Los Angeles Lakers
Los Angeles Lakers, americký profesionální basketbalový tým z Los Angeles. Lakers jsou jedním z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších profesionálních klubů ve všech amerických sportech. Klub získal dohromady 17 titulů Basketball Association of America (BAA) a National Basketball Association (NBA), čímž se v historii ligy vyrovnal svému rivalovi Boston Celtics.
Magic Johnson.
© Jerry Coli/Dreamstime.com
Franšíza, ze které se později stali Lakers, byla založena v roce 1946 jako Detroit Gems a hrála v Národní basketbalové lize (NBL). V roce 1947 se tým přestěhoval do Minneapolisu ve státě Minnesota a jeho název byl změněn na Lakers, aby odrážel přezdívku státu Minnesota „Země 10 000 jezer“. V témže roce získali Lakers George Mikana, který se stal prvním dominantním „velkým mužem“ profesionálního basketbalu a prvním z řady skvělých center Lakers. V sezóně 1948-49 se Lakers připojili k BAA (oficiální předchůdce NBA) a vyhráli poslední mistrovství BAA. NBA byla založena v roce 1949 a Mikan a Lakers, v nichž hráli také budoucí členové Síně slávy Jim Pollard, Slater Martin, Vern Mikkelsen a (od roku 1953) Clyde Lovellette, získali čtyři z prvních pěti ligových titulů a založili první profesionální basketbalovou dynastii.
Po Mikanově odchodu do důchodu v roce 1956 klesla návštěvnost zápasů Lakers a tým se před sezonou 1960-61 přestěhoval do Los Angeles. V šedesátých letech postoupili Lakers šestkrát do finále NBA, ale pokaždé prohráli s Celtics, přestože v týmu působili velikáni všech dob Elgin Baylor a Jerry West (který později jako generální manažer týmu sestavil několik mistrovských týmů Lakers). V sezóně 1971-72 však Lakers v čele s Westem, Gailem Goodrichem a Wiltem Chamberlainem vytvořili rekord NBA v nejdelší vítězné sérii (33 zápasů) a nejlepší bilanci v základní části (69-13; překonána v sezóně 1995-96 týmem Chicago Bulls) na cestě za titulem mistra NBA, prvním titulem týmu po přestěhování do Los Angeles. V sezóně 1972-73 se Lakers opět dostali do finále, ale prohráli s New York Knicks. Po této sezóně Chamberlain odešel do důchodu a osud týmu se obrátil k horšímu, když Lakers v letech 1974-75 a 1975-76 poprvé v historii klubu nepostoupili do play-off v několika po sobě jdoucích sezónách.
Lakers vstoupili do nejdominantnějšího období v historii svého klubu, když si v draftu NBA v roce 1979 vybrali jako prvního hráče Magic Johnsona. Johnson ve spolupráci s Kareemem Abdulem-Jabbarem a (od roku 1982) Jamesem Worthym dovedl Lakers během následujícího desetiletí k osmi účastem ve finále NBA, což vyústilo v pět titulů mistra NBA (1980, 1982, 1985, 1987 a 1988). Tato éra se stala známou jako „Showtime“, a to nejen pro okázalý, často velkolepý herní styl, který naordinovali Johnson a vybroušený trenér Pat Riley, ale také pro přítomnost hollywoodských hvězd na palubovce, zejména Jacka Nicholsona. Additionally, the renewed Lakers-Celtics rivalry—the two teams facing off for the NBA title in 1984, 1985, and 1987 and, more specifically, Johnson’s battles with Boston’s Larry Bird—propelled the NBA to new levels of popularity in the 1980s.
After Abdul-Jabbar’s retirement in 1989 and Johnson’s in 1991, the Lakers‘ fortunes took a turn for the worse. Tým se sice stále pravidelně dostával do play-off – v prvních 60 sezónách Lakers chyběli v play-off pouze pětkrát – ale nepodařilo se jim postoupit do finále NBA, což bylo nejdelší období v historii týmu. To se však změnilo v sezóně 1999-2000, kdy nově najatý trenér Phil Jackson dovedl Lakers s Shaquillem O’Nealem a Kobem Bryantem k prvnímu ze tří po sobě jdoucích titulů. O’Neal byl v roce 2004 vyměněn, ale přestavěný tým Lakers s Bryantem jako ústřední postavou postoupil v roce 2008 do finále NBA, které prohrál s Bostonem v šesti zápasech. V následující sezóně se Lakers vrátili do finále, kde v pěti zápasech porazili Orlando Magic a získali patnáctý titul. V sezóně 2009/10 se Lakers potřetí za sebou probojovali do finále, kde v dramatické sedmizápasové sérii porazili Celtics.
Poté nastalo pro Lakers období relativního neúspěchu, které v sezóně 2012/13 dosáhlo svého vrcholu. Tým před sezónou posílil o věčné All-Stars Steva Nashe a Dwighta Howarda a byl považován za jednoho z favoritů na zisk titulu, ale zmítal se v nekonzistentním a zraněními sužovaném období, které skončilo vyřazením týmu z play-off v prvním kole. Howard po sezoně odešel jako volný hráč a Bryant i Nash vynechali většinu následující sezony kvůli zraněním, což výrazně přispělo k tomu, že Lakers v sezoně 2013-14 zaznamenali porážku. Bryant vynechal velkou část následující sezóny kvůli dalšímu zranění a Lakers se potýkali s bilancí 21-61. V sezóně 2015-16 byl tým ještě horší a v Bryantově poslední sezóně před odchodem do důchodu měl nejhorší bilanci 17-65.
V sezóně 2016-17 se bilance týmu zlepšila o devět vítězství, ale prodloužení rekordního play-off sucha Lakers na čtyři sezóny vedlo k otřesům ve vedení týmu, v jejichž rámci převzal funkci prezidenta basketbalových operací Magic Johnson. Johnson pomohl během sezony 2018 přilákat do Lakers superhvězdného volného hráče LeBrona Jamese, ale týmu se nepodařilo výrazně zlepšit a Johnson na konci sezony 2018-19 náhle rezignoval. Následující sezona byla bouřlivá. V lednu 2020 byl Bryant mezi těmi, kteří zahynuli při havárii vrtulníku, a o necelé dva měsíce později NBA pozastavila hru kvůli pandemii COVID-19. V červenci sezona pokračovala, ale se zkráceným programem a hráči byli do značné míry izolováni v „bublině“. Lakers, podpořeni hvězdnou hrou Jamese, který byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem finále, nakonec porazili Miami Heat a získali titul mistra NBA.