Lon Chaney

Herec Lon Chaney, přezdívaný „Muž tisíce tváří“ a první velký mistr hororu ještě předtím, než se z něj ve 30. letech 20. století stal formalizovaný žánr, pronikl v němé éře Hollywoodu na novou půdu díky svému mimořádně zručnému používání make-upu a schopnosti libovolně deformovat vlastní tělo. Po kariéře ve vaudevillu se Chaney v roce 1912 dostal do Hollywoodu a pracoval na desítkách filmů jako vedlejší herec, až si vydobyl postavení po boku Dorothy Phillipsové a Williama Stowella ve filmech jako „The Piper’s Price“ (1917), „The Talk of the Town“ (1918) a „Paid in Advance“ (1919). V této době si Chaney získal široké uznání díky své první spolupráci s režisérem Todem Browningem na filmu „The Wicked Darling“ (1919). Mezitím se stále více pouštěl do vytváření trýznivých postav, až dosáhl skutečného mistrovství jako hluchý a částečně slepý Quasimodo ve filmu „Hrbáč z Notre Dame“ (1923). Jeho nejtrvalejší kreací se však bezpochyby stal znetvořený Fantom ve filmu Fantom opery (1925), v němž se jeho umění naplno projevilo v klíčové scéně odhalování masky, která zůstala jedním z nejděsivějších momentů zachycených na filmovém plátně. V posledních pěti letech svého života natočil Chaney několik svých nejpopulárnějších filmů, včetně „Řekni to mariňákům“ (1926), „Pan Wu“ (1927) a „Nesvatá trojka“ (1930), jeho jediného mluveného filmu. Díky svému synovi Lonu Chaneymu mladšímu, který úspěšně pokračoval v jeho odkazu, zůstal Chaney pozoruhodnou osobností, jejíž schopnost zlidštit groteskní galerii znetvořených postav byla nepřekonatelná.

Narodil se 1. dubna 1883 v Colorado Springs v Kalifornii a vychovávali ho otec přistěhovalec Frank, hluchoněmý majitel holičství, a matka Emma, rovněž hluchoněmá, kterou v devíti letech zmrzačil zánětlivý revmatismus. Protože oba jeho rodiče byli neslyšící, Chaney vyrůstal v pantomimě. Někdy v mládí opustil školu a stal se průvodcem, který vodil turisty po zrádné stezce na Pike’s Peak. Později pracoval jako rekvizitář v opeře v Colorado Springs a v sedmnácti letech se objevil na jevišti ve filmu „Malý magnát“, který napsal společně se svým bratrem. Chaney brzy zahájil úspěšnou kariéru ve vaudevillu a připojil se k operní společnosti Ferrise Hartmanna v San Francisku, která cestovala do Los Angeles. V roce 1905 se oženil s šestnáctiletou zpěvačkou Clevou Creightonovou a narodilo se mu jediné dítě, syn Creighton Chaney, který se později stal známým jako Lon Chaney, Jr. Po manželských problémech se paní Chaneyová pokusila o sebevraždu požitím chloridu rtuťnatého; pokus se nezdařil, ale zničil její pěvecký hlas a ukončil její kariéru. Tento propad vedl Chaneyho k rozvodu s Clevou a odchodu z vaudevillu do Hollywoodu.

V roce 1912 se Chaney začal objevovat v řadě krátkých filmů a hrál těžkou roli v několika westernech. Ve svých úplně prvních filmech se často objevoval bez titulků, přičemž většina z tohoto období byla považována za ztracenou, stejně jako mnoho němých filmů do 21. století. Své první titulky na plátně získal jako herec ve filmech jako „Shon the Piper“ (1913), „The Blood Red Tape of Charity“ (1913) a „The Lamb, the Woman, the Wolf“ (1914). Jako režisér Chaney debutoval krátkým filmem „The Stool Pigeon“ (1915) a poté režíroval a dohlížel na westernovou hvězdu J. Warrena Kerrigana v několika filmech pro Universal Pictures. V roce 1917 vytvořil dvojici s herečkou Dorothy Phillipsovou a hercem Williamem Stowellem a pro Universal natočil řadu úspěšných snímků, v nichž Chaney a Stowell střídavě hráli Phillipsové milence a padouchy. Tato trojice se poprvé společně objevila ve filmu „The Piper’s Price“ (1917) a dále natočila například filmy „Hell Morgan’s Girl“ (1917), „The Girl in the Checkered Coat“ (1917), „Broadway Love“ (1918) a „The Talk of the Town“ (1918).

O Chaneyho byl samozřejmě zájem i mimo spolupráci s Phillipsem a Stowellem, a dokonce se dostal až k natáčení protiněmeckého propagandistického filmu „Kaiser, bestie z Berlína“ (1918) na vrcholu první světové války. Mezitím natočil svůj poslední film s Phillipsem a Stowellem „Zaplaceno předem“ (1919), když Stowell zahynul při vlakovém neštěstí během průzkumu lokací v Kongu. Chaney poté začal natáčet první z mnoha spoluprací s mistrem hororu Todem Browningem ve filmu „The Wicked Darling“ (1919) a nakonec získal široké uznání diváků za svou první velkou roli, když hrál akrobata ve filmu „The Miracle Man“ (1919). V té době si Chaney získal pověst všestranného charakterního herce, který byl schopen libovolně měnit svůj vzhled, často tak, že ho diváci nebyli schopni poznat, čímž si vysloužil přezdívku „Muž tisíce tváří“. Rychle se proslavil svým uměleckým líčením a tím, jak dlouho až masochisticky se snažil vytvářet groteskní těla, za nimiž se skrývaly zmučené duše jeho postav. Chaney si svázal nohy za sebou a chodil po kolenou ve filmu „Trest“ (1920), pevně si připoutal ruce k tělu, aby mohl hrát roli bezrukého vrhače nožů ve filmu „Neznámý“ (1927), a nosil bolestivě obrovské zuby, aby vytvořil upíra ve filmu „Londýn po půlnoci“ (1927), v němž hrál také detektiva.

V jednom ze svých nejslavnějších filmů „Hrbáč z Notre Dame“ (1923) nosil Chaney čtyřicetikilového hrbáče v třicetikilovém postroji připevněném na zádech, oční bulvu si zakryl vaječnou skořápkovou blánou, aby vypadal jako nevidomý, a tělo si zkroutil ve svěrací kazajce. Jako hluchý a částečně slepý Quasimodo se Chaneyho zmučený hrbáč stal jednou z jeho nejslavnějších kreací a díky kasovnímu úspěchu filmu pomohl zvýšit jeho již tak stoupající status v Hollywoodu. Chaneyho genialita nespočívala pouze v mistrovství převleků, ale také v tom, že dokázal zprostředkovat člověka, který se skrývá za monstrem: touhu po uznání, neopětovanou lásku a sexuální frustraci a bolest způsobenou krutostí společnosti, která podněcuje touhu jeho monster po pomstě. Tyto vlastnosti nejvýmluvněji vyjádřil ve svém definitivním filmu Fantom opery (1925), v němž využil všech svých schopností k vytvoření znetvořeného Fantoma, který straší v pařížské opeře, aby viděl ženu, kterou miluje, proměněnou v hvězdu. Chaney dostal naprostou volnost při navrhování vlastního make-upu a opět si zkřivil tělo, tentokrát si drátem přišpendlil nos nahoru a nosní dírky a oční důlky si natřel černou barvou. Jeho lebku připomínající Fantom se odmaskoval v klíčové scéně, která vyděsila první diváky a stala se jedním z nejděsivějších obrazů, které kdy byly uvedeny na plátno.

Chaney navázal snímkem „Nesvatá trojice“ (1925), v němž ztvárnil role profesora Echa, břichomluvce a paní O’Gradyové. V posledních pěti letech své kariéry podepsal exkluzivní smlouvu se společností Metro-Goldwyn-Mayer a natočil některé ze svých nejpopulárnějších filmů, včetně snímku „Řekni to mariňákům“ (1926), v němž hrál drsného seržanta cvičení. Dále hrál titulní postavu ve filmu „Pan Wu“ (1927), čínského patriarchu, který se chce pomstít muži, jenž svedl jeho dceru. Po roli sibiřského rolníka ve filmu „Výsměch“ (1927) a potulného cirkusového klauna ve filmu „Směj se, klaune, směj se“ (1928) byl Chaney lovcem zvířat v Laosu, který by pro svou dceru udělal cokoli. Tento film znamenal jeho poslední spolupráci s režisérem Todem Browningem. Během natáčení dalšího filmu „Thunder“ (1929) dostal Chaney zápal plic a později mu byla diagnostikována rakovina plic. Přestože se snažil o agresivní léčbu a dokonce se mu podařilo natočit remake filmu „Nesvatá trojka“ (1930), svého jediného mluveného filmu, Chaney utrpěl krvácení do krku a 26. srpna 1930 v Los Angeles zemřel. Bylo mu 47 let a zanechal svého syna Lona Chaneyho mladšího, aby pokračoval v jeho odkazu proměny, což se mu podařilo s velkým úspěchem a uznáním.