Krátká historie Keni

Předkoloniální historie

Přibližně 2000 let př. n. l. se v části východní Afriky, kde se dnes nachází Keňa, usadili Kušité ze severní Afriky. V 1. století n. l. keňské pobřeží navštěvovali arabští obchodníci, kteří zde díky blízkosti Keni k Arabskému poloostrovu zakládali arabské a perské kolonie. V průběhu 1. tisíciletí n. l. se do oblasti přistěhovali také Niloti a Bantuové a usadili se ve vnitrozemí.

Evropané

Ze směsi bantuského a arabského jazyka se pak vyvinula svahilština, která sloužila jako lingua franca pro obchod mezi jednotlivými národy. Po příchodu Portugalců v roce 1498 byla arabská nadvláda na pobřeží přerušena, protože přístav Mombasa se stal důležitou zásobovací zastávkou pro lodě směřující na Dálný východ. Portugalci zase ustoupili islámské nadvládě pod vedením imáma z Ománu v roce 1600, dokud nepřišel další evropský vliv, tentokrát ze strany Spojeného království v průběhu 19. století.

Koloniální historie

Kořeny koloniální historie Keni sahají až k berlínské konferenci v roce 1885, kdy byla východní Afrika poprvé rozdělena na území vlivu evropských mocností. Britská vláda založila v roce 1895 Východoafrický protektorát a brzy poté otevřela úrodnou vysočinu bílým osadníkům. Ještě předtím, než byla v roce 1920 oficiálně prohlášena za britskou kolonii, měli tito osadníci možnost podílet se na vládě, zatímco Afričanům a Asiatům byla přímá politická účast až do roku 1944 zakázána. V tomto období byly do Keni přivezeny tisíce Indů, kteří pracovali na stavbě železniční trati Keňa Uganda a následně se zde usadili, přičemž k sobě přizvali mnoho svých příbuzných, kteří byli převážně obchodníky z Indie.

Odpor proti kolonialismu — Mau Mau

V roce 1942 složili příslušníci kmenů Kikuyu, Embu, Meru a Kamba přísahu jednoty a mlčenlivosti, že budou bojovat za osvobození od britské nadvlády. Touto přísahou začalo hnutí Mau Mau a Keňa se vydala na dlouhou a těžkou cestu k národní suverenitě. V roce 1953 byl Jomo Kenyatta obviněn z vedení hnutí Mau Mau a odsouzen k sedmi letům vězení. Další bojovník za svobodu Dedan Kimathi byl v roce 1956 zatčen za svou roli v povstání Mau Mau jako jeden z vůdců boje za nezávislost a následně byl kolonialisty oběšen. Kvůli povstání Mau Mau proti britské koloniální nadvládě byl v Keni od října 1952 do prosince 1959 vyhlášen výjimečný stav a tisíce Keňanů byly uvězněny ve vazebních táborech. V tomto období se rapidně zvýšila účast Afričanů v politickém procesu a v roce 1954 byly do keňské zákonodárné rady přijaty všechny tři rasy (evropská, asijská a africká) na reprezentativním základě.

Keň získává nezávislost

V roce 1957 se konaly první přímé volby Afričanů do zákonodárné rady a zvolení zvýšili agitaci lidu za propuštění Jomo Kenyatty z vězení. V roce 1962 byl Kenyatta propuštěn a stal se prvním keňským premiérem, když Keňa 12. prosince 1963 konečně získala nezávislost. Následujícího roku se Keňa stala republikou a Kenyatta jejím prvním prezidentem. Ve stejném roce se Keňa připojila k Britskému společenství národů.

Cesta ke Kenyattově státu jedné strany

V roce 1966 založil Jaramogi Oginga Odinga, bývalý viceprezident a starší Luo, malou, ale významnou levicovou opoziční stranu Keňský lidový svaz (KPU). Krátce poté byla KPU zakázána a její vůdce v roce 1969 zatčen a Keňa se stala „de facto“ státem jedné strany. Po Kenyattově smrti v srpnu 1978 nastoupil na místo druhého keňského prezidenta viceprezident Daniel Arap Moi.

Moiova éra

V červnu 1982 byla Keňa Národním shromážděním oficiálně prohlášena za stát jedné strany a v souladu s tím byla změněna ústava. V září 1983 se poprvé konaly parlamentní volby pod vedením jedné strany a volby v roce 1988 systém jedné strany posílily. V prosinci 1991 však parlament část ústavy týkající se jedné strany zrušil. Počátkem roku 1992 vznikla řada nových stran a v prosinci téhož roku byla obnovena demokracie více stran a konaly se volby za účasti několika stran. Kvůli rozporům v opozici byl Moi znovu zvolen na další pětileté období a jeho strana KANU si udržela většinu v zákonodárném sboru. V důsledku parlamentních reforem v listopadu 1997 byla rozšířena politická práva, což vedlo k prudkému nárůstu počtu politických stran. Ve volbách v prosinci 1997 byl Moi opět zvolen prezidentem, a to díky rozdělené opozici. KANU získala 113 z 222 parlamentních křesel, ale kvůli přeběhlíkům se musela spoléhat na podporu menších stran, aby vytvořila funkční většinu.

Prezident Mwai Kibaki

V říjnu 2002 vznikla Národní duhová koalice (NARC), která vznikla sjednocením opozičních stran spolu s frakcí, která se odtrhla od KANU. Mwai Kibaki, kandidát NARC, byl v prosinci 2002 zvolen třetím prezidentem země. Prezident Kibaki získal 62 % hlasů a NARC získala 130 z 222 parlamentních křesel (59 % mandátů). Během Kibakiho prvního působení v úřadu se ještě více otevřel demokratický prostor a zakořenila koaliční politika.

Velká koalice

Dne 27. prosince 2007 se v Keni konaly desáté parlamentní volby. Spor, který následoval po vyhlášení výsledků volební komisí Keni (ECK), bohužel přerostl v bezprecedentní sedmitýdenní vlnu násilností v některých částech země, což vedlo ke ztrátám na životech, vylidnění některých občanů, ničení majetku a celkovému narušení společenského a hospodářského života.

Bývalý generální tajemník OSN Jeho Excelence pan Koffi Annan za pomoci významných osobností z celého afrického kontinentu, včetně H. P. Annana, se podílel na přípravě a realizaci tohoto projektu.J. E. prezidenta Jakaya Kikweteho, předsedy Africké unie a prezidenta Tanzanie, J. E. paní Gracy Machelové, Jeho Excelence pana Benjamina Mkapy a Jeho Excelence pana Joachima Chisana, pomohl zprostředkovat usmíření mezi J. E. prezidentem Mwaiem Kibakim a jeho hlavním protikandidátem Hon. Railou Odingou, které vedlo k podepsání dohody o národní dohodě a usmíření, a otevřel tak cestu k obnovení míru a bezpečnosti v zemi a návratu k normálnímu životu v postižených regionech.

Součástí dohody byla i zásadní změna vládní struktury spočívající v zavedení funkce předsedy vlády, dvou místopředsedů vlády a vytvoření velké koalice mezi prezidentovou stranou Národní jednota a stranou Oranžové demokratické hnutí Hon.E. prezident a pověřený premiér jmenovali Výbor pro provádění národní dohody, který má připravit akční program velké koaliční vlády (VKS), synchronizovat manifesty koaličních stran a určit krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé politiky, které má VKS provádět.

Výbor vytvořil program usmíření a budování zahrnující celou zemi s aktivitami kaskádovitě rozdělenými do všech okresů a volebních obvodů a zapojil soukromý sektor, občanskou společnost, média, komunitní organizace, sportovní osobnosti a náboženské organizace do Národní strategie obnovy po mimořádné události.

Souběžně s tím byly zřízeny tři důležité orgány: Komise pro pravdu, spravedlnost a usmíření, Komise pro vyšetřování povolebního násilí a Nezávislý výbor pro přezkum voleb v roce 2007. Prostřednictvím těchto orgánů bude Keni a jejímu lidu zprostředkována pravda, usmíření a uzdravení.

Strany se rovněž dohodly na procesu a plánu komplexní ústavní reformy, která posílí instituce správy věcí veřejných a vyřeší dlouhodobé rozdíly, které přispěly k násilnostem.

Vláda velké koalice se prostřednictvím implementace Dohody o národní dohodě a usmíření pustila do obnovy hospodářství a usídlení postižených obyvatel. Uvedení ekonomiky zpět na cestu růstu a vypořádání lidí postižených krizí bylo v té době hlavním bodem programu vlády velké koalice.

Prezident Mwai Kibaki vykonával své druhé funkční období ve vládě velké koalice s Hon. Railou Odingou jako premiérem až do března 2013, kdy byl čtvrtým prezidentem Keňské republiky zvolen Hon. Uhuru Muigai Kenyatta a jeho zástupcem Hon. William Samoei Ruto. J. E. prezident Uhuru Kenyatta a J. E. náměstek prezidenta William Samoei Ruto byli 26. října 2017 znovu zvoleni na své druhé funkční období.