Léky vyvolané onemocnění jater

Acetaminofen (Tylenol)

Předávkování paracetamolem může poškodit játra. Pravděpodobnost poškození i závažnost poškození závisí na požité dávce paracetamolu; čím je dávka vyšší, tím je pravděpodobnější, že dojde k poškození, a tím je pravděpodobnější, že poškození bude závažné. (Reakce na paracetamol je závislá na dávce a předvídatelná; není idiosynkratická – specifická pro jednotlivce.) Poškození jater při předávkování paracetamolem je závažná záležitost, protože poškození může být závažné a vyústit v selhání jater a smrt. Ve skutečnosti je předávkování paracetamolem hlavní příčinou akutního (rychle nastupujícího) selhání jater v USA a Velké Británii.

Pro průměrného zdravého dospělého člověka je doporučená maximální dávka paracetamolu během 24 hodin 4 gramy (4000 mg) nebo osm extra silných tablet. (Každá tableta extra silné síly obsahuje 500 mg, zatímco každá tableta běžné síly obsahuje 325 mg.) U dětí se dávka paracetamolu určuje na základě hmotnosti a věku každého dítěte, což je výslovně uvedeno v příbalovém letáku. Při dodržování těchto pokynů pro dospělé a děti je paracetamol bezpečný a v podstatě nepředstavuje žádné riziko poškození jater. Osoba, která vypije více než dva alkoholické nápoje denně, by však neměla užít více než 2 gramy (2000 mg) paracetamolu během 24 hodin, jak je uvedeno níže, protože alkohol činí játra náchylnými k poškození nižšími dávkami paracetamolu.

Jednorázová dávka 7 až 10 gramů (7000 – 10 000 mg) paracetamolu (14 až 20 extra silných tablet), tedy dvojnásobek doporučené dávky, může u průměrného zdravého dospělého člověka způsobit poškození jater. U dětí může jednorázová dávka 140 mg/kg (tělesné hmotnosti) paracetamolu způsobit poškození jater. Nicméně bylo hlášeno, že 3 až 4 gramy ((3000 až 4000 mg) podané v jedné dávce nebo 4 až 6 gramů (4000 až 6000 mg) v průběhu 24 hodin způsobují u některých lidí závažné poškození jater, někdy dokonce s následkem smrti. Zdá se, že někteří jedinci, například ti, kteří pravidelně pijí alkohol, jsou ke vzniku acetaminofenem vyvolaného poškození jater náchylnější než ostatní. Mezi další faktory, které zvyšují riziko poškození jater paracetamolem, patří stav hladovění, podvýživa a současné podávání některých dalších léků, jako je fenytoin (dilantin), fenobarbital, karbamazepin nebo isoniazid .

Přečtěte si prosím článek Tylenolové poškození jater, kde jsou podrobně popsány příznaky, mechanismy toxicity paracetamolu, léčba (včasné použití N-acetylcysteinu) a prevence.

Statiny

Statiny jsou nejrozšířenějšími léky na snížení „špatného“ (LDL) cholesterolu s cílem zabránit srdečnímu infarktu a mrtvici. Většina lékařů se domnívá, že statiny jsou pro dlouhodobé užívání bezpečné a významné poškození jater je vzácné. Přesto statiny mohou játra poškodit. Nejčastějším problémem souvisejícím s játry způsobeným statiny je mírné zvýšení hladiny jaterních enzymů (ALT a AST) v krvi bez příznaků. Tyto abnormality se obvykle zlepší nebo zcela vymizí po vysazení statinu nebo snížení dávky. K trvalému poškození jater nedochází.

Pacienti s obezitou mají zvýšenou pravděpodobnost vzniku cukrovky, nealkoholického ztukovatění jater (NFALD) a zvýšené hladiny cholesterolu v krvi. Pacienti se ztukovatělými játry často nemají žádné příznaky a abnormální testy se zjistí při běžném vyšetření krve. Nedávné studie zjistily, že statiny lze bezpečně použít k léčbě vysoké hladiny cholesterolu v krvi u pacientů, kteří již mají ztučnělá játra a mírně abnormální jaterní krevní testy při zahájení léčby statiny. U těchto pacientů se lékaři mohou rozhodnout používat statiny v nižších dávkách a během léčby pravidelně sledovat hladiny jaterních enzymů.

Přesto byla u statinů hlášena idiosynkratická jaterní toxicita schopná způsobit závažné poškození jater (včetně jaterního selhání vedoucího k transplantaci jater). Četnost závažných jaterních onemocnění způsobených satiny se pravděpodobně pohybuje v rozmezí 1-2 na milion uživatelů. Jako preventivní opatření se v příbalové informaci FDA doporučuje provádět krevní testy jaterních enzymů před zahájením léčby statiny a 12 týdnů po jejím zahájení nebo zvýšení dávky a poté pravidelně (např. každých šest měsíců).

Kyselina nikotinová (niacin)

Niacin se stejně jako statiny používá k léčbě zvýšené hladiny cholesterolu v krvi a také zvýšené hladiny triglyceridů. Rovněž jako statiny může niacin poškozovat játra. Může způsobit mírné přechodné zvýšení hladin AST a ALT v krvi, žloutenku a ve vzácných případech i selhání jater. Jaterní toxicita niacinu je závislá na dávce; toxické dávky obvykle přesahují 2 g denně. Pacienti s již existujícími jaterními chorobami a ti, kteří pravidelně pijí alkohol, jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku toxicity niacinu. Přípravky niacinu s prodlouženým uvolňováním také častěji způsobují jaterní toxicitu než přípravky s okamžitým uvolňováním.

Amiodaron (Cordarone)

Amiodaron (Cordarone) je důležitý lék, který se používá k léčbě nepravidelného srdečního rytmu, jako je fibrilace síní a komorová tachykardie. Amiodaron může způsobit poškození jater od mírných a vratných poruch jaterních enzymů v krvi až po akutní selhání jater a nevratnou cirhózu. Mírné abnormality jaterních krevních testů jsou běžné a obvykle odeznívají týdny až měsíce po ukončení léčby. K závažnému poškození jater dochází u méně než 1 % pacientů.

Amiodaron se od většiny ostatních léků liší tím, že značné množství amiodaronu se ukládá v játrech. Uložený lék je schopen způsobit ztučnění jater, hepatitidu, a co je důležitější, může pokračovat v poškozování jater i dlouho po ukončení léčby. Závažné poškození jater může vést k akutnímu selhání jater, cirhóze a nutnosti transplantace jater.

Metotrexát (Rheumatrex, Trexall)

Metotrexát (Rheumatrex, Trexall) se používá k dlouhodobé léčbě pacientů s těžkou psoriázou, revmatoidní artritidou, psoriatickou artritidou a některých pacientů s Crohnovou chorobou. Bylo zjištěno, že methotrexát je příčinou jaterní cirhózy v závislosti na dávce. Pacienti s již existujícími jaterními chorobami, obézní pacienti a ti, kteří pravidelně pijí alkohol, jsou obzvláště ohroženi vznikem cirhózy vyvolané methotrexátem. V posledních letech lékaři podstatně snížili poškození jater methotrexátem používáním nízkých dávek methotrexátu (5-15 mg) podávaných jednou týdně a pečlivým sledováním jaterních krevních testů během léčby. Někteří lékaři také provádějí jaterní biopsie u pacientů bez jaterních příznaků po dvou letech (nebo po kumulativní dávce 4 g methotrexátu), aby zjistili časnou jaterní cirhózu.

Antibiotika

Isoniazid (Nydrazid, Laniazid). Isoniazid se již po desetiletí používá k léčbě latentní tuberkulózy (pacienti s pozitivními kožními testy na tuberkulózu, bez známek nebo příznaků aktivní tuberkulózy). U většiny pacientů s isoniazidem indukovaným onemocněním jater dochází pouze k mírnému a reverzibilnímu zvýšení hladin AST a ALT v krvi bez příznaků, ale přibližně u 0,5 % až 1 % pacientů se vyvine isoniazidem indukovaná hepatitida. Riziko vzniku isoniazidové hepatitidy se vyskytuje častěji u starších pacientů než u pacientů mladších. Riziko závažného jaterního onemocnění je 0,5 % u zdravých mladých dospělých a stoupá na více než 3 % u pacientů starších 50 let. Nejméně u 10 % pacientů, u nichž se hepatitida vyvine, dojde k selhání jater a je nutná transplantace jater. Riziko jaterní toxicity isoniazidu se zvyšuje při chronickém pravidelném požívání alkoholu a při současném užívání jiných léků, např. tylenolu a rifampicinu (Rifadin, Rimactane).

Včasnými příznaky isoniazidové hepatitidy jsou únava, nechutenství, nevolnost a zvracení. Poté může následovat žloutenka. Většina pacientů s isoniazidovou hepatitidou se po vysazení léku plně a rychle zotaví. Závažné jaterní onemocnění a jaterní selhání se většinou vyskytuje u pacientů, kteří po vzniku hepatitidy pokračují v užívání isoniazidu. Nejdůležitější léčbou jaterní toxicity isoniazidu je proto včasné rozpoznání hepatitidy a přerušení podávání isoniazidu dříve, než dojde k závažnému poškození jater.

Nitrofurantoin. Nitrofurantoin je antibakteriální lék, který se používá k léčbě infekcí močových cest způsobených mnoha gramnegativními a některými grampozitivními bakteriemi. (Nitrofurantoin byl schválen FDA v roce 1953.) K dispozici jsou tři formy nitrofurantoinu: mikrokrystalická forma (Furadantin), makrokrystalická forma (Makrodantin) a makrokrystalická forma s prodlouženým uvolňováním užívaná dvakrát denně (Macrobid).

Nitrofurantoin může způsobit akutní a chronické onemocnění jater. Nejčastěji nitrofurantoin způsobuje mírné a reverzibilní zvýšení hladiny jaterních enzymů v krvi bez příznaků. Ve vzácných případech může nitrofurantoin způsobit hepatitidu.

Příznaky nitrofurantoinové hepatitidy zahrnují:

• únavu,
• horečku,
• bolesti svalů a kloubů,
• nechutenství,
• nevolnost,
• úbytek hmotnosti,
• zvracení,
• žloutenku a
• někdy svědění.

Někteří pacienti s hepatitidou mají také vyrážku, zvětšené lymfatické uzliny a nitrofurantoinem vyvolaný zápal plic (s příznaky kašle a dušnosti). Krevní testy obvykle ukazují zvýšené hodnoty jaterních enzymů a bilirubinu. Zotavení z hepatitidy a dalších kožních, kloubních a plicních příznaků je po vysazení léku obvykle rychlé. Závažná jaterní onemocnění, jako je akutní jaterní selhání a chronická hepatitida s cirhózou, se většinou vyskytují u pacientů, kteří v užívání léku pokračují i přes rozvoj hepatitidy.

Augmentin. Augmentin je kombinace amoxicilinu a kyseliny klavulanové. Amoxicilin je antibiotikum, které je příbuzné penicilinu a ampicilinu. Je účinný proti mnoha bakteriím, jako jsou H. influenzae, N. gonorrhea, E. coli, pneumokoky, streptokoky a některé kmeny stafylokoků, Přidání kyseliny klavulanové k amoxicilinu v přípravku Augmentin zvyšuje účinnost amoxicilinu proti mnoha dalším bakteriím, které jsou běžně vůči amoxicilinu rezistentní.

U přípravku Augmentin byla hlášena cholestáza s hepatitidou nebo bez ní. Augmentinem indukovaná cholestáza není častá, ale podílí se na stovkách případů klinicky zjevného akutního poškození jater. Příznaky cholestázy (žloutenka, nevolnost, svědění) se obvykle objevují 1-6 týdnů po zahájení užívání přípravku Augmentin, ale k nástupu jaterního onemocnění může dojít i několik týdnů po ukončení užívání přípravku Augmentin. Většina pacientů se plně zotaví za několik týdnů až měsíců po ukončení léčby, ale byly hlášeny vzácné případy selhání jater, cirhózy a transplantace jater.

Byly hlášeny případy, kdy jiná antibiotika způsobují onemocnění jater. Mezi příklady patří minocyklin (antibiotikum příbuzné tetracyklinu) a kotrimoxazol (kombinace sulfametoxazolu a trimethoprimu).

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID)

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) se běžně předepisují při zánětech kostí a kloubů, jako je artritida, zánět šlach a burzitida. Mezi NSAID patří například aspirin, indometacin (Indocin), ibuprofen (Motrin), naproxen (Naprosyn), piroxikam (Feldene) a nabumeton (Relafen). Přibližně 30 milionů Američanů užívá NSAID pravidelně!

NSAID jsou při správném užívání a podle předpisu lékaře bezpečná, nicméně pacienti s cirhózou a pokročilým onemocněním jater by se měli NSAID vyhnout, protože mohou zhoršit funkci jater (a způsobit i selhání ledvin).

Vážné onemocnění jater (např. hepatitida) způsobené NSAID, se vyskytuje vzácně (přibližně u 1-10 pacientů na 100 000, kteří užívají léky na předpis). Diklofenak (Voltaren) je příkladem NSAID, u kterého byla hepatitida hlášena o něco častěji, přibližně u 1-5 osob na 100 000 uživatelů léku. Hepatitida obvykle zcela odezní po vysazení léku. Vzácně bylo hlášeno akutní selhání jater a chronické onemocnění jater, jako je cirhóza.

Takrin (Cognex)

Takrin (Cognex) je perorální lék používaný k léčbě Alzheimerovy choroby. (FDA schválila takrin v roce 1993.) Takrin běžně způsobuje abnormální zvýšení jaterních enzymů v krvi. Pacienti mohou hlásit nevolnost, ale hepatitida a závažné onemocnění jater jsou vzácné. Abnormální testy se po vysazení takrinu obvykle normalizují.

Disulfiram (Antabuse)

Disulfiram (Antabuse) je lék příležitostně předepisovaný k léčbě alkoholismu. Odrazuje od pití tím, že při požití alkoholu způsobuje nevolnost, zvracení a další nepříjemné fyzické reakce. Bylo hlášeno, že disulfiram způsobuje akutní hepatitidu. Ve vzácných případech může hepatitida vyvolaná disulfiramem vést k akutnímu selhání jater a k transplantaci jater.

Vitamíny a byliny

Přemíra vitamínu A užívaného po léta může poškodit játra. Odhaduje se, že více než 30 % obyvatel USA užívá doplňky stravy s vitaminem A a někteří jedinci užívají vitamin A ve vysokých dávkách, které mohou být pro játra toxické (více než 40 000 jednotek/den). Onemocnění jater vyvolané vitaminem A zahrnuje mírné a vratné zvýšení jaterních enzymů v krvi, hepatitidu, chronickou hepatitidu s cirhózou a selhání jater.

Příznaky toxicity vitaminu A mohou zahrnovat bolesti kostí a svalů, oranžové zbarvení kůže, únavu a bolesti hlavy. V pokročilých případech se u pacientů objeví zvětšení jater a sleziny, žloutenka a ascites (abnormální nahromadění tekutiny v břiše). Pacienti, kteří hodně pijí alkohol a mají jiné již existující jaterní onemocnění, jsou vystaveni zvýšenému riziku poškození jater vitaminem A. Po vysazení vitaminu A obvykle dochází k postupnému zlepšování jaterního onemocnění, ale u těžké toxicity vitaminu A s cirhózou může dojít k progresivnímu poškození a selhání jater.

Toxikace jater byla hlášena také u bylinných čajů. Příkladem jsou Ma Huang, Kava Kava , pyrrolizidinové alkaloidy v komonici, germandru a listu kapary. Amanita phylloides je chemická látka toxická pro játra, která se nachází v jedovatých houbách. Konzumace jediné jedovaté houby může vést k akutnímu selhání jater a smrti.