Místnost pro tiskové brífinky

Od bazénu k novinářskému bazénu

Když 14. března 1933 otevřeli muži a ženy v New Yorku výtisky deníku New York Daily News, dozvěděli se o kampani, jejímž cílem bylo získat peníze na stavbu bazénu pro prezidenta v Bílém domě. Snaha byla způsobem, jak uctít prezidenta Franklina Roosevelta, newyorského rodáka, který trpěl ochromující nemocí, poliomyelitidou. Prezident často plaval v terapeutických bazénech ve svém domě v Hyde Parku v New Yorku nebo v centru ve Warm Springs v Georgii.

Kampaň byla úspěšná a dělníci se 2. června 1933 shromáždili kolem bazénu, aby si poslechli prezidenta Roosevelta, který promluvil ze svého invalidního vozíku a poděkoval jim za jejich práci. Bazén byl postaven uvnitř západní galerie mezi Bílým domem a západním křídlem na místě starých prádelen, které byly přemístěny do suterénu sídla. Obdélníkový bazén obklopovaly klenuté stropy a vysoké řady půlkruhových oken. Francouzské dveře se otevíraly do Růžové zahrady. Prezidentský bazén byl moderní výkladní skříní techniky, vybavenou podvodním osvětlením, sterilizátory a nejnovějšími přístroji. Několik let ho používal několikrát denně. Harry Truman v něm plaval často – s brýlemi na očích.

Část nástěnné malby, která se nyní nachází v Kennedyho knihovně (Kellyhinde6)

V roce 1961, byla pro prezidenta Kennedyho jako dar od jeho otce namalována obrovská nástěnná malba (autor Bernard Lamotte) na tři stěny místnosti s bazénem. Zobrazovala karibskou scénu s mnoha plachetnicemi na klidných vodách. Protější dlouhá stěna byla osazena zrcadly. John Kennedy občas pořádal plavecké závody se členy kabinetu. Bazén si oblíbil natolik, že měl ve zvyku zastavit se u něj v poledne, svléknout se a zaplavat si a jen v županu se vracet do ložnice na oběd a zdřímnout si. Totéž dělal i na konci dne a na večeři se znovu oblékal. Výsledkem bylo, jak poznamenal vrchní uvaděč JB West, že „John F. Kennedy nosil každý den svého života v Bílém domě tři samostatné obleky“. Za Johnsonovy vlády visely na stěnách desítky plavek všech velikostí, aby si hosté mohli zaplavat.


Punčochy se plní kolem roku 1996; Barney plní cca 2004 (Bílý dům)

Téměř 40 let po vybudování Rooseveltova bazénu tlačila nová vlna technologií na prezidenta, aby vytvořil pracovní prostor pro média. Prezident Richard Nixon zařídil výstavbu místnosti pro tiskové konference nad starým bazénem, aby vyhovovala rostoucí poptávce po televizním zpravodajství. Od roku 1970 se v tomto malém divadle scházel tiskový sbor Bílého domu, aby naslouchal brífinkům a zprávám tiskového mluvčího Bílého domu. Dveře otevírající se do Růžové zahrady na jihu a na příjezdovou cestu k Západnímu křídlu na severu umožňují členům médií rychlý přístup k venkovním událostem.

Na počátku 80. let 20. století Reaganova administrativa místnost přestavěla a dala jí divadelní sedadla a modrou výzdobu, kterou má od té doby. Při oznámení nové renovace v roce 2005 novinářka Elisabeth Bumillerová napsala:

Poslední větší renovace tiskové místnosti proběhla za Reaganovy vlády, kdy bylo za hlavu tiskového mluvčího poprvé zavěšeno oválné pozadí připravené pro televizi s nápisem „Bílý dům – Washington“. Tento trik se u ostatních světových lídrů nějak neujal.

Ruský prezident Vladimir Putin nevede tiskové konference s pozadím s nápisem „Kreml – Moskva“ a britský premiér Tony Blair nikdy nevystupoval s logem „Downing Street 10“ za hlavou.

Tisková brífinková místnost byla v roce 2000 přejmenována na „James S. Brady Press Briefing Room“ na počest Jamese Bradyho, tiskového tajemníka Bílého domu, který byl v roce 1981 postřelen a trvale invalidní po atentátu na Ronalda Reagana. V roce 2000 byla místnost nově propojena 18 mílemi kabelů. Když dělníci otevřeli padací dveře vedoucí do bazénu, aby přesměrovali novou kabeláž, zjistili, že bazén je stavebně neporušený. Hluboký konec se nachází pod pódiem tiskového mluvčího a mělký konec pod kameramany.

HIllary Clintonová, která si přála krytý bazén pro sídlo guvernéra v Arkansasu, navrhla renovaci bazénu a přesunutí zpravodajských médií do nového mediálního centra, které mělo být vybudováno pod náhonem Západního křídla. Bylo zjištěno, že bazén je neporušený (schopný udržet vodu), ale tato myšlenka nikdy nepřekročila počáteční fázi plánování.

Renovace

V prosinci 2005 Bílý dům oznámil, že v příštím roce dojde k renovaci místnosti pro tiskové brífinky a kanceláří tiskového sboru. Dne 2. srpna 2006 pozval prezident Bush několik předchozích tiskových tajemníků zpět na poslední tiskový brífink, než byla místnost toho dne uzavřena pro provoz.

(převzato z The Washington Post)

Tiskový tajemník Mike McCurry stoupá do brífinkové místnosti Bílého domu od bazénu, kolem roku 1996
(Washington Post – JM Thresher)

Ačkoli se brífinková místnost může těm, kteří ji sledují doma, zdát prostorná a dokonce okouzlující, není tomu tak. V prostoru, který není větší než slušně velký obývací pokoj, se tísní 48 malých židlí ve stylu divadla, jen pár metrů od pódia, kde před nimi pořádali své každodenní a někdy i televizní brífinky tiskoví tajemníci Scott McClellan, Ari Fleischer, Joe Lockhart a mnoho dalších. Koberec je opotřebovaný a kamery, žebříky a další vybavení se vrší podél dvou stěn a v zadní části místnosti.

Místnost je doslova nebezpečím požáru, dráty jsou roztřepené a všude se vrší kamery, kabely a vybavení. Má veškeré pohodlí školní třídy ze sedmdesátých let: stísněné, ergonomicky náročné stoly a sedadla pro reportéry a žádné vysokorychlostní připojení k internetu….. V rámci přestavby plánuje vláda vytrhat dřevěnou podlahu, která zakrývá slavný bazén postavený pro prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století. Na jejím místě bude ocelovo-betonová podlaha navržená tak, aby pod ní bylo možné umístit elektroinstalaci a vybavení – bez obav, že dojde k požáru….. To znamená, že televizní, tiskoví a rozhlasoví reportéři a štáby budou minimálně na sedm měsíců vykázáni z Bílého domu, protože se modernizuje místnost pro tiskové brífinky Jamese S. Bradyho.

V roce 2007 byla místnost znovu otevřena k posvěcení 11. července.

Prezidentské řečnické pulty

Při projevech v místnosti pro tiskové brífinky (a dokonce i při cestách na jiná místa) používá prezident speciální řečnické pulty. Většímu řečnickému pultu odolnému proti průstřelu se říká „modrá husa“ a elegantnějšímu řečnickému pultu podobného designu se říká „modrý sokol“

.