Liza Minnelli

TheatreEdit

V roce 1961 byla Minnelli stážistkou v Cape Cod Melody Tent v Hyannis ve státě Massachusetts. Vystupovala ve sboru hry Flower Drum Song a hrála roli Muriel ve hře Take Me Along. Profesionálně začala vystupovat v 17 letech v roce 1963 v mimobroadwayském obnoveném muzikálu Best Foot Forward, za který získala cenu Theatre World Award.

V následujícím roce ji její matka pozvala, aby s ní vystoupila na koncertě v londýnském Palladiu. Oba koncerty byly nahrány a vydány jako album. Jeden rok navštěvovala Scarsdale High School a hrála v představení Deník Anny Frankové, které poté odjelo na turné do Izraele. V devatenácti letech přešla na Broadway a získala svou první cenu Tony jako hlavní herečka za hru Flora the Red Menace. Poprvé spolupracovala s muzikálovou dvojicí John Kander a Fred Ebb.

MusicEdit

Minnelliová začínala jako zpěvačka v nočních klubech již v době dospívání, profesionálně debutovala v 19 letech v hotelu Shoreham ve Washingtonu, D. C. Téhož roku začala vystupovat v dalších klubech a na jevišti v Las Vegas, Los Angeles, Chicagu, Miami a New Yorku. Její úspěch jako koncertní umělkyně vedl k natočení několika alb pro Capitol Records: Liza! Liza! (1964), It Amazes Me (1965) a There Is a Time (1966). V prvních letech své kariéry nahrávala tradiční popové standardy i show melodie z různých muzikálů, v nichž hrála. Díky této skutečnosti ji William Ruhlmann nazval „mladší sestrou Barbry Streisandové“. Na albech Capitol Liza! Liza!“, „It Amazes Me“ a „There Is A Time“ byla v roce 2001 znovu vydána na dvoudiskové kompilaci The Capitol Years, a to v plném znění.

Od roku 1968 do 70. let natáčela také alba Liza Minnelli (1968), Come Saturday Morning a New Feelin‘ (obě 1970) pro A&M Records. U Columbia Records vydala alba The Singer (1973) a Tropical Nights (1977).

V roce 1989 Minnelli spolupracovala se skupinou Pet Shop Boys na albu Results v elektronickém tanečním stylu. Vydání se dostalo do první desítky ve Velké Británii a do amerického žebříčku, z něhož vzešly čtyři singly: „Losing My Mind“, „Don’t Drop Bombs“, „So Sorry, I Said“ a „Love Pains“. Později téhož roku předvedla skladbu „Losing My Mind“ živě na slavnostním předávání cen Grammy a poté obdržela cenu Grammy Legend Award (první ceny Grammy Legend Award byly uděleny v roce 1990 Minnellimu, Andrew Lloyd Webberovi, Smokeymu Robinsonovi a Williemu Nelsonovi). Tímto oceněním se stala jednou z pouhých 16 osob – na tomto seznamu jsou například skladatel Richard Rodgers, Whoopi Goldbergová, Barbra Streisandová, John Gielgud a další -, které získaly ceny Emmy, Grammy, Tony a Oscara.

V dubnu 1992 Minnelli vystoupila na koncertu k uctění památky svého zesnulého přítele Freddieho Mercuryho, kde na stadionu Wembley v Londýně zahrála s přeživšími členy rockové skupiny Queen píseň „We Are the Champions“. V roce 1996 vydala Minnelli studiové album s názvem Gently. Byla to nahrávka jazzových standardů a obsahovala i současné písně, například coververzi skladby Does He Love You, kterou nazpívala jako duet s Donnou Summer. Toto album jí vyneslo nominaci na cenu Grammy za nejlepší tradiční popový vokální výkon.

V roce 2006 se Minnelli objevila na albu The Black Parade skupiny My Chemical Romance, kde poskytla doprovodné vokály a zazpívala sólový part s Gerardem Wayem ve skladbě Mama. V roce 2009 byla Minnelli nominována na cenu za nejlepší tradiční popové vokální album za studiovou nahrávku Liza’s at the Palace…!“, která vznikla na základě jejího broadwayského hitu. Minnelli vydala 21. září 2010 na značce Decca Records album s názvem Confessions.

Liza Minnelli byla mezi stovkami umělců, jejichž materiál byl údajně zničen při požáru společnosti Universal v roce 2008.

FilmEdit

Jako Sally Bowlesová v Kabaretu

Minnelliová se poprvé objevila na filmovém plátně jako dítě v závěrečném záběru filmu své matky Ve starém dobrém létě (1949). Její první připsanou filmovou rolí byla postava milostné hrdinky ve filmu Charlie Bubbles (1967), jediném filmu Alberta Finneyho jako režiséra a hvězdy, ačkoli o čtyři roky dříve namluvila hlas pro animovaný film Cesta zpět do země Oz, pokračování Čaroděje ze země Oz. Minnelliová namluvila Dorotku (postavu, kterou v předchozím filmu hrála její matka Judy Garlandová), což by byla její první titulovaná filmová role, kdyby byl film uveden do kin v roce 1964, jak bylo plánováno – produkce Filmation se opozdila a nakonec byla uvedena do kin ve Velké Británii v průběhu roku 1972.

Minnelliová se objevila ve filmu Sterilní kukačka (1969), prvním celovečerním filmu Alana J. Pakuly, v roli Pookie Adamsové, excentrické teenagerky v nouzi. Její výkon byl nominován na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Další excentrickou postavu si zahrála ve filmu Řekni, že mě miluješ, Junie Moonová (1970) režiséra Otto Premingera. Nahá scéna v tomto filmu natočená na massachusettském hřbitově vedla ke stížnosti rodinných příslušníků tam pohřbených na přestupek a následující rok byl zaveden „zákon o Lize Minnelli“, který postihoval každého, kdo natáčel na massachusettských hřbitovech bez povolení.

Minnelli se objevila ve své nejznámější filmové roli Sally Bowlesové ve filmové verzi Kabaretu (1972). Řekla, že jednou z věcí, které udělala pro přípravu, bylo studium fotografií hereček Louise Glaumové a Louise Brooksové a tmavovlasých žen z doby, do níž je film zasazen. Minnelliová za svůj výkon získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, dále Zlatý glóbus, cenu BAFTA a také cenu Sant Jordi a cenu Davida di Donatella pro nejlepší zahraniční herečku.

Po úspěchu Kabaretu se Bob Fosse a Minnelliová spojili ve filmu Liza se „Z“. A Concert for Television, televizním speciálu. Pořad byl dvakrát odvysílán v televizi a znovu ho diváci viděli až při vydání na DVD v roce 2006.

Minnelliová se během tří let objevila ve třech drahých propadácích, přičemž časopis Variety naznačoval, že v roce 1978 byla jedničkou mezi kasovními jedy. Nejprve to byla Lucky Lady (1975), poté spolupracovala se svým otcem ve filmu A Matter of Time (1976), kde si zahrála společně s Ingrid Bergmanovou, a pak New York, New York (1977), který dal Minnelliové její nejznámější charakteristickou píseň. Na jevišti občas vystupovala v duetu s Frankem Sinatrou, který nahrál její coververzi (pro své album Trilogy: Past Present Future).

Minnelliová se od té doby ve filmech objevovala méně, ale její další film Arthur (1981), kde si zahrála milostnou roli Dudleyho Moora, byl velkým hitem. K filmu se vrátila ve snímcích Rent-A-Cop a Arthur 2: On the Rocks (oba 1988) a Stepping Out (1991), hudebním komediálním dramatu. Později se objevila ve filmu The Oh in Ohio z roku 2006, který se dočkal jen omezeného uvedení v kinech.

TelevizníEdit

Michail Baryšnikov a Minnelli ve filmu Baryšnikov na Broadwayi, 1980

V padesátých letech Minnelli vystupoval jako dětský host v pořadu Arta Linklettera a v roce 1959 zpíval a tančil s Genem Kellym v jeho prvním televizním speciálu. Hostovala v jedné epizodě seriálu Ben Casey a byla častým hostem tehdejších chat show, včetně četných vystoupení v pořadech, které uváděli Jack Paar, Merv Griffin, Mike Douglas, Joe Franklin, Dinah Shore a Johnny Carson. V šedesátých letech několikrát hostovala v pořadu Rowan & Martin’s Laugh-In a v dalších estrádních pořadech, například The Ed Sullivan Show, The Hollywood Palace a The Judy Garland Show.

V roce 1964 se objevila jako Minnie ve své první televizní dramatické roli v epizodě „Slavík na prodej“ v krátkodobém seriálu Craiga Stevense Pan Broadway.

V prosinci 1992 odvysílala American Public Television pořad Liza Minnelli Live from Radio City Music Hall v produkci Phila Ramoneho a Chrise Giordana. Pořad získal šest nominací na cenu Emmy a byl oceněn cenou Emmy za vynikající individuální výkon v oblasti hudby a textů, kterou získali Fred Ebb a John Kander.

Mnohem později ve své kariéře Minnelli hostovala v pořadech jako Arrested Development, Law & Order: Zločinné úmysly a Drop Dead Diva. Ve Velké Británii se objevila v pořadech Ruby Wax, Grahama Nortona a Jonathana Rosse a v říjnu 2006 se zúčastnila komediální scénky v pořadu Charlotte Churchové a vystoupila v pořadu Michaela Parkinsona.

V listopadu 2009 odvysílala americká veřejnoprávní televize pořad Liza’s at the Palace, natočený ve dnech 30. září až 1. října 2009 v Las Vegas v Hollywood Theatre MGM Grand. Výkonní producenti natáčení, Craig Zadan a Neil Meron, se předtím podíleli na repríze filmu Liza se Z z roku 1972, oceněného cenami Emmy a Peabody.

Pozdější kariéraEdit

Minnelli se v roce 1997 vrátila na Broadway a převzala titulní roli v muzikálu Victor/Victoria, kde nahradila Julii Andrews. Kritik New York Times Ben Brantley ve své recenzi napsal, že „každé její jevištní vystoupení je vnímáno jako vítězství výdrže showbyznysu nad psychickou slabostí. O lásku žádá tak otevřeně a upřímně, že se zdá být přímo zlomyslné jí neodpovědět.“

Po vážném onemocnění virovou encefalitidou v roce 2000 lékaři předpovídali, že Minnelliová stráví zbytek života na invalidním vozíku a možná už nebude schopna mluvit. Díky každodenním lekcím zpěvu a tance (zejména u Sama Harrise, Rona Lewise a Angely Bacari) se jí však podařilo zotavit. 19. září 2001 se objevila v epizodě pořadu The Rosie O’Donnell Show, která byla pozoruhodná tím, že to byl Rosin první pořad po útocích z 11. září. Přestože krátce předtím podstoupila operaci hlasivek, zazpívala svou charakteristickou píseň „New York, New York“ a sklidila nadšené ovace. Na pódium se vrátila také v roce 2001, kdy ji dlouholetý přítel Michael Jackson požádal, aby vystoupila v Madison Square Garden v New Yorku, kde zazpívala „Never Never Land“ a televizní „You Are Not Alone“ na koncertě Michael Jackson: 30th Anniversary Special, který produkoval budoucí manžel David Gest. Minnelli to řekla novinářům: „

Gest byl natolik ohromen výdrží Minnelliové a její schopností ohromit publikum, že ji na jaře 2002 produkoval ve hře Liza’s Back, která sklidila nadšené ohlasy v Londýně a New Yorku. Součástí turné byla pocta její matce: po letech odmítání proseb fanoušků, aby zazpívala Garlandové charakteristickou píseň „Over The Rainbow“, zakončila první dějství závěrečným refrénem matčiny hymny a sklidila okamžité ovace.

V letech 2003 až 2005 se objevovala jako stálá postava v televizním sitcomu Arrested Development, oceněném cenou Emmy, jako Lucille Austero (známá také jako „Lucille 2“), milenka sexuálně a společensky nešikovného Bustera Blutha i Busterova bratra Goba. Minnelli se v této roli objevila ve čtvrté sérii seriálu v roce 2013.

14. prosince 2004 se Minnelli po dlouhé nepřítomnosti poprvé objevila ve Velké Británii, kde vystoupila jako zvláštní host na každoročním Royal Variety Performance. Představení uváděla BBC a zúčastnil se ho Charles, princ z Walesu. Představení se konalo v londýnském Koloseu, kde se zároveň slavilo sté výročí založení divadla a jeho znovuotevření po rozsáhlé čtyřleté rekonstrukci.

V září 2006 Minnelli hostovala v dlouhodobém seriálu Zákon & Objednávka:

Minnelli také hostovala na koncepčním albu The Black Parade skupiny My Chemical Romance z roku 2006, kde ztvárnila „Mother War“, temné pojetí matky hlavního hrdiny v písni „Mama“.

Minnelli na módní přehlídce The Heart Truth 2008

Minnelli se vrátila na Broadway v novém sólovém koncertu v Palace Theatre s názvem Liza’s at The Palace…!, který probíhal od 3. prosince 2008 do 4. ledna 2009. Ve svém druhém vystoupení předvedla sérii čísel vytvořených Kayem Thompsonem.

Minnelli hrála v australském muzikálu The Boy from Oz (životopisný film o jejím prvním manželovi) s Hughem Jackmanem v hlavní roli. V broadwayské inscenaci představení ji ztvárnila Stephanie J. Block. V říjnu 2009 absolvovala Minnelli turné po Austrálii a objevila se v pořadu Australian Idol jako mentorka a hostující porotkyně. V květnu 2010 se Minnelli objevila ve filmu Sex ve městě 2, v němž zazpívala hit Beyoncé „Single Ladies (Put a Ring on It)“ a skladbu Colea Portera „Ev’ry Time We Say Goodbye“. V prosinci 2010 se objevila v hlavní roli v seriálu The Apprentice.

V roce 2010 Minnelli vydala také album s řadou amerických standardů „unplugged“ s dlouholetým spolupracovníkem Billym Stritchem, na kterém ukázala smyslnější a jemnější, interpretační stránku svého umění. Písně byly údajně nahrány několik let předtím a později vydány jako album Confessions.

14. června 2012 Minnelli vystoupila jako hlavní hvězda na festivalu v Hampton Court Palace. Dne 9. května 2014 Minnelli hostovala na turné Cher Dressed to Kill Tour v Brooklynu, kde společně s Cyndi Lauper a Rosie O’Donnell vystoupila s písní „Girls Just Want to Have Fun“.