Mýty o upírech mají původ ve skutečné poruše krve

Představa upíra vznikla ještě před příběhy Brama Stokera o hraběti Drákulovi – pravděpodobně o několik století. Existovali však někdy upíři doopravdy?“

V roce 1819, tedy 80 let před vydáním Draculy, vydal anglo-italský lékař John Polidori román s názvem The Vampire. Stokerův román se však stal měřítkem pro naše popisy upírů. Jak a kde se však tento pojem vyvinul? Zdá se, že folklór obklopující fenomén upíra vznikl v té balkánské oblasti, kam Stoker umístil svůj příběh o hraběti Drákulovi.

Stoker nikdy necestoval do Transylvánie ani do jiné části východní Evropy. (Země, které držel fiktivní hrabě, by se nacházely v dnešním Rumunsku a Maďarsku).

Spisovatel se narodil a vyrůstal v Dublinu. Byl přítelem Oscara Wildea a Williama Gladstona. Byl liberálem a zároveň zastáncem domovského práva – byl pro domovské právo Irska. Začal se věnovat divadlu a stal se obchodním ředitelem divadla Lyceum v Londýně. Jeho přátelství s maďarským spisovatelem Arminem Vamberym ho přivedlo k fascinaci upírským folklórem. S Vamberym se radil při psaní Draculy, jehož hlavní postava byla volně inspirována Vladem Napichovačem, krvelačným knížetem narozeným v Transylvánii v roce 1431.

Medicínský zdroj mýtu

Ale kde se vzal mýtus o upírech? Stejně jako mnoho jiných mýtů se částečně zakládá na skutečnosti. Porucha krve zvaná porfyrie, která nás provází již po tisíciletí, se rozšířila mezi šlechtou a královskou rodinou ve východní Evropě. Porfyrie je dědičná porucha krve, která způsobuje, že tělo produkuje méně hemu – důležité složky hemoglobinu, bílkoviny v červených krvinkách, která přenáší kyslík z plic do tkání těla. Zdá se pravděpodobné, že tato porucha je původcem mýtu o upírech. Ve skutečnosti je porfyrie někdy označována jako „upíří nemoc“.

Podívejte se na příznaky pacientů s porfyrií:

Citlivost na sluneční světlo: Extrémní citlivost na sluneční světlo, která vede ke znetvoření obličeje, zčernalé kůži a ochlupení.

Kly: Kromě znetvoření obličeje dochází při opakovaných útocích nemoci k ústupu dásní a odhalení zubů, které pak vypadají jako tesáky.

Pití krve: Protože moč osob s porfyrií je tmavě červená, lidové pověsti předpokládaly, že pijí krev. Ve skutečnosti někteří lékaři doporučovali těmto pacientům pít krev, aby se vyrovnal defekt jejich červených krvinek – toto doporučení se však týkalo zvířecí krve. Pravděpodobnější je, že tito pacienti, kteří vycházeli ven pouze po setmění, byli usvědčeni z toho, že hledají krev, a jejich tesáky vedly k lidovým pověstem o upírech.

Averze k česneku: Obsah síry v česneku mohl vést k záchvatu porfyrie, což vedlo k velmi akutním bolestem. Proto vznikl odpor k česneku.

Odrazy, které nejsou vidět v zrcadlech: V mytologii se upír nedokáže podívat do zrcadla, respektive nevidí svůj odraz. Znetvoření obličeje způsobené porfyrií se časem zhoršuje. Špatné okysličení vede k destrukci obličejových tkání a ke kolapsu struktury obličeje. Pacienti se pochopitelně zrcadlům vyhýbají.

Strach z kříže: Během španělské inkvizice (1478-1834) bylo údajně na hranici upáleno 600 „upírů“. Někteří z těchto obviněných upírů byli nevinní pacienti trpící porfyrií. Pacienti s porfyrií měli dobrý důvod obávat se křesťanské víry a křesťanských symbolů.

Akutní záchvaty nemoci jsou spojeny se značnými bolestmi a psychickými i fyzickými poruchami. Toto onemocnění bylo připisováno anglickému králi Jiřímu III, ačkoli následné analýzy zpochybnily porfyrii jako příčinu jeho „šílenství“.

Porfyrie

Dnes, s našimi vědeckými poznatky o porfyrii, můžeme tyto lidi místo strachu milovat a pečovat o ně. Porfyrie zůstává nevyléčitelná a léčba je především podpůrná: tlumení bolesti, podávání tekutin a vyhýbání se lékům a chemickým látkám, které vyvolávají akutní záchvaty. Určitých úspěchů bylo dosaženo transplantací kmenových buněk.

Mohl Stoker vědět o existenci porfyrie a/nebo její souvislosti s upírským folklórem? Teprve v roce 1911, tedy osm let před vydáním Stokerovy knihy, klasifikoval onemocnění porfyrií (existuje několik typů) H. Gunther. Lékař, badatel a spisovatel George Harley však popsal pacienta s porfyrií již o několik let dříve.

Svým gotickým románem Stoker jistě získává cenu za nejlepší příklad propletení mýtu s medicínou!

Tento příběh je upraveným úryvkem z knihy O moru a upírech:

Kniha Michaela Hefferona: Uvěřitelné mýty a neuvěřitelná fakta z lékařské praxe.