Krutá a krvavá historie mezoamerické míčové hry, kde prohra někdy znamenala smrt
Začali s ní Olmékové, Mayové ji vylepšili a Aztékové ji dotáhli do konce. Mezoamerická míčová hra, která se hraje s pevným gumovým míčem – vážícím kolem 10 kg – a týmy o jednom až čtyřech lidech, se pravidelně objevuje v celé předkolumbovské historii. Ačkoli byly přidány později, kamenná hřiště na míčové hry byla nalezena od Arizony po Nikaraguu.
Ačkoli přesná pravidla hry nejsou známa, obecně se předpokládá, že se hrála víceméně podobně jako dnešní volejbal (bez sítě) nebo raketbal. Hráči nosili helmy, chrániče a silné ochranné třmeny kolem středu těla a míč udržovali ve hře údery z boků.
Mezoamerická míčová hra se poprvé objevuje u Olméků kolem roku 1500 př. n. l. na centrálním pobřeží Mexického zálivu, v oblasti tehdy známé výrobou latexu. V oblasti bylo objeveno mnoho míčů jako součást pohřbů a rituálních darů ve svatyních, což naznačuje, že míče a další míčové herní doplňky byly znakem postavení nebo bohatství. Ve skutečnosti tuto myšlenku posilují doklady o nálezech hřišť na míče v blízkosti domů náčelníků v olméckých lokalitách. Hra, kterou Olmékové hráli, byla spojena s prestiží a společenským postavením a pouze bohatí, a tedy vyšší třída si mohla dovolit uspořádat hru. Obří kamenné hlavy nalezené v této oblasti také zobrazují náčelníky s helmou na hraní míče.
Hra se nadále hrála po celé Mezoamerice, když ji převzali Mayové, kteří ji obohatili o vlastní speciální prvky. Podle příběhu o stvoření světa, známého jako Popol Vuh, spolu při hře bojovali lidé a vládci podsvětí. Míčové hřiště tak bylo portálem do Xibalby – mayského podsvětí. Mayové používali hru jako zástupný symbol pro válčení, řešení sporů o území a dědických otázek a k předpovídání budoucnosti. Váleční zajatci byli nuceni hrát (nepochybně zmanipulované) hry, které v případě prohry končily jejich obětováním.
Aztékové v této hrdé tradici prohrávajících pokračovali, neboť mnoho váz a soch zobrazuje nevyhnutelnou dekapitaci poraženého týmu. Existují dokonce některá vyobrazení hráčů s míčem, kteří hrají s hlavami poražených místo míče. Zda k tomu skutečně docházelo, je předmětem uměleckých spekulací. Španělé, kteří tuto hru pozorovali, uváděli strašlivá zranění těch, kteří ji hráli – hluboké pohmožděniny vyžadující lancování, zlomeniny kostí, a dokonce i smrt, když byl hráč zasažen těžkým míčem do hlavy nebo nechráněným kousnutím.
Těchto pěkných míčových kurtů je dnes možné navštívit mnoho. Velký míčový kurt v Chichén-Itzá, postavený kolem roku 800 n. l., je největší a nejlépe dochovaný z dosud nalezených. Mayové přidali kamenný kruh pro možnost získání bonusových bodů, ale prohodit míč obručí bylo velmi vzácnou událostí. Ve skutečnosti lze mayské míčové kurty prozkoumat téměř na každém archeologickém nalezišti včetně: Palenque, Yaxchilan, Tikal, Uxmal, Ek Balam, Copan a Calakmul. A zatímco na těchto historických místech si dnes už moc nezahrajete, v Mexiku se dodnes hraje o něco méně hrůzostrašná verze této hry zvaná Ulama.