Konflikt v Severním Irsku po 50 letech: ohrozí brexit bez dohody mír?

Je to 50 let, co v Severním Irsku vypukl tři desetiletí trvající sektářský konflikt, při němž zahynulo přibližně 3 600 lidí.

Známý jako The Troubles (Nepokoje), v němž proti sobě stáli většinoví protestanti, kteří chtěli, aby Severní Irsko zůstalo součástí Spojeného království, a katolická menšina, podle níž by region měl být součástí Irské republiky.

V roce 1998 byla podepsána mírová dohoda, ale o dvě desetiletí později se demokracie zadrhla a brexit hrozí otevřením starých ran.

„Severní Irsko, jak se mu říká, je neúspěšný útvar,“ řekl James Toye, očitý svědek některých klíčových událostí konfliktu za poslední půlstoletí.

„Nic tu nefunguje, nic,“ pokračoval. „Je tu mír … ale k usmíření vede ještě dlouhá cesta.“

O tom, kdy The Troubles začaly, panuje jen malá shoda, ale jednou z jiskřiček byly boje mezi katolíky a protestanty v Derry/Londonderry 12. srpna 1969.

O dva dny později byly povolány britské jednotky, aby obnovily pořádek. Jednalo se o jednu z prvních větších konfrontací konfliktu.

Půl století poté se podíváme na počátky konfliktu a na to, jaký vliv by mohl mít brexit na opětovné zažehnutí násilí.

Jak vzniklo Severní Irsko?“

Historické vztahy Irska s Anglií jsou složité a sahají několik století do minulosti.

První invaze anglických vojsk se odehrála již ve 12. století, ale Londýn získal kontrolu až v roce 1541, kdy Jindřich VIII. získal titul irského krále.

V průběhu 16. a 17. století se britská královská rodina snažila upevnit svou moc v zemi a zapojila se do řady plantáží, aby v oblasti usadila loajální britské občany.

Jedna z nich, v Ulsteru, byla nesmírně úspěšná. Od té doby se v nejsevernější provincii usazovali britští protestanti.

Vítězství Viléma Oranžského – britského panovníka v letech 1689-1702 – nad Jakubem II. v bitvě u Boyne pomohlo upevnit protestantskou nadvládu v regionu.

Právě pochody protestantů v Severním Irsku na oslavu tohoto triumfu jsou dodnes často zdrojem problémů.

Sílící hnutí za nezávislost na počátku 20. století vedlo k anglo-irské válce a rozdělení ostrova na Severní Irsko a Irskou republiku.

Severní Irsko bylo tvořeno šesti z devíti hrabství Ulsteru, nejsevernější irské provincie, a mělo většinově protestantské, prolondýnské obyvatelstvo.

Unionisté, nacionalisté a identita

Typicky bylo protestantské obyvatelstvo na severu loajální k britskému impériu a považovalo se za Brity, nikoli za Iry. Naproti tomu katolická nacionalistická komunita, která v roce 1921 tvořila přibližně třetinu obyvatelstva, se identifikovala jako Irové. Zkrátka a dobře, katolická komunita byla proti rozdělení.

„Ve skutečnosti nejde o náboženství, ale o identitu. Jestli se identifikujete jako Brit nebo jestli se identifikujete jako Ir. Pro okolní svět to vypadá jako boj dvou různých kmenů, ale je to jen o identitě,“ vysvětluje Julieann Campbellová, koordinátorka kulturního dědictví a programů v Muzeu krvavé neděle.

Od té doby katolická populace výrazně vzrostla a očekává se, že do roku 2021 dosáhne většiny (51 %).

Občanská práva a příčiny nepokojů

V desetiletích po vzniku státu měla katolická menšina pocit, že je v Severním Irsku vyloučena z moci.

Ulsterská unionistická strana (UUP) byla u moci od roku 1921 do roku 1972 a údajně přijala politiku systematické diskriminace irských nacionalistů.

„Žili jsme, jak se říká, v režimu, kdy jste nemohli volit, pokud jste nevlastnili majetek. Pokud jste měli firmu, měli jste X hlasů. Pokud jste bydleli v sociálním bytě, neměli jste žádné hlasy,“ řekl James Toye, který od roku 1953 až do 90. let žil v Bogside, dělnické, katolické oblasti Derry/Londonderry.

V roce 1967 vzniklo Severoirské sdružení pro občanská práva (Northern Ireland Civil Rights Association – NICRA), které požadovalo reformy včetně „jeden člověk – jeden hlas“, zrušení gerrymanderingu, rovného přidělování veřejných bytů a rozpuštění „B-Specials“, výhradně protestantské polovojenské policejní zálohy, která byla vnímána jako zaujatá vůči katolíkům.

Pochod za občanská práva v Derry/Londonderry v říjnu 1968 rozehnali příslušníci Královské ulsterské policie (RUC) obušky. Několik poslanců spolu s mnoha civilisty bylo zraněno a incident byl celosvětově přenášen televizí.

Epizoda pobouřila katolické obyvatelstvo Severního Irska a v Derry/Londonderry následovaly dvoudenní nepokoje.

K dalším střetům mezi policií a aktivisty za občanská práva došlo v letech 1968 a 1969. Jedním z konkrétních incidentů, který údajně podnítil nacionalistické obyvatelstvo, je zabití Samuela Devennyho v dubnu 1969. Příslušníci RUC vnikli do Devennyho rodinného domu kvůli jeho účasti na nedávných střetech NICRA a zbili jeho i jeho dospívající dcery. Devenny o několik měsíců později na následky zranění zemřel.

Battle of Bogside, 1969

V srpnu 1969 vyvrcholil hněv nad diskriminací a útoky na bojovníky za občanská práva, což vedlo k nasazení britských jednotek a začátku The Troubles, jak je známe dnes.

V rámci každoročních pochodů pochodovali 12. srpna 1969 učedníci podél hradeb nad Bogside v Derry. Tyto průvody jsou stále časté, přičemž unionistické organizace jako Oranžský řád a Učňovští chlapci z Derry je považují za hlavní oslavu své protestantské kultury.

Historicky byly tyto akce sporné, protože mnozí nacionalisté považovali období pochodů za otevřený projev nadřazenosti nad katolickým obyvatelstvem.

Ve dnech pochodu docházelo mezi oběma stranami k slovním urážkám a unionisté házeli mince na obytné prostory katolíků pod sebou „ne jako střely, ale jako urážlivé symboly chudoby Bogside“, uvedl historik Russell Stetler.

Poznámka: Euronews kontaktoval učedníky z Derry s žádostí o popis událostí, ale nikdo z nich nebyl k dispozici pro rozhovor.

Místní mládež reagovala házením kamenů na účastníky pochodu, což vedlo k nepokojům mezi obyvateli a policejními silami, které trvaly tři dny a skončily nasazením britských vojáků v Severním Irsku.

Jamesi Toyeovi bylo během takzvané bitvy o Bogside 15 let a pro Euronews hovořil o tom, co se stalo:

„Byla by tam místní mládež, bylo by tam trochu házení kamenů, ale RUC a jejich stoupenci donutili lidi vrátit se do Bogside. To by byla ta místní mládež a to, co umožnilo, aby pochod prošel.“

„A lidé se rozhodli postavit se na odpor a RUC je tlačila zpátky do Bogside. Ale RUC měla své stoupence, kterým se říkalo Paisleyovci…. No, byli to jeho stoupenci, takže byli připraveni se tam dostat. A tehdy lidé z Bogside řekli „dost, dovnitř se nedostanou“. A tehdy se začaly stavět barikády,“ vzpomíná.

„No, já jsem pracoval v obchodě, v prodejně, kterou jsme měli. Což bylo jen pár set metrů od místa, kde probíhaly hlavní aktivity. Takže jsem tam byl, jak jen to šlo, a poskytoval jsem podporu lidem, kteří tam bojovali, vrhačům kamenů.

„Abych byl upřímný, když se ohlédnu zpátky, bylo to vzrušující. Když jste mladý, bylo to vzrušující. Chci říct, že jsme se zvedli z kolen, doslova, obrazně. A rozhodli jsme se, že už toho bylo dost.“

Před padesáti lety, v roce 1969, Toye a jeho komunita netušili, že nepokoje povedou k třicetiletému sektářskému konfliktu, který se stal známým jako The Troubles.

„Nebyla do nich zapojena Irská republikánská armáda (IRA),“ dodal Toye. „Nebylo tam nic z toho republikánství. Byli to lidé proti státu. Ale musím říct, že v následujících letech, po té bitvě. Neviděli jsme, co se bude dít dál. Tehdy jsme neviděli ty hrozné věci, které se měly stát.“

Britské jednotky byly do Severního Irska vyslány 14. srpna v rámci „omezené operace“, která měla podle Londýna obnovit právo a pořádek.

„A původně, když britská armáda přišla 14. srpna kolem šesté hodiny večer… komunita v Derry je vítala, protože jsme si mysleli, wow, jsou tady, aby pomohli… Lidé jim udělali čaj a přinesli buchty. Ale pak udělali práci, kvůli které sem přišli, což bylo postavit se na stranu policie a kontrolovat masy, a tak se pak také stali utlačovateli,“ řekl Campbell.

Nepokoje se rozšířily do Belfastu a vedly k úmrtí šesti mladých mužů rukama RUC, republikánských a loajalistických sil. Přesný začátek The Troubles je nejasný, nicméně mnozí uvádějí tyto nepokoje a nasazení vojáků jako začátek konfliktu, zatímco jiní se domnívají, že začal dříve, během pochodů za občanská práva v říjnu 1968.

The Troubles

Konflikt trval 30 let a vyžádal si přibližně 3 600 mrtvých a 36 000 zraněných. Hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem byly posety vojenskými kontrolními stanovišti a docházelo k častým násilnostem.

Mnozí obyvatelé Severního Irska a republiky přestali podnikat krátké cesty na druhou stranu kvůli dlouhé době průjezdu.

„Nejbližší vesnici, kam to jde vzdušnou čarou, jsem navštívila až v 26 letech,“ řekla Catherine, která vyrostla jižně od hranice ve stínu Troubles. (V současné době je vzdálená 5 minut jízdy autem)

„Velmi jsme si uvědomovali, jak těžké a jak jakoby trvalé se Troubles zdály, protože jsem nic jiného nepoznala,“ dodala.

Po dlouhém mírovém procesu byl konflikt ukončen Velkopáteční dohodou v roce 1998. Paramilitární skupiny souhlasily s rozpuštěním a byla uzavřena dohoda o rozdělení moci mezi unionisty a nacionalisty.

Evropská unie

Mnoho lidí v Severním Irsku i na jih od hranice se domnívá, že členství v Evropské unii sehrálo zásadní roli při nápravě napětí ve státě.

Toye je přesvědčen, že EU vděčí za ukončení diskriminace v zaměstnání v Severním Irsku. Když byl teenager, na výlohách malých podniků se objevovaly nápisy „Volné pracovní místo:

„Ale dnes se to úplně změnilo a musím říct, že za to vděčím Evropě. Protože existuje Evropská unie. Víte, my jsme hrdí na to, že jsme irští občané. V současné době žijeme pod britskou jurisdikcí, ale jsme irští občané a jsme Evropané.“

V současné době si obyvatelé Severního Irska mohou vybrat mezi britským a irským občanstvím nebo oběma, pokud si to přejí. Mnozí obyvatelé Severního Irska se v současné době obávají, že je brexit připraví o právo volby státní příslušnosti.

Přečtěte si více: Jsou irští občané v Severním Irsku skutečně překlasifikováni na Brity? | #TheCube

Catherine, učitelka z Co. Monaghan, také poukázala na to, že Evropa je sjednocující silou.

„Předpokládám, že členství v evropském společenství vytvořilo strukturu, díky níž se britská vláda, irská vláda setkávají za rovných podmínek v rámci evropského partnerství. Byly součástí většího podniku. Normalizovalo to vztahy mezi Spojeným královstvím a Irskem,“ vyjádřila se.

Tvrdý brexit „vyvolává riziko konfliktu“

Pokud bude irská pojistka vypuštěna a v Irsku bude znovu zavedena tvrdá hranice, mnozí se obávají, že dojde k opakovanému sektářskému konfliktu.

Campbell uvedl, že potenciál opakovaného konfliktu je reálný.

„Vidím, že potenciál tu je, pokud se s ním nepokusíme pracovat a zastavit ho hned. Ale myslím si, že ten potenciál je tu vždycky. Ale myslím si, že brexit z něj dělá spíše realitu.“

Od těch, s nimiž Euronews hovořil, se tvrdá hranice, která by mohla vzniknout v případě brexitu bez dohody, znovu a znovu objevovala jako reálná obava z rozpoutání konfliktu.

Catherine, která žije v pohraničním městě Clones, vyjádřila své obavy.

„Jakmile máte viditelný rozdíl mezi oběma oblastmi, je velmi obtížné mít tu konstruktivní nejednoznačnost ohledně toho, jaká je skutečná identita lidí. Velmi rychle to polarizuje postoje a samozřejmě hrozí, že když se tyto postoje polarizují, může opět propuknout násilí,“ řekla.

Clones, Co. Monaghan je jedním z měst rozesetých podél neviditelné hranice, která předcházela rozdělení o několik století. Služby, silnice a nemovitosti se proplétají přes hranici tak často, že si obyvatelé neuvědomují, kdy překročili britskou jurisdikci.

Toye, an eyewitness to the many of the key events of the Troubles including Bloody Sunday, echoed the others‘ fears but did not believe the scale of mass violence would repeat itself again.

„Brexit has increased tensions definitely… Většina, naprostá většina lidí zde chce zůstat v Evropské unii… A vyvolalo to staré nepřátele, věci, které jsme ukládali ke spánku, to všechno se znovu vynořilo.“

„Kdyby to znamenalo tvrdou hranici a instalace, ano, měl bych obavy, ale nebylo by to takové násilí jako předtím,“ řekl.

Čtěte více:

Násilí v roce 2019

S blížícím se brexitem získalo napětí v Severním Irsku novou sílu. V lednu 2019 se skupina, která si říká „IRA“, přihlásila k odpovědnosti za umístění bomby pod policejní auto. Bomba vybuchla, ale nikdo nebyl zraněn.

Zabití novinářky Lyry Mckeeové v dubnu potvrdilo obavy mnohých ze vzniku nové éry sektářských skupin. Devětadvacetiletý mladík byl zastřelen v Derry, když informoval o nepokojích, které následovaly po policejních raziích. Podle policejního odhadu bylo hozeno nejméně 50 benzinových bomb a zapálena dvě auta.

Další bomba byla umístěna pod auto policisty ve východním Belfastu na začátku června, ale nevybuchla. V červenci vybuchla podezřelá bomba ve městě Craigavon, přičemž policie se domnívala, že příčinou jsou disidentští republikáni.

Nedávno, během každoročních pochodů učňů z Derry minulý víkend, byli členové skupiny kritizováni za to, že nosili odznaky „Parachute Regiment“. Tento elitní pluk britské armády je v Severním Irsku nejvíce spojován se skupinou, která stála za vraždami během Krvavé neděle v roce 1972, kdy britští vojáci během protestu za občanská práva zastřelili 13 civilistů.

Jeden anonymní voják byl letos v březnu obviněn z vraždy. Několik loajalistických skupin vyjádřilo po odsouzení podporu takzvanému „vojákovi F“, přičemž mnozí považovali sportování učedníka s odznaky parašutistického pluku za projev spojenectví.

V následujícím týdnu došlo v Derry k výtržnostem, které podle superintendenta Gordona McCalmonta způsobily „nechtěný nepořádek a ničení“. Jen v noci na pondělí bylo hozeno celkem 24 zápalných lahví, uvedla policie.

V pondělí 19. srpna policie jen o vlásek unikla výbuchu, když poblíž Wattle Bridge v Co. Fermanagh. Dva dny předtím bylo nedaleko objeveno podezřelé zařízení, které nevybuchlo. Policie se domnívá, že první zařízení bylo návnadou, která měla vylákat policisty a příslušníky ATO „do oblasti, aby je zavraždili.“

Přečtěte si více:

Poznámka: Článek byl aktualizován 19. 8. 2019 a doplněn o detonaci nálože v Co. Fermanagh.