Kultura a etiketa v Jižní Koreji

O Koreji se často říká, že je nejkonfuciánštějším národem na světě, neboť tyto hodnoty jsou zde vštěpovány již více než tisíc let napříč několika dynastiemi. Prvky konfucianismu přetrvávají dodnes – v podstatě stále platí, že každý, kdo je starší, bohatší nebo významnější než vy (nebo jen muž na rozdíl od ženy), je prostě „lepší“ a zaslouží si větší úctu, což je pro mnohé pracující v Koreji bolestně zřejmé. Asi nejzřetelnější pro cizince bude něco, co se rovná národní posedlosti věkem – pravděpodobně se vás brzy po prvním setkání s jakýmkoli Korejcem zeptají, kolik je vám let, a jakákoli podobnost let narození bude pravděpodobně přivítána s upřímným jásotem (všimněte si, že Korejci počítají roky jinak než lidé ze Západu – dětem je jeden rok už při narození a na lunární Nový rok získávají další číslici, což znamená, že těm, kteří se narodili 31. prosince, jsou technicky vzato dva roky už následující den). Ženy byly tradičně považovány za podřízené mužům a očekávalo se, že se na práci vykašlou, jakmile se jim narodí první dítě; v posledních letech je však patrný výrazný posun směrem k rovnosti pohlaví, muži jsou v domácnosti shovívavější a ženy asertivnější na pracovišti. Cizinci jsou do značné míry vyňati z kodexu chování, který by byl vyžadován od obou stran v návaznosti na znalost věku, zaměstnání a původu, a v tomto ohledu se od nich očekává jen málo, což má však své nevýhody – v takto etnicky homogenní společnosti zůstanou ti, kteří nejsou Korejci, vždy „outsidery“, a to i v případě, že plynně ovládají jazyk nebo v zemi skutečně strávili celý život. Zatímco od cizinců s korejskou krví se bude očekávat, že se budou chovat jako místní, i když neumějí ani slovo v místním jazyce.

Chování

Východoasijský koncept „tváře“ je v Koreji velmi důležitý a je zde známý jako gibun; hlavním cílem je vyhnout se ztrapnění sebe nebo ostatních. Na uhlazení nepříjemných situací se vynakládá velké úsilí a cizinci, kteří se zbytečně rozčilují, pravděpodobně nevyvolají mnoho sympatií. Občas se tak stane v důsledku rozpačitého úsměvu, tradiční korejské odpovědi na nepříjemnou otázku nebo příhodu; pamatujte, že se vám nesmějí (i když vám právě něco spadlo na hlavu), pouze se snaží projevit empatii nebo přesunout téma na bezpečnější půdu. Cizinci také mohou vnímat Korejce jako nezdvořilé: nikdo vám nepoděkuje za podržení dveří a omluvy se pravděpodobně nedočkáte, pokud do vás někdo vrazí (což je v metru téměř nevyhnutelné). Dobře se oblékat je již dlouho důležité, ale i když je v dnešní době pro místní dívky v podstatě vše dovoleno, cizinky mohou být považovány za drzé děvy (nebo ruské prostitutky), pokud si vezmou odhalující oblečení.

Seznámení a pozdrav

Cizinci uvidí, že se Korejci neustále uklánějí, a to i během telefonických rozhovorů. Ačkoli si vás podobným způsobem místní obyvatelé velmi oblíbí, nepřehánějte to – plná úklona v pravém úhlu by byla vhodná pouze při setkání s královskou rodinou (a monarchie skončila v roce 1910). Obecně postačí krátká úklona se zavřenýma očima a hlavou směřující dolů, ale nejlepší je pozorovat samotné Korejce a po krátké době se tento úkon stane zcela přirozeným; mnozí návštěvníci se přistihnou, že tento zvyk nechtěně udržují ještě dlouho po odjezdu. Upoutávání pozornosti se zde také provádí jinak – spíše než ukazováčkem vystrčeným jako háček z obrácené dlaně lákáte prsty třepotajícími se pod dlaní směřující dolů.

Korejci jsou velkými milovníky vizitek, které si vyměňují při všech setkáních, která mají alespoň náznak obchodního charakteru. Tyto skromné obdélníčky vzbuzují mnohem větší respekt než na Západě a složit nebo strčit jednu z nich do kapsy nebo peněženky je obrovské faux pas – vizitku přijmete s velkým poděkováním, necháte ji po dobu jednání na stole a s úctou ji založíte (pouzdro na vizitky je nezbytným nákupem pro každého, kdo je zde na obchodní cestě). Všimněte si také, že je považováno za neuvěřitelně nezdvořilé psát něčí jméno červeným inkoustem – tato barva je vyhrazena pro jména zemřelých, což je praxe, o které si většina Korejců zřejmě myslí, že je rozšířená po celém světě.

Pokud budete mít to štěstí a budete pozváni do korejské domácnosti, snažte se přinést dárek – dobře se hodí ovoce, čokoláda a květiny. Nabídka bude pravděpodobně nejprve odmítnuta a pravděpodobně i na druhý pokus – vytrvejte a nakonec bude s díky přijata. Důležitý je také způsob přijímání – přijímající ruka by měla být držena zespodu tou nepřijímající, vzdálenost nahoru nebo dolů po paži závisí přesně na tom, jak zdvořilí chcete být. To přijde až se zkušenostmi a od většiny cizinců se to neočekává, ale očekává se, že si po vstupu do domu nebo bytu sundáte boty, takže se snažte, aby vaše ponožky byly čisté a bez děr.

Jídlo

Korejský konfuciánský odkaz může být pro cizince často velkým přínosem, protože je odedávna zvykem, že hostitelé (obvykle „sázkaři“) platí – mnoho učitelů angličtiny je svými šéfy pravidelně zváno na pohoštění a nemusí platit ani korunu. Korejci mají také tendenci dělat velké divadlo, když se snaží zaplatit, a účet rychle přechází z ruky do ruky, dokud se ten správný člověk nevykašle. V dnešní době se situace pomalu mění – „holandština“ je stále běžnější i tam, kde by to dříve bylo nemyslitelné -, ale stále existuje nespočet pravidel chování; Korejci obvykle cizince provedou různými zásadami „co se nemá a nesmí“. Mnohé z nich se týkají používání hůlek – nepoužívejte je k ukazování nebo trhání zubů a snažte se s nimi nepíchat do jídla, pokud vaše dovednosti nejsou opravdu špatné. Je také špatným zvykem, jakkoli se to může zdát přirozené, nechávat hůlky v misce: prý to připomíná vonné tyčinky používané po smrti, ale většině Korejců to prostě připadá špatně (stejně jako mnoho lidí na Západě dodržuje nepsaná a zdánlivě nesmyslná pravidla upravující polohu příborů). Stačí nechat tyčinky vyrovnané na okraji mísy.

Mnoho korejských jídel je skupinových, což dalo vzniknout řadě pravidel týkajících se toho, kdo podává jídlo ze společných podnosů na jednotlivé – obvykle je to nejmladší žena u stolu. Cizinky, které se ocitnou v této pozici, si výkonem této povinnosti utřou velkou úctu, ačkoli vzhledem k tomu, že existují zvláštní způsoby servírování jednotlivých druhů jídla, je pravděpodobně nejlepší se nejprve podívat. Podávání nápojů je o něco méně formální, i když drobnosti doporučeného chování by opět vydaly na malou knihu – v zásadě platí, že byste nikdy neměli dolévat svůj vlastní šálek nebo sklenici a měli byste se snažit udržovat doplněné ty, které patří ostatním. Důležitá je poloha rukou – sledujte, jak to dělají Korejci (nalévač i příjemce), a během chvilky si zvýšíte hodnotu svého „obličeje“.

Jedním z velkých zákazů je smrkat během jídla – což je absurdně nespravedlivé vzhledem k míře kořeněnosti téměř každého korejského jídla. Pokud byste to potřebovali udělat, omluvte se a zamiřte na toalety. Sluší se také počkat, až si hlava stolu – tedy ten, kdo platí – sedne jako první, a na konci jídla mu umožnit vstát jako prvnímu. To druhé může být docela ošemetné, protože v mnoha korejských restauracích se sedí na zemi, což cizincům, kteří nejsou zvyklí na tuto praxi, působí spoušť na kolena a záda.

Korejci celkově tolerují cokoli, co je považováno za „chybu“ ze strany cizince, a velmi povzbuzují ty, kteří se alespoň snaží o správný postup. Někdy to může zajít až příliš daleko – pravděpodobně budete pochváleni za své schopnosti držet hůlky, ať už jste tu jakkoli dlouho, a je téměř nemožné vyhnout se korejské pasti 22: místní se rádi ptají cizinců na otázky během jídla, ale každý, kdo se zastaví, aby odpověděl, pravděpodobně neudrží krok s rychle se stravujícími Korejci, kteří pak budou předpokládat, že váš pokrm nemizí rychle, protože vám nechutná.