Léčba zánětu močového měchýře bez lékařského předpisu?

Zánět močového měchýře, tedy zánět močového měchýře, který může být tak nepříjemný, je, alespoň ve své nejmírnější formě, poměrně častý u žen, zejména u mladých žen. Podle dnešního vydání časopisu British Medical Journal postihuje tato komplikace 30 % sexuálně aktivních žen před 26. rokem věku.

Ačkoli se jedná o zánět, který při léčbě obvykle snadno odezní a jen zřídka zanechává následky, jeho výskyt je vysoký. Tato komplikace představuje 1 % všech konzultací v primární péči ve Spojeném království. Proto dnes BMJ zveřejňuje osobní názor, v němž lékař primární péče Kyle Knox tvrdí, že ženy by měly mít možnost léčit se na zánět močového měchýře bez lékařského předpisu.

„V době, kdy je rychlý přístup k informacím realitou, pacienti jsou stále samostatnější a služby primární péče jsou přetížené, se zdá být dobrým nápadem, aby ženy měly přístup k bezpečné a účinné léčbě, aniž by musely podstupovat náklady a průtahy spojené se získáním lékařského předpisu,“ říká doktor Knox.

Pro Jackie Callejaovou, gynekoložku z madridské nemocnice Quirón, by skutečnost, že by ženy nemusely chodit do ordinace pro recept na antibiotikum na zánět močového měchýře, „byla pravdou, že by to odlehčilo systému na úrovni primární péče, gynekologie a pohotovosti“.

Jak se v článku vysvětluje, ženy, které již zánětem močového měchýře trpěly, od počátku poznají jeho příznaky (svědivé močení – může z něj vytékat i krev – zakalená moč a častá potřeba chodit na toaletu), které jsou často značně nepříjemné a nepříjemné. Proto by podle Knoxe nebylo nerozumné, kdyby si pacientka mohla sama koupit antibiotikum, které by jí ten den nebo následující den přineslo zlepšení.

„Těhotenské testy nebo ranní pilulky jsou nyní k dispozici v britských lékárnách a lékárníci mají klíčovou úlohu při vysvětlování jejich fungování a rizik. To jsou dva příklady zlepšení přístupu k testům a léčbě, které zahrnují důležitá zdravotní rozhodnutí bezpečným a konzistentním způsobem,“ říká Knox.

Pro Calleju by lékárníci mohli být také cestou k nalezení řešení tohoto problému: „Jsou naprosto kvalifikovaní k tomu, aby doporučili ta či ona antibiotika a řídili tyto léčebné postupy. Možná cesta, jak systém odlehčit a proces urychlit, by spočívala v tom, že by žena zašla do lékárny, sdělila lékárníkovi své příznaky, ten by jí odebral vzorek moči a podle výsledků by jí podal léčbu.“

Problémem je kromě možné neochoty lékárníků také to, že „ministerstvo zdravotnictví nechce, aby existoval volný bar antibiotik, aby se předešlo bakteriální rezistenci,“ říká Calleja. O tom se zmiňuje i časopis BMJ, který uznává, že rezistence bakterií byla ve Spojeném království označena za stejně velký problém jako změna klimatu, ale poznamenává, že v případě zánětu močového měchýře by se mohla použít antibiotika, jako je nitrofunrantoin, která jsou k dispozici od 50. let 20. století a vytvářejí jen malou rezistenci.

Zůstává otázkou, zda publikace s takovým dopadem, jako je BMJ, přiměje lékařskou komunitu a manažery ve zdravotnictví k zamyšlení nad problémem, který nadměrně zatěžuje zdravotní systém a zároveň nutí pacienty čekat na recept, zatímco mají již známé příznaky a cítí velkou bolest.

Prozatím je stále jedinou možností návštěva rodinného lékaře, který předepíše antibiotika, jejichž léčba obvykle trvá „jeden nebo dva dny, případně, pokud se infekce opakují, pět až sedm dní“, vysvětluje Calleja.