_{C}/P_{W}}

$\textstyle P_{C}/P_{W}$

will be determined uniquely by the intersection of world relative demand R D {\displaystyle \textstyle RD}

$\textstyle RD$

and world relative supply R S {\displaystyle \textstyle RS}

$\textstyle RS$

curves.

The demand for cloth relative to wine decreases with the relative price of cloth in terms of wine; the supply R S {\displaystyle RS}

$RS$

of cloth relative to wine increases with relative price. Two relative demand curves R D 1 {\displaystyle RD_{1}}

$RD_{1}$

and R D 2 {\displaystyle RD_{2}}

$RD_{2}$

jsou nakresleny pro ilustraci.

Předpokládáme, že křivka relativní poptávky odráží substituční efekty a je klesající vzhledem k relativní ceně. Chování křivky relativní nabídky si však zaslouží bližší studium. Připomeneme-li náš původní předpoklad, že Domov má komparativní výhodu v oblasti látek, uvažujeme pět možností relativního množství dodávaných látek při dané ceně.

Jestliže P C / P W = a L C / a L W < a L C ′ / a L W ′ {\displaystyle \textstyle P_{C}/P_{W}=a_{LC}/a_{LW}<a’_{LC}/a’_{LW}}.
$\textstyle P_{C}/P_{W}=a_{{LC}}/a_{{LW}}a'_{{LC}}/a'_{{LW}}'_{{LC}}/a'_{{LW}}$

, pak se Cizinec specializuje na víno, pro mzdu P W ′ / a L W ′ {\displaystyle P’_{W}/a’_{LW}}

$P'_{W}/a'_{{LW}}'_{W}/a'_{{LW}}$

v odvětví vína je větší než mzda P C ′ / a L C ′ {\displaystyle P’_{C}/a’_{LC}}.

$P'_{C}/a'_{{LC}}'_{C}/a'_{{LC}}$

in the cloth sector. However, Home workers are indifferent between working in either sector. As a result, the quantity of cloth supplied can take any value.
If P C / P W < a L C / a L W < a L C ′ / a L W ′ {\displaystyle \textstyle P_{C}/P_{W}<a_{LC}/a_{LW}<a’_{LC}/a’_{LW}}
$\textstyle P_{C}/P_{W}a_{{LC}}/a_{{LW}}a'_{{LC}}/a'_{{LW}}'_{{LC}}/a'_{{LW}}$

, then both Home and Foreign specialize in wine, for similar reasons as above, and so the quantity of cloth supplied is zero.
If a L C / a L W < P C / P W < a L C ′ / a L W ′ {\displaystyle \textstyle a_{LC}/a_{LW}<P_{C}/P_{W}<a’_{LC}/a’_{LW}}
$\textstyle a_{{LC}}/a_{{LW}}P_{C}/P_{W}a'_{{LC}}/a'_{{LW}}'_{{LC}}/a'_{{LW}}$

, pak se Home specializuje na látky, zatímco Foreign na víno. Množství dodávaných látek je dáno poměrem L / a L C L ′ / a L W ′ {\displaystyle \textstyle {\frac {L/a_{LC}}{L’/a’_{LW}}}}

$\textstyle {\frac {L/a_{{LC}}}{L'/a'_{{LW}}}}'/a'_{{LW}}}}$

světové produkce látek k světové produkci vína.
Pokud a L C / a L W < a L C ′ / a L W ′ < P C / P W {\displaystyle \textstyle a_{LC}/a_{LW}<a’_{LC}/a’_{LW}<P_{C}/P_{W}}
$\textstyle a_{{LC}}/a_{{LW}}a'_{{LC}}/a'_{{LW}}P_{C}/P_{W}'_{{LC}}/a'_{{LW}}<P_{C}/P_{W}$

, pak se Domácí i Zahraniční specializují na látky. Množství dodávaného sukna směřuje k nekonečnu, protože množství dodávaného vína se blíží nule.
Jestliže a L C / a L W < a L C ′ / a L W ′ = P C / P W {\displaystyle \textstyle a_{LC}/a_{LW}<a’_{LC}/a’_{LW}=P_{C}/P_{W}}.
$\textstyle a_{{LC}}/a_{{LW}}a'_{{{LC}}/a'_{{LW}}=P_{C}/P_{W}'_{{LC}}/a'_{{LW}}=P_{C}/P_{W}$

, pak se Domácí specializují na látky, zatímco Zahraniční pracovníci jsou mezi odvětvími indiferentní. Relativní množství dodávaného sukna může opět nabývat libovolné hodnoty.

Modrý trojúhelník znázorňuje původní výrobní (a spotřební) možnosti Domova. Díky obchodování může Domov spotřebovávat i svazky v růžovém trojúhelníku, přestože čelí stejné hranici výrobních možností.

Pokud je relativní poptávka konečná, je relativní cena vždy omezena nerovností

a L C / a L W ≤ P C / P W ≤ a L C ′ / a L W ′ . {\displaystyle a_{LC}/a_{LW}\leq {P_{C}/P_{W}}\leq {a’_{LC}/a’_{LW}}.}.

$a_{{LC}}/a_{{LW}}\leq {P_{C}/P_{W}}\leq {a'_{{LC}}/a'_{{LW}}}.'_{{LC}}/a'_{{LW}}}.$

Při autarkii čelí Domov výrobnímu omezení ve tvaru

a L C Q C + a L W Q W ≤ L , {\displaystyle a_{LC}Q_{C}+a_{LW}Q_{W}\leq L,}

$a_{{LC}}Q_{C}+a_{{LW}}Q_{W}\leq L,$

z čehož vyplývá, že spotřeba látky Domova na hranici výrobních možností je

Q C = L / a L C – ( a L W / a L C ) Q W {\displaystyle Q_{C}=L/a_{LC}-(a_{LW}/a_{LC})Q_{W}}

$Q_{C}=L/a_{{LC}}-(a_{{LW}}/a_{{LC}})Q_{W}$

Při volném obchodu vyrábí Domov výhradně látky, jejichž množství vyváží výměnou za víno podle platného kurzu. Celková spotřeba Domova tak nyní podléhá omezení

a L C Q C + a L C ( P W / P C ) Q W ≤ L {\displaystyle a_{LC}Q_{C}+a_{LC}(P_{W}/P_{C})Q_{W}\leq L}.

$a_{{LC}}Q_{C}+a_{{LC}}(P_{W}/P_{C})Q_{W}\leq L$

zatímco jeho spotřeba látky při spotřebě možnostech je dána vztahem

Q C = L / a L C – ( P W / P C ) Q W ≥ L / a L C – ( a L W / a L C ) Q W {\displaystyle Q_{C}=L/a_{LC}-(P_{W}/P_{C})Q_{W}\geq L/a_{LC}-(a_{LW}/a_{LC})Q_{W}}

$Q_{C}=L/a_{{LC}}-(P_{W}/P_{C})Q_{W}\geq L/a_{{LC}}-(a_{{LW}}/a_{{LC}})Q_{W}$

Pro Cizinu platí symetrický argument. Každá země tedy může obchodováním a specializací na zboží, u kterého má komparativní výhodu, rozšířit své spotřební možnosti. Spotřebitelé si mohou vybírat ze svazků vína a látek, které by v uzavřených ekonomikách nemohli sami vyrobit.

Existuje i jiný způsob důkazu teorie komparativních výhod, který vyžaduje méně předpokladů než výše uvedený podrobný důkaz, a zejména nevyžaduje, aby hodinové mzdy byly v obou odvětvích stejné, ani nevyžaduje žádnou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou na trhu. Takový důkaz lze rozšířit na situace s mnoha statky a mnoha zeměmi, s nekonstantními výnosy a s více než jedním výrobním faktorem.

Obchodní podmínkyEdit

Obchodní podmínky jsou míra, za kterou by bylo možné vyměnit jedno zboží za jiné. Pokud se obě země specializují na zboží, u kterého mají komparativní výhodu, pak obchod, podmínky obchodu pro zboží (které přináší užitek oběma subjektům) bude spadat mezi náklady obětované příležitosti každého subjektu. Ve výše uvedeném příkladu by se jedna jednotka látky obchodovala za 5 6 {\displaystyle {\frac {5}{6}}}.

${\frac 56}$

jednotkami vína a 9 8 {\displaystyle {\frac {9}{8}}} jednotkami vína.

${\frac 98}$

jednotek vína.