Může být baptista katolíkem?

Kadr baptistických učenců píše o vznikající katolicitě, svaté touze po jednotě všech církevních společenství. Tito baptisté berou vážněji tradici jako zdroj pro teologickou konstrukci a vyzývají k používání starobylých vyznání víry, která jsou apoštolským dědictvím celé církve a doplňují tak výklad Písma. Přední teolog tohoto hnutí Steven Harmon tvrdí: „Baptisté mají své vlastní výrazné církevní dary, které mohou nabídnout katolické církvi, bez nichž jsou i církve, které jsou v současnosti ve společenství s římským biskupem, samy něčím méně než plně katolickými.“

Jako přesvědčený baptista i já toužím po katolicitě. Budoucnost křesťanství v mnoha ohledech závisí na větší ekumeničnosti. Pravidelná modlitba s benediktiny ve mně zažehla vroucí touhu po tom, aby Kristova církev byla jednotná. Při bohoslužbách s těmito křesťanskými bratry a sestrami cítím palčivě odloučení při slavení eucharistie. I když chápu propojení tohoto pokrmu s širším svátostným systémem římskokatolické církve, připomíná mi to, že jednota, za kterou se Ježíš modlil v 17. kapitole Janova evangelia, ještě není uskutečněna. Můj duchovní přítel, opat Řehoř z opatství Conception (nedaleký klášter), sdílí tuto touhu, „aby byli jedno“

O víkendu jsem se dozvěděl, že byl zvolen opatem primasem benediktinů. Bude tuto konfederaci zastupovat ve Vatikánu a také podporovat spolupráci mezi jejich kláštery. Bude se stěhovat do Říma a naše škola bude postrádat milujícího přítele, který projevoval naší fakultě a studentům takovou pohostinnost.

Dvacetiletá doba služby opata Gregoryho v opatství Conception se zhruba shoduje s dobou, kdy jsem tam vodil studenty na duchovní formační rekolekce a ponorné kurzy. Uprostřed mnoha požadavků svého úřadu si vždy našel čas, aby se setkal s našimi skupinami a vyjádřil jim své osobní přijetí. Často studenty jednoduše vyzval, aby mu položili své otázky týkající se života benediktinského mnicha, a oni přišli s pěknými hloupostmi! Vždy reagoval s trpělivostí a dobrou náladou. Věřím, že tento společný čas byl ve směru katolicity.

Cítím zvláštní ztrátu při jeho odchodu, protože jsme se stali důvěrnými přáteli. Vzpomínám si, když byl v roce 1996 zvolen opatem; v opatství propukla radostná erupce, když se tento „mladý“ mnich stal jejich duchovním vůdcem. Sloužil již v různých funkcích v jejich škole a komunitě, a byl tedy dobře připraven „zastupovat Krista“, jak to ukládá řehole svatého Benedikta.

Když jsem byl v listopadu 2004 zvolen prezidentem, vykonal jsem krátkou pouť do opatství, abych s ním promluvil o své nové vedoucí funkci. Zeptal jsem se ho, za co se každé ráno modlí. Jeho odpověď se pro mě stala vůdčím světlem. Řekl: „Modlím se za tři věci: za moudrost, soucit a trpělivost.“ Vždycky jsem se modlil za tři věci. Moudrost je zásadní, neboť bez moudrosti shůry se nikdo nevyrovná s odpovědností. Soucit je nepostradatelný; člověk totiž pracuje s jinými chybujícími lidmi. Trpělivost je zásadní; změna totiž vždy trvá déle, než si vedoucí myslí.

Mnozí si opata pamatují pro jeho výjimečné vedení během střelby v opatství v létě 2002. Muž rozrušený rozvodem začal v opatství řádit, zabil dva mnichy a další dva vážně zranil. Opat během tohoto traumatu stabilně vedl svou komunitu k odpuštění a většímu duchovnímu zdraví.

Připomínáme si zejména jeden incident. Když nastal čas převézt těla mnichů a střelce, který se zabil v bazilice, a policista se zeptal, zda mají nebožtíci cestovat ve stejném vozidle, opat jednoduše odpověděl: „Proč ne? Všichni jsou Boží děti.“ Léta strávená modlitbou Žaltáře natolik zformovala jeho mysl a srdce, že nemohl odpovědět jinak. Takovým křesťanem se snažím být.

Může být baptista katolíkem? Pravděpodobně ne v tom smyslu, že by člověk mohl být v plném společenství s římskokatolickou církví, jak je v současnosti uspořádána, a přitom zůstat baptistou; nicméně baptisté jistě mohou potvrdit svou katolicitu tím, že čerpají ze stejné studnice apoštolského křesťanského dědictví a udržují „trinitární víru, funkci tradice ve vzorcích autority, místo křtu v křesťanském životě a životě církve, eucharistickou teologii a praxi a dohled nad sborem jako vzor církevního řádu“, jak uvádí Harmon ve svém krásném textu Baptist Identity and the Ecumenical Future. Tento druh katolicity je hoden následování.

Benediktinská tradice a spiritualita živila mou víru a při setkání s tímto úctyhodným projevem Kristova těla držím svou baptistickou identitu disentu lehčeji. We have distinctive charisms, which I believe need each other.