Lymská borelióza
Přehled
První případ lidské anaplazmózy byl popsán v roce 1990, kdy u pacienta z Wisconsinu došlo po kousnutí klíštětem k těžkému horečnatému onemocnění a o dva týdny později zemřel. Krevní nátěry odhalily shluky bakterií v neutrofilech pacienta, podobné morulám pozorovaným v monocytech při infekci E. chaffeensis. Kultivace a sérologické testy na přítomnost E. chaffeensis však byly negativní. Nicméně klinický průběh pacienta naznačoval určitý druh ehrlichiózy, a když bylo v následujících letech hlášeno několik dalších případů onemocnění na severním Středozápadě, objevila se domněnka, že by mohlo jít o nový druh ehrlichie. Nové onemocnění dostalo předběžně název „lidská granulocytární ehrlichióza“ neboli HGE.
V roce 1994 studie sekvenování DNA odhalily, že původce HGE je jasně odlišný od E. chaffeensis, ale v podstatě identický se dvěma dříve známými ehrlichiovými veterinárními patogeny, E. equi a E. (Cytoecetes) phagocytophila. Podle nového taxonomického schématu, které bylo od té doby zavedeno, byly tyto tři organismy sjednoceny jako jeden druh v rámci nového rodu Anaplasma. Nový druh se označuje jako Anaplasma phagocytophilum a onemocnění, které způsobuje, je nyní známé jako lidská granulocytární anaplasmóza neboli HGA.
Stejně jako druhy rodu Ehrlichia jsou organismy rodu Anaplasma malé, gramnegativní a nitrobuněčné. A. phagocytophilum se zaměřuje na neutrofily, mění jejich funkci v hostiteli a vytváří moruly ve vakuolách. Zdá se, že většina poškození, která způsobuje, souvisí se zánětlivými procesy hostitele, protože existuje jen málo důkazů o korelaci mezi počtem organismů a závažností onemocnění hostitele.
Anaplasmóza je celosvětová infekce, vyskytuje se v Severní Americe, většině Evropy a východní Asii. Přenašečem jsou klíšťata ze skupiny Ixodes persulcatus-complex: I. scapularis v severovýchodní a středozápadní oblasti Spojených států, I. pacificus na severozápadě Pacifiku, I. ricinus v Evropě a I. persulcatus v Asii. A. phagocytophilum se v přírodě udržuje díky koloběhu mezi těmito klíšťaty a různými malými savci, především myšmi a jinými malými hlodavci. Protože klíšťata rodu Ixodes jsou také přenašeči lymské boreliózy, babeziózy a klíšťové encefalitidy, může u člověka dojít a dochází ke koinfekci Anaplasma s těmito dalšími chorobami.
V USA počet případů HGA převýšil počet případů lidské monocytární erlichiózy (HME) Podobně jako u HME a lidské ehrlichiózy je průměrný věk pacientů s HGA přibližně 50 let.
Příznaky a symptomy
Klinický průběh HGA se pohybuje od asymptomatické infekce až po smrtelné onemocnění. Počáteční příznaky, které se objevují asi pět až deset dní po kousnutí klíštětem, jsou většinou nespecifické: horečka, zimnice, silné bolesti hlavy a myalgie;j mohou se objevit také nevolnost, kašel a artralgie. Vyrážka je vzácná, ale byla hlášena.
V porovnání s HME se zdá, že HGA méně často postihuje centrální nervový systém, ale periferní neuropatie (např. necitlivost a brnění) jsou častější a mohou trvat týdny až měsíce. Mezi neurologické nálezy uváděné v lékařské literatuře patří obrna obličeje, demyelinizační polyneuropatie a brachiální plexopatie. Byl hlášen syndrom respirační tísně a syndrom podobný septickému nebo toxickému šoku, ale zdá se, že jsou méně časté než u HME. Celková úmrtnost na HGA je velmi nízká (méně než 1 %), přičemž většina úmrtí je důsledkem oportunních infekcí (např. herpes simplex ezofagitida, kandidová pneumonitida a plicní aspergilóza) u imunokompromitovaných pacientů.
Diagnostika
Standardní krevní testy u HGA obvykle odhalí podobné nálezy jako u HME: leukopenii, trombocytopenii a abnormality jaterních funkcí (zvýšené transaminázy). Hematologické abnormality však často odezní do druhého týdne trvání příznaků, takže jejich nepřítomnost by měla být interpretována v tomto kontextu, pokud se u pacientů objeví později v průběhu onemocnění. Obecně by se u pacientů v endemických oblastech, kteří se dostaví s akutním horečnatým onemocněním svědčícím pro HGA, měla zvážit empirická antibiotická léčba.
Pro specifickou diagnózu mají krevní nátěry barvené Wrightem nebo Giemsou o něco vyšší výtěžnost než u HME, ale stále nejsou optimální pro obecnou klinickou využitelnost vzhledem k tomu, že se zdá, že existují velké rozdíly (25-75 %) v citlivosti těchto testů při vizualizaci morul v neutrofilech hostitele. Užitečnější, ale ne vždy dostupné, jsou testy polymerázové řetězové reakce (PCR), jejichž citlivost se odhaduje na 67-90 %. Předchozí léčba antibiotiky výrazně snižuje citlivost obou těchto diagnostických metod.
Serologické vyšetření je užitečné pro potvrzení diagnózy anaplazmózy. Nejčastěji používanou metodou je nepřímá imunofluorescence (IFA) protilátek IgM a IgG proti A. phagocytophilum. Sérokonverze je pravděpodobně nejcitlivějším laboratorním důkazem infekce A. phagocytophilum, ale není vždy získána dostatečně včas, aby mohla poskytnout užitečný podklad pro klinické (tj. léčebné) rozhodnutí.