Mělo by být vysokoškolské vzdělání zdarma?

Mnoho států a měst nabízí studentům určitou pomoc při úhradě nákladů na studium, zejména stát New York, který v loňském roce zahájil program umožňující studentům z rodin z nižších a středních vrstev, kteří žijí v tomto státě, zapsat se na jeho dvouleté a čtyřleté veřejné vysoké školy bez školného.

Zastánci celostátního programu bezplatných vysokých škol tvrdí, že umožnění přístupu k vysokoškolskému vzdělání všem by nejen pomohlo jednotlivcům uspět a přispět společnosti, ale také by vytvořilo kvalifikovanější pracovní sílu pro rozvíjející se ekonomiku. Kritici této myšlenky však poukazují na zátěž, kterou by to znamenalo pro daňové poplatníky, a zpochybňují, zda cíl, aby vysokou školu absolvovalo více lidí, stojí za takovou investici.

Sara Goldrick-Rabová, profesorka vysokoškolské politiky a sociologie na Temple University, argumentuje ve prospěch bezplatného vysokoškolského vzdělávání. Neal McCluskey, ředitel Centra pro svobodu vzdělávání při Cato Institute, je proti této myšlence.

ANO: Taková investice se vyplatí v podobě růstu a inovací

Sara Goldrick-Rabová

Miliony Američanů, od těch nejchudších až po vyšší střední třídu, mají problém zaplatit vysokou školu.

Rodiče se zadlužují, jejich děti se zadlužují, všichni pracují více a déle. A přesto se jich stále více nedostane na vysokou školu.

I studenti ze středostavovských rodin opouštějí vysokou školu bez titulu, často s půjčkami, které nejsou schopni splácet. Někteří zažívají hlad, dokonce i bezdomovectví, a mnozí se vzdávají svých ambicí a kariérních plánů, protože si prostě nemohou dovolit vzdělání, které by je k nim dovedlo.

To je zbytečné, drahé a neefektivní. Amerika má rozsáhlou infrastrukturu vysokých škol a univerzit. Tyto instituce nejsou dokonalé, ale jsou schopny připravit lidi na úspěch v rychle se měnící ekonomice. Problémem je zastaralý americký systém finanční podpory, který se za poslední půlstoletí výrazně nezměnil.

Je čas na nový přístup. Amerika se stala velkou zčásti proto, že se rozhodla nabídnout základní a střední školu masám, což podpořilo inovace a hospodářský růst. Na toto chytré rozhodnutí si zkrátka musí vzpomenout a znovu do něj investovat, tentokrát včetně veřejného vysokého školství.

Státy by měly usilovat o modely financování bez školného pro všechny, doplněné programy testujícími prostředky, které zajistí, aby všichni studenti měli přístup k jídlu, bydlení a dopravě, kterou potřebují k úspěchu. Státy to však nemohou udělat samy. Potřebujeme závazek federální vlády, že poskytne veškeré dodatečné finanční prostředky, které jsou nezbytné k tomu, aby to fungovalo.

Náklady na vysokoškolské vzdělávání bez školného samozřejmě ponesou daňoví poplatníci. Ale tento druh investic Američané dobře znají – všichni chápeme, že veřejné knihovny jsou zdarma, stejně jako veřejné silnice a hasiči a školy K-12, a že se na nákladech na tyto veřejné služby podílíme. Vysokoškolské vzdělávání je stejně jako tyto investice přínosem pro nás všechny. Když si lidé nemohou dovolit vzdělání, trpíme tím všichni, protože je mnohem méně pravděpodobné, že budou zaměstnáni, budou platit daně, posílat své děti do školy a přispívat našim komunitám jiným způsobem.

Dát více lidem možnost získat vysokoškolský titul nevytvoří armádu překvalifikovaných pracovníků, jak někteří tvrdí. Zaměstnavatelé dnes požadují vysokoškolské vzdělání, protože se změnil charakter práce. Chtějí pracovníky s aktuálními technickými znalostmi; návyky, které zahrnují analytické myšlení, řešení problémů a kooperativní chování; silnou pracovní morálku a odhodlání k celoživotnímu vzdělávání.

To je velký požadavek a dává smysl, že zatímco mnozí pracovníci ve 20. století mohli získat vše potřebné za 12 let, v dnešní době je potřeba 13 a více let, aby se toto vše naučili.

Myšlenka, že tituly se stávají méně hodnotnými, je také mylná. Šíře lidí, kteří získávají tituly, se rozšířila – získává je více lidí z rodin s nízkými příjmy, barevných a žen. S těmito lidmi není na trhu práce zacházeno stejně jako s bělochy – jejich mzdy bývají nižší. To neznamená, že vzdělání je méně cenné. Ve skutečnosti to znamená, že vysokoškolské vzdělání je stále méně o vyloučení a více o sociální mobilitě než kdykoli předtím.

Co se týče ohrožení, které někteří lidé vidí v excelenci amerického vysokého školství: „Vynikající“ instituce, které jsou nedostupné, nejsou nic jiného než elitářské.

Je naprosto možné být přístupný a zároveň vynikající. Pokud je však cílem výrazně snížit zásobu vzdělané pracovní síly v USA a vrátit čas do doby, kdy se v životě prosadili pouze privilegovaní, zrušení veškeré státní podpory vysokého školství – jak někteří navrhují, že by to bylo ideální – se zdá být dobrým způsobem, jak toho dosáhnout, ale nebylo by to dobré pro ekonomickou budoucnost země.

Dr. Goldrick-Rab je profesorem vysokoškolské vzdělávací politiky a sociologie na Temple University a autorem knihy „Paying the Price: Autorka knihy „Cena za vysokou školu, finanční pomoc a zrada amerického snu“ (College Costs, Financial Aid, and the Betrayal of American Dream). Můžete ji kontaktovat na adrese [email protected].

NO: ‚Zdarma‘ má vysokou cenu pro studenty i ekonomiku

Autor: Neal McCluskey

Vždycky je příjemné dostat něco zadarmo a vzhledem k astronomickým cenám vysokých škol a zdánlivě samozřejmé hodnotě vzdělání zní bezplatná vysoká škola nedostižně. Ale nic není skutečně zadarmo – ostatně nezamýšlené náklady mohou být ochromující – a to, že se něčemu říká „vzdělání“, ještě neznamená, že se toho moc naučíte.

„Zdarma“ by se muselo platit z daní a při pohledu na současné příjmy vysokých škol ze školného a poplatků a příjmy přímo od státu lze zhruba odhadnout, kolik by to stálo. Na základě nejnovějších federálních údajů to vychází zhruba na 339 miliard dolarů ročně, tedy asi 1360 dolarů na každého dospělého obyvatele Spojených států. Pokud se dožijete 75 let a budete tuto částku ročně platit na daních od svých 18 let, je to 77 500 dolarů – to vůbec není zadarmo.

A není to fér. Proč by za lidi, kteří chtějí studovat vysokou školu, měli částečně platit lidé, kteří se vzdělávají při zaměstnání nebo v jiných formách nevysokoškolského vzdělávání? Proč by vlastně měl kdokoli získat titul, aby si zvýšil svůj celoživotní výdělek na úkor daňových poplatníků?“

Tímto nechci obhajovat současný cenový model. Vládní „pomoc“, která má učinit vysokou školu dostupnější, ve skutečnosti podpořila prudký růst školného.

V akademickém roce 2015-16 poskytl Washington studentům přibližně 139,6 miliardy dolarů, což je o 53,1 miliardy dolarů více než před dvaceti lety, po zohlednění inflace. To umožnilo vysokým školám zvyšovat ceny závratným tempem, což paradoxně vytvořilo hyperinflační ceny, které nejvíce poškodily lidi s nízkými příjmy, kterým měla pomoc pomoci.

Možná větší škody než finanční náklady však způsobuje zvyšování kvalifikace, které vzniká v důsledku masivních dotací a nutí mnoho Američanů získat titul jen proto, aby se udrželi na jednom místě na trhu práce. Dotace podnítily více lidí ke studiu na vysoké škole, což umožnilo zaměstnavatelům požadovat tituly i pro pracovní místa, která se nezměnila, což donutilo další lidi studovat na vysoké škole atd. Bezplatná vysoká škola prostřednictvím ještě větších státních zásahů by tento začarovaný kruh téměř jistě zintenzivnila.

To by se dalo tolerovat, kdyby dodatečné tituly znamenaly úměrný nárůst užitečných znalostí a dovedností. Tak tomu ale není.

Podle Národního hodnocení gramotnosti dospělých se v letech 1992 až 2003 (jediné zkoumané roky) prudce snížila gramotnost lidí s bakalářským a vyšším vzděláním. Mezi lidmi, jejichž nejvyšším dosaženým vzděláním byl bakalářský titul, klesl podíl těch, kteří dosáhli prozaických znalostí, ze 40 % na 31 %; u lidí s postgraduálním studiem se snížil z 51 % na 41 %. Není divu:

Jak se uvádí v knize „Academically Adrift“, počet hodin, které studenti na plný úvazek strávili studiem nebo ve třídě, klesl z přibližně 40 týdně na počátku 60. let 20. století na přibližně 27 hodin v současnosti.

Dostatek užitečného učení může být jedním z důvodů, proč v letech 2000 až 2015 klesly výdělky držitelů bakalářského a vysokoškolského titulu ve věku 25 až 34 let.

Možná existuje ještě jedna významná daň za „bezplatnost“. Naše dlouhá tradice platících zákazníků, soukromého financování a autonomních institucí učinila z našeho vysokoškolského systému špičku. Spojené státy jsou domovem většiny světových nositelů Nobelovy ceny, jsou nejlepším cílem studentů studujících mimo své domovské země a americké instituce převažují na předních místech mezinárodních žebříčků.

„Bezplatné“ vysokoškolské vzdělání by tuto skutečnost omezilo – odstranilo by potřebu škol soutěžit o studenty, aby jim přineslo příjmy, a nevyhnutelně by přeneslo rozhodování z institucí na vládní byrokraty, kteří platí účty.

Vysokoškolské vzdělání se zdá být finančně náročné, ale jeho bezplatné poskytování není řešením. Klíčem ke kvalitnímu a dostupnému vzdělání je nedotovat ani studenty, ani školy, ale nechat lidi platit z vlastních peněz nebo z peněz, které jim někdo dobrovolně poskytne či půjčí, a zároveň ponechat institucím volnost při stanovování vlastních cen, systémů podpory a pravidel. Pak astronomické ceny a kredencialismus zvadnou, aniž by zabily dynamiku, která americké vysoké školství odlišuje.

Dr. McCluskey je ředitelem Centra pro svobodu vzdělávání při Cato Institute. Můžete ho kontaktovat na adrese [email protected].

Opravy & Doplnění
V grafice přiložené k tomuto článku je čtvrtou kategorií škol soukromá čtyřletá nezisková škola. V některých dřívějších verzích grafiky byla tato kategorie nesprávně označena jako veřejné čtyřleté neziskové školy. (20. března 2018)