Komunitní zdravotní péče

Primární zdravotní péče a primární prevenceEdit

Komunitní podpora zdraví klade důraz na primární prevenci a populační hledisko (tradiční prevence). Cílem komunitního zdraví je, aby jednotlivci v určité komunitě zlepšili svůj životní styl nebo vyhledali lékařskou pomoc. Primární zdravotní péči poskytují zdravotníci, konkrétně ti, které pacient navštíví jako první a kteří ho mohou odkázat na sekundární nebo terciární péči.

Primární prevence se týká včasného předcházení a identifikace rizikových faktorů, které mohou vést k určitým onemocněním a postižením. Snahy zaměřené na komunitu včetně očkování, výuky ve třídách a osvětových kampaní jsou dobrými příklady toho, jak jsou techniky primární prevence využívány komunitami ke změně určitého zdravotního chování. Preventivní programy, pokud jsou pečlivě navrženy a vypracovány, mohou účinně předcházet problémům, s nimiž se děti a dospívající v dospívání potýkají. Toto zjištění platí také pro všechny skupiny a třídy lidí. Preventivní programy jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů, které mohou zdravotníci použít k výraznému ovlivnění zdraví jednotlivců, populace i komunity.

Sekundární zdravotní péče a sekundární prevenceEdit

Zdraví komunity lze zlepšit také zlepšením životního prostředí jednotlivců. Zdravotní stav komunity je dán charakteristikami prostředí, charakteristikami chování, sociální soudržností v prostředí dané komunity. Vhodné úpravy prostředí mohou pomoci předcházet nezdravému chování a negativním zdravotním důsledkům.

Sekundární prevence se týká zlepšení životního stylu nebo prostředí pacienta po vzniku nemoci nebo postižení. Tento druh prevence pracuje na tom, aby pacientovi usnadnil život, protože na prevenci jeho současného onemocnění nebo postižení je již pozdě. Příkladem sekundární prevence je situace, kdy jsou osobám s profesionálními bolestmi zad poskytovány strategie, které mají zabránit zhoršování jejich zdravotního stavu; vyhlídky sekundární prevence mohou být v tomto případě dokonce slibnější než prevence primární.

Programy samosprávy chronických onemocněníUpravit

Chronická onemocnění jsou v posledních desetiletích stále častějším jevem, který v roce 2012 postihl téměř 50 % dospělých v USA. Mezi tato onemocnění patří astma, artritida, cukrovka a hypertenze. Ačkoli nejsou přímo život ohrožující, představují značnou zátěž pro každodenní život a ovlivňují kvalitu života jednotlivce, jeho rodiny i komunity, ve které žije, a to jak po stránce sociální, tak i finanční. Odhaduje se, že chronická onemocnění jsou v rámci USA zodpovědná za 70 % výdajů na zdravotní péči, na kterou se ročně vynaloží téměř 650 miliard dolarů.

S neustále rostoucím počtem pacientů vyvinulo mnoho komunitních poskytovatelů zdravotní péče programy samosprávy, které pacientům pomáhají správně řídit jejich vlastní chování i přijímat adekvátní rozhodnutí týkající se jejich životního stylu. Tyto programy, oddělené od klinické péče o pacienty, usnadňují další vzdělávání pacientů o jejich zdravotním stavu jako prostředku k přijetí chování podporujícího zdraví do jejich vlastního životního stylu. K charakteristikám těchto programů patří:

• sdružování pacientů s podobnými chronickými onemocněními za účelem diskuse o úkolech a chování souvisejících s onemocněním s cílem zlepšit celkový zdravotní stav
• zlepšení odpovědnosti pacienta prostřednictvím každodenního sledování onemocnění
• levné a všeobecně známé programy pro samosprávu chronických onemocnění jsou strukturovány tak, aby pomohly zlepšit celkový zdravotní stav a kvalitu života pacientů a také využívat méně zdrojů zdravotní péče, jako jsou návštěvy lékaře a pohotovostní péče.

Díky lepším dovednostem v oblasti samokontroly mohou navíc pacienti účinně a efektivněji využívat čas zdravotníků, což může vést k lepší péči. Mnoho programů samosprávy je vedeno buď prostřednictvím zdravotnického pracovníka, nebo vrstevníka s diagnózou určitého chronického onemocnění, který je k vedení programu vyškolen zdravotnickými pracovníky. Nebyly zaznamenány žádné významné rozdíly při porovnávání účinnosti obou programů selfmanagementu vedených peery a programů vedených profesionály.

Ohledně účinnosti těchto programů a toho, jak dobře ovlivňují chování pacientů a porozumění jejich vlastnímu zdravotnímu stavu, se vedla řada diskusí. Některé studie tvrdí, že programy samosprávy jsou účinné při zlepšování kvality života pacientů a snižování výdajů na zdravotní péči a návštěv v nemocnici. Studie z roku 2001 hodnotila zdravotní stav prostřednictvím využívání zdrojů zdravotní péče a výsledky samosprávy po 1 a 2 letech, aby zjistila účinnost programů samosprávy chronických onemocnění. Po analýze 800 pacientů s diagnózou různých typů chronických onemocnění, včetně srdečních chorob, mrtvice a artritidy, studie zjistila, že po dvou letech došlo k významnému zlepšení zdravotního stavu a ke snížení počtu návštěv pohotovosti a lékařů (významné i po jednom roce). Došli k závěru, že tyto nízkonákladové programy samosprávy umožnily menší využívání zdravotní péče a také zlepšení celkového zdravotního stavu pacientů. Další studie Národního institutu pro výzkum zdraví z roku 2003 analyzovala 7týdenní program samosprávy chronických onemocnění z hlediska jeho nákladové efektivity a zdravotní účinnosti v rámci populace starší 18 let, která trpí jedním nebo více chronickými onemocněními. Pozorovali podobné zákonitosti, jako je zlepšení zdravotního stavu, snížení počtu návštěv na pohotovosti a u lékaře, kratší návštěvy v nemocnici. Všimli si také, že po změření jednotkových nákladů na pobyt v nemocnici (1000 USD) i na návštěvu pohotovosti (100 USD) studie zjistila, že celkové úspory po absolvování programu samosprávy přinesly téměř 489 USD na osobu. A konečně metaanalytická studie z roku 2005 analyzovala několik programů samosprávy chronických onemocnění zaměřených konkrétně na hypertenzi, osteoartritidu a diabetes mellitus, přičemž srovnávala a porovnávala různé intervenční skupiny. Došli k závěru, že programy samosprávy pro diabetes i hypertenzi přinesly klinicky významný přínos pro celkový zdravotní stav.

Na druhé straně existuje několik studií měřících malou významnost účinnosti programů samosprávy chronických onemocnění. V předchozí australské studii z roku 2005 nebyl zjištěn žádný klinický význam přínosů programů pro samosprávu osteoartrózy pro zdraví a nákladovou efektivitu všech těchto programů. Navíc v přehledu literatury z roku 2004, který analyzoval variabilitu vzdělávacích programů pro samosprávu chronických onemocnění podle jednotlivých onemocnění a jejich překrývající se podobnosti, vědci zjistili „malé až střední účinky u vybraných chronických onemocnění“ a doporučili provést další výzkum.

Některé programy se snaží integrovat programy pro samosprávu do tradičního systému zdravotní péče, konkrétně do primární péče, jako způsob, jak začlenit zlepšení chování a snížit zvýšený počet návštěv pacientů s chronickými onemocněními. Tvrdí však, že závažná omezení brání těmto programům v působení jejich plného potenciálu. Mezi možná omezení vzdělávacích programů pro samosprávu chronických onemocnění patří následující:

• nedostatečné zastoupení menšinových kultur v rámci programů
• nedostatečné zapojení lékařů/zdravotníků (zejména primární péče) do samovyšetřovánímanagementu
• malá prestiž programů v rámci komunity
• nedostatek adekvátního financování ze strany federální/státní vlády
• malá účast pacientů s chronickými onemocněními v programu
• nejistota účinnosti/spolehlivosti programů

Terciární zdravotní péčeEdit

V terciární zdravotní péči, lze zdraví komunity ovlivnit pouze odbornou lékařskou péčí zahrnující celou populaci. Pacienti musí být odesláni ke specialistům a podstoupit pokročilou lékařskou léčbu. V některých zemích existuje více dílčích specializací lékařských profesí, než je specialistů primární péče. Nerovnosti v oblasti zdraví přímo souvisejí se sociálními výhodami a sociálními zdroji.