Může se severní bílý nosorožec dostat zpět na pokraj vyhynutí?
Když v březnu v keňské rezervaci uhynul poslední samec severního bílého nosorožce na světě Súdán, zdálo se, že to znamená konec jeho druhu. Ale možná ještě není konec. Vědci na čtyřech kontinentech pracují s nosorožčími vajíčky, buněčnými kulturami, tkáněmi, krví a zmraženými vzorky spermatu na tom, aby se narodil živý severní bílý nosorožec – a možná i znovu osídlil celý poddruh. Pokud se jim to podaří, bude to poprvé, kdy se podaří přivést zpět na svět prakticky vyhynulého savce bez žijících samců.
Jedna strategie závisí na dvou známých samicích poddruhu: Sudanova 29letá dcera a 18letá vnučka. Protože ani jedna z nich není dostatečně zdravá na to, aby porodila mládě, vědci doufají, že získají několik jejich vajíček, každé vajíčko spojí s dříve odebranými zmrazenými spermiemi a výsledné embryo implantují do jiné samice.
Nejpravděpodobnější náhradní matkou bude nosorožec bílý jižní, další poddruh, který má delší roh, více srsti a v jižní Africe stále žije asi 21 000 příslušníků. Není však vyloučeno, že by jako náhradník mohl posloužit i kůň; nosorožci a koně patří do stejné třídy – perisodaktylů neboli kopytníků s lichými prsty – a mají podobný rozmnožovací systém.
Vědci v safari parku v San Diegu, který drží světový rekord v počtu nosorožců narozených v zajetí (dosud 176), zkoumají, jak nejlépe získat životaschopná vajíčka z jižních bílých nosorožců. Postup zahrnuje zavedení sondy skrz nosorožcův konečník do vaječníku a následné vytažení vajíček přes katétr. Protože vaječníky dvoutunového zvířete se nacházejí tři až čtyři metry od jeho zadku, je tento postup přinejmenším obtížný, říká Barbara Durrantová, ředitelka reprodukčních věd v zoo. Zatím se jim podařilo získat několik vajíček, ale budou muset zvýšit úspěšnost, pokud doufají, že tento postup použijí u jednoho nebo obou Súdánových potomků.
Jiný přístup by využil nedávných průlomů v manipulaci s druhem kmenových buněk zvaných indukované pluripotentní kmenové buňky, které lze vytvářet z jiných dospělých buněk. Vědci v San Diegu, České republice, Rakousku, Itálii a Japonsku pracují na přeměně kožních buněk severního bílého nosorožce na takové kmenové buňky a následně na vaječné buňky. (Japonským vědcům se to podařilo s myšími buňkami.) Nosorožčí vajíčko by se pak spojilo se spermií a vytvořilo by se embryo, které by se implantovalo do náhradní matky.
Jednou z možných výhod použití kmenových buněk je rozmanitost, říká Durrant. Zoo v San Diegu má 12 buněčných linií severních bílých nosorožců a práce s nimi na genové úrovni může poskytnout vajíčka s obrovskou genetickou rozmanitostí – pojistku proti budoucímu příbuzenskému křížení a genetickému zúžení.
Někteří odborníci spekulují, že oplodnění in vitro a náhradní březost by mohly vést k živému porodu do deseti let. Durrant je opatrnější: „Zdráhám se uvést časový rámec, protože to prostě nevíme.“
Technologie je jen částí skládačky, říká Dino Martins, výzkumný pracovník Smithsonova institutu a ředitel výzkumného centra Mpala v Keni. Musí se také změnit přístup, protože síly, které vyhubily severní bílé nosorožce – válka, chudoba, pytláctví – zůstávají na místě. „Potřebujeme, aby mladí lidé ve východní a střední Africe měli pocit, že tito nosorožci patří jim,“ říká Martins. „We’re only going to save what we care about.“
Subscribe to Smithsonian magazine now for just $12
This article is a selection from the June issue of Smithsonian magazine
Buy