Love Me Do
První nahrávání a použití harmonikyUpravit
4. září 1962 Brian Epstein zaplatil Beatles – spolu s jejich novým bubeníkem Ringo Starrem – let z Liverpoolu do Londýna. Poté, co se nejprve ubytovali v hotelu v Chelsea, dorazili brzy odpoledne do studií EMI, kde ve studiu 3 rozmístili své vybavení a začali zkoušet šest písní, mj: „Please Please Me“, „Love Me Do“ a píseň původně složenou pro Adama Faitha Mitchem Murrayem s názvem „How Do You Do It?“, na které George Martin „při zjevné absenci silnějšího původního materiálu trval, že bude prvním singlem skupiny“. Lennon a McCartney ještě neohromili Martina svými skladatelskými schopnostmi a Beatles byli podepsáni jako nahrávací umělci na základě své charismatické přitažlivosti: „Nešlo o to, co by uměli, v té době ještě nic skvělého nenapsali.“ „Ale nejvíc na mě zapůsobily jejich osobnosti. Když jste s nimi mluvili, létaly z nich jiskry.“ Během večerní session, která následovala (od 19:00 do 22:00 ve Studiu 2), nahráli skladby „How Do You Do It“ a „Love Me Do“. Vznikl pokus o „Please Please Me“, který se však v této fázi značně lišil od svého konečného zpracování a Martin od něj upustil. Pro skupinu to bylo zklamání, protože doufala, že se stane béčkovou stranou „Love Me Do“.
Beatles rádi nahrávali vlastní materiál, což bylo v té době téměř neslýchané, a obecně se uznává, že je to zásluha George Martina, že jim umožnil realizovat vlastní nápady. Martin však trval na tom, že pokud nedokážou napsat něco tak komerčního, jako je „How Do You Do It?“, pak se bude dodržovat praxe Tin Pan Alley, kdy skupina nahrává písně od profesionálních skladatelů (což byl tehdy standardní postup a je běžný dodnes). MacDonald však upozorňuje: „Je téměř jisté, že na obou stranách Atlantiku tehdy nebyl žádný jiný producent, který by byl schopen s Beatles zacházet, aniž by je poškodil, natož aby je kultivoval a vycházel jim vstříc s laskavým a otevřeným přístupem, pro který je George Martin v britském popovém průmyslu všeobecně uznáván.“ Martin však odmítá názor, že by byl „géniem“ skupiny: „Byl jsem čistě interpret. Genialita byla na jejich straně: o tom není pochyb.“
Podle McCartneyho právě na sezení 4. září navrhl Martin použití harmoniky. Lennonův part foukací harmoniky však byl přítomen na verzi písně Anthology 1 nahrané během poslechu 6. června s Petem Bestem na bicí. Také Martinova vlastní vzpomínka na tuto událost se liší, když říká: „Vybral jsem si ‚Love Me Do‘ kvůli zvuku harmoniky“ a dodal: „Miloval jsem kvílivou harmoniku – připomínalo mi to desky, které jsem vydával se Sonnym Terrym a Browniem McGheem. Cítil jsem, že to má určitý půvab.“
Lennon se naučil hrát na chromatickou harmoniku, kterou mu v dětství daroval jeho strýc George (zesnulý manžel jeho tety Mimi). Nástroj, který se tehdy používal, však Lennon ukradl z obchodu s hudebninami v nizozemském Arnhemu v roce 1960, když Beatles poprvé cestovali po silnici do Hamburku. Lennon ho měl mít s sebou na konkurzu u EMI 6. června, protože skladba „Hey Baby“ Bruce Channela s intrem na harmoniku, která se stala hitem ve Velké Británii v březnu 1962, byla jednou z třiatřiceti písní, které Beatles připravili (ačkoli nahrány byly pouze čtyři: „Bésame Mucho“; „Love Me Do“; „P.S. I Love You“ a „Ask Me Why“, z nichž se dochovaly pouze „Bésame Mucho“ a „Love Me Do“, které se objevily na Anthology 1). Brian Epstein také objednal amerického Bruce Channela na vrchol propagační akce NEMS Enterprises v New Brighton’s Tower Ballroom ve Wallasey 21. června 1962, jen několik týdnů poté, co se „Hey Baby“ dostala do hitparády, a umístil Beatles na prestižní druhé místo. Lennon byl toho večera tak ohromen hráčem na foukací harmoniku Delbertem McClintonem z Channelu, že se na něj později obrátil s prosbou o radu, jak na tento nástroj hrát. Lennon také odkazuje na skladbu Franka Ifielda „I Remember You“ a její harmonikové intro, obrovský hit číslo jedna ve Velké Británii v červenci 1962, a říká: „Tím trikem byla foukací harmonika. Byla to strašná věc, která se jmenovala „I Remember You“, a my jsme dělali taková čísla; a začali jsme ji používat v „Love Me Do“ jen kvůli aranžmá“. Harmonika se měla stát součástí prvních hitů Beatles, jako jsou „Love Me Do“, „Please Please Me“ a „From Me to You“, a také různých albových skladeb. Paul McCartney vzpomínal: „John očekával, že jednoho dne bude ve vězení a on bude ten, kdo bude hrát na harmoniku.“
Martin byl velmi blízko k tomu, aby vydal „How Do You Do It?“ jako první singl Beatles (také se znovu objeví jako uchazeč o druhý singl), než se místo toho rozhodl pro „Love Me Do“, protože její masterovaná verze byla připravena k vydání a která stále existuje v archivu EMI. Martin se k tomu později vyjádřil: „Nakonec jsem se ale rozhodl pro ‚Love Me Do‘, protože to byla docela dobrá deska“. McCartney by poznamenal: „Věděli jsme, že tlak kolegů v Liverpoolu by nám nedovolil udělat ‚How Do You Do It‘.“
Remake a Andy WhiteEdit
Martin pak rozhodl, že vzhledem k tomu, že „Love Me Do“ měla být debutovou nahrávkou skupiny, je třeba ji nahrát znovu s jiným bubeníkem, protože nebyl spokojen se zvukem bicích ze 4. září (Ken Townsend z Abbey Road také vzpomíná, že McCartney nebyl spokojen se Starrovým načasováním, což bylo pravděpodobně způsobeno jeho nedostatečnou zkouškou; Starr se ke skupině připojil pouhé dva týdny před session 4. září). Producenti nahrávek byli v té době zvyklí slyšet basový buben „zafixovaný“ s basovou kytarou na rozdíl od mnohem volnějšího R&B feelingu, který se teprve začínal objevovat, a tak se pro nahrávání často používali profesionální bubeníci z showbandů.
Ron Richards, pověřený vedením reedice 11. září v nepřítomnosti George Martina, objednal Andyho Whitea, kterého používal již v minulosti. Starr očekával, že si zahraje, a byl velmi zklamán, když byl vyřazen teprve pro svou druhou nahrávací relaci Beatles: Richards vzpomíná: „Jen tiše seděl v řídícím boxu vedle mě. Pak jsem ho požádal, aby zahrál na maracas ve skladbě ‚P.S. I Love You‘. Ringo je báječný – vždycky je to pohodář.“ Starr vzpomínal:
Při mé první návštěvě v září jsme jenom projeli pár skladeb pro George Martina. Dokonce jsme zahráli i „Please Please Me“. Tu si pamatuji, protože když jsme ji nahrávali, hrál jsem na basový buben s maracou v jedné ruce a tamburínou v druhé. Myslím, že právě kvůli tomu George Martin využil Andyho Whitea, „profesionála“, když jsme šli o týden později nahrávat „Love Me Do“. Ten chlápek byl každopádně předtím zamluvený kvůli Petu Bestovi. George už nechtěl riskovat a já jsem se ocitl uprostřed. Byl jsem zničený z toho, že o mně George Martin pochyboval. Přišel jsem dolů připravený točit a uslyšel jsem: „Máme profesionálního bubeníka“. Od té doby se mi několikrát omluvil, má starý George, ale bylo to zničující – léta jsem toho hajzla nenáviděl, dodnes na něj nedám dopustit!“
Paul McCartney: „George si prosadil svou a Ringo nebubnoval na prvním singlu. Hrál jen na tamburínu. Myslím, že se s tím Ringo nikdy nevyrovnal. Musel se vrátit do Liverpoolu a všichni se ho ptali: ‚Jak to šlo v Kouři? My jsme říkali: ‚Strana B je dobrá,‘ ale Ringo nemohl přiznat, že se mu líbila strana A, když na ní nebyl.“ (z Anthology). „Love Me Do“ byla nahrána s Whitem hrajícím na bicí a Starrem na tamburínu, ale není jasné, zda použití session bubeníka problém vyřešilo, jak se měl vyjádřit session inženýr Norman Smith: Když si teď poslechnete nahrávku, bicí skoro vůbec neslyšíte.“ „Byla to opravdová bolest hlavy, když jsme se snažili dosáhnout zvuku bicích. Verze Ringo Starra byla smíchána „bottom-light“, aby se skryl Starrův basový buben.
Počáteční výtisky singlu (vydané s červenou etiketou Parlophone) jsou verzí ze 4. září – bez tamburíny – se Starrem hrajícím na bicí. Pozdější výlisky singlu (na černé etiketě Parlophone) a verze použitá pro album Please Please Me jsou však reedicí z 11. září s Andy Whitem na bicí a Starrem na tamburínu. Tento rozdíl se stal zásadním pro rozlišení obou nahrávek „Love Me Do“. Pokud jde o střihová sezení, která pak následovala po všech těchto různých záběrech, Ron Richards vzpomíná, že celá věc byla poněkud krušná, a říká: „Upřímně řečeno, když to vyšlo, už jsem z toho byl pěkně otrávený. Nemyslel jsem si, že to k něčemu bude.“
Ron RichardsEditace
Ohledně Whiteovy session a toho, kdo ji produkoval, existují velké rozpory. Martin ve své knize Summer of Love přiznává, že jeho verze událostí se od některých svědectví liší, a říká: „Víte, co se stalo? „Na (poslechové) session Beatles 6. června jsem se rozhodl, že Pete Best musí odejít Je mi jedno, co s Petem Bestem uděláte; ale na žádné další nahrávací session už hrát nebude: Přijímám sessionového bubeníka.“ Když se Starr 4. září objevil se skupinou na prvním řádném nahrávání, Martin říká, že vůbec nevěděl, že Beatles Besta vyhodili; a protože nevěděl, „jak dobrý, špatný nebo lhostejný“ Starr je, nechtěl „ztrácet drahocenný čas ve studiu, aby to zjistil“. Zdá se tedy, že Martin má za to, že se jednalo o sezení Andyho Whitea, u kterého byl Martin přítomen, a nikoli o 11. září. To je v rozporu s výpovědí Marka Lewisohna, který ve své knize The Complete Beatles Recording Sessions uvádí, že Starr hrál na bicí 4. září a White na předělávce 11. září. Lewisohn také uvádí, že 11. září měl na starosti Richards, což znamená, pokud je to přesné, že Richards byl jediným producentem Whiteovy verze „Love Me Do“. Martin říká: „Z mého deníku vyplývá, že jsem 11. září nedohlížel na žádné nahrávání Beatles – pouze na to ze 4. září“. Pokud je však Lewisohnova výpověď správná a „sezení 4. září se skutečně neukázalo dost dobré na to, aby uspokojilo George Martina“, může se zdát zvláštní, že Martin tehdy nebyl přítomen dohledu nad předělávkou z 11. září.
Asistent inženýra Geoff Emerick ve svých pamětech podporuje Lewisohnovu verzi a vypráví, že Starr hrál na bicí na sezení 4. září (Emerickův druhý den v EMI) a že Martin, Smith a McCartney byli nespokojeni s (nedostatečně nazkoušeným) Starrovým timingem. Emerick klade Whitea pevně na druhé sezení a popisuje reakce Mala Evanse a Starra na záměnu. Emerick také poznamenal, že Martin přišel na sezení 11. září až velmi pozdě, poté, co byla dokončena práce na „Love Me Do“.
Andy White potvrzuje, že ho na sezení 11. září objednal Ron Richards, nikoli George Martin, který podle jeho slov „nemohl sezení stihnout, nemohl se tam dostat až do konce, tak to měl na starosti Ron Richards“. White také říká, že na vydané verzi písně „Please Please Me“, nahrané na téže session s ním na bicí, poznává své vlastní bicí. White však nebyl ve studiu při závěrečném nahrávání 26. listopadu a byl najat pouze na session z 11. září (tento průchod s Whitem je slyšet na albu Anthology 1).