Můj podivně život měnící měsíc s afirmačními aplikacemi

Stává se vám, že vás negativní samomluva užírá jako termit dřevo? Ne, jenom já? Dobře, fajn. Říkejte mi, že jsem nejistá, bojácná, plná problémů s pocitem viny nebo prostě jen člověk, ale zdá se, že se nemůžu zbavit příliš kritického hlasu ve své hlavě.

Bez ohledu na to, kolikrát se je snažím umlčet vínem nebo Ambienem (dělám si legraci), nepolevují. A to, co předvedl Jim Carrey ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli, bohužel nepřipadá v úvahu.

Ale bylo mi řečeno, že *je* jedna věc, která údajně funguje, i když to zní lacině: afirmace. Jde o to, že když si aktivně říkáte pozitivní věci, může to změnit vaše myšlení. Jejich neustálým opakováním začnete pomalu přebíjet svého vnitřního kritika/Darii.

Jelikož je mým životním guru Oprah, znám afirmace velmi dobře. Je tu jen jeden problém – připadám si směšně, když si je říkám. Když konečně seberu dost vůle na to, abych si sedla a nahlas odříkávala pozitivní fráze, připadám si jako ubožák, a navíc se neudrží. Pak si uvědomím, že jsem promarnila deset minut života mluvením sama se sebou jako smutná Bridget Jonesová jen proto, abych necítila vůbec nic. A stejně jako penis, když ho necítíte, jaký to má smysl?

Vstupte: afirmační *aplikace*. Jsou jako verze skutečné afirmace pro líné holky – v podstatě dělají afirmaci za vás. Už se nemusíte přesvědčovat, že něco z toho je pravda, protože vám to říkají ony. Sbohem, těžké zvedání!

Jestliže vám Seamless může přijít na pomoc, když jste příliš zaneprázdněni Netflixem, než abyste vařili, a Uber vám může pomoci, když jste příliš opilí na to, abyste zjistili, jak se dostat domů, pak by mi jistě mohly pomoci afirmační aplikace.

Můj plán: Stáhla jsem si ThinkUp, #lovepioneer od Jennifer Kass, afirmační meditace Louise Hay a přihlásila jsem se k odběru Shine Text. ThinkUp umožňuje nahrávat afirmace vlastním hlasem, nastavit je na hudbu a poslouchat ve volném čase. Takže tak trochu na půl cesty mezi OG afirmacemi a hackerským typem. Love Pioneer je série „flash karet“ se slovy moudrosti jako „energie mluví hlasitěji než slova“ nebo „důvěřuj načasování svého života“. Uživatel kartu „otočí“ a získá podrobnější vysvětlení a soustředěnou meditaci. Louise Hay nabízí pozitivní afirmace svým jemným, uklidňujícím hlasem, který je doprovázen hudbou podporující mozkové vlny. A aplikace Shine Text vám každý den pošle motivační zprávu přímo do telefonu, doplněnou o GIFy a fotografie.

My routine was as follows:

• Listen to ThinkUp immediately upon waking (or tackling a new recipe. Nothing like a little motivation when trying to beat Emeril Lagasse at his own game.)
• Sometime during the day, do a meditation from #lovepioneer
• Read the message from Shine Text
• Listen to Louise Hay before going to bed

So what did I learn in a month of doing this? How to whip up a mean bolognese thanks to Emeril. Oh, and a lot about positive thinking. Here’s what I figured out.

I Needed to Stop Feeling So Guilty

Can I get an „amen“ on this one? If there is a woman alive who doesn’t feel guilty about *something,* I’d love to meet her. Pokud jde o práci, často jsem se cítila provinile, když jsem si vzala přestávku – i když jsem pracovala dost tvrdě nebo dost dlouho na to, abych si ji zasloužila. Pokud šlo o utrácení peněz za „frivolní“ věci, jako je manikúra a pedikúra, cítila jsem se provinile pokaždé, když jsem vytahovala kreditní kartu navzdory tomu, že miluji vzhled upravených nehtů. Když jsem snědla něco nezdravého, například hranolky, psychicky jsem se připravila na týden salátů a mimořádně intenzivního cvičení.

Po několika dnech mého experimentu mi něco došlo. Slyšela jsem svůj vnitřní hlas (říkám jí Joan, protože mi připomíná Joan Jett): „Jestli se kvůli tomu chceš mlátit, nejez ty hranolky/lakuj si nehty/dej si pauzu. A jestli to hodláš udělat, tak si to radši užij a drž hubu.“ Ukázalo se, že mému vnitřnímu já nezáleželo na slovíčkaření. Poznámka na okraj: Mohl by být můj vnitřní hlas mým vzorem?

O týden později, když jsem byla s přáteli na narozeninové večeři, jsme si objednali tři různé dezerty, z nichž jeden soupeřil s druhým co do dekadence a obsahu cukru. Slyšela jsem, jak mi můj vnitřní hlas připomíná: „Když sníš tyhle dezerty, raději později nefňukej nad sacharidy. Protože to nechci slyšet.“ Uvědomila jsem si, že jsem se stala jako ta kamarádka, která neustále chodí s poraženým a pak si na to stěžuje. Při širším pohledu jsem si uvědomila, jak sebezničující a nejisté je moje chování. Rozdělila jsem si polovinu absurdně dekadentního čokoládového dortu bez mouky a vychutnávala si každou minutu. Žádné mlácení se nebo obavy z obsahu cukru. A už jsem se neohlížela zpátky a dopřávala si občasné nezdravé pochoutky beze strachu, že se mi zhroutí svět.

„Zatraceně, Rachel, přestaň se opouštět.“ -Já

Stejně jako mnoho žen trpím potřebou být „milá“ stejně jako kočky potřebou plivat chlupaté kuličky všude kolem. Nechápejte mě špatně, nikdy jsem nebyla z těch, kteří se drží zpátky, pokud se někdo chová hrubě – dívám se na vás, štěnice – ale většinou spolknu své vlastní potřeby jen proto, abych nezranila city někoho jiného.

Příklad jsem zkoušela nové studio jógy a měla jsem tu smůlu, že jsem se zapsala na hodinu, kterou vedl muž ve zlatém chromém body, který trval na tom, že bude celou dobu velmi hlasitě pouštět Madonnu. Říkejte si, že jsem tradicionalista, ale ta hodina nebyla zrovna podle mých představ. Nicméně jsem zůstala, protože to nakonec bylo slušné fyzické cvičení, ale co se týče zklidnění mysli… to se prostě nestalo.

Koncem hodiny učitelka oznámila, že se máme postavit do kruhu na taneční zábavu. *taneční párty* s třpytkami. Moje první myšlenka byla samozřejmě: WTF. Druhá myšlenka byla: Sakra, Západ si jógu opravdu přivlastnil. Každým kouskem své bytosti jsem chtěla z téhle horké kaše utéct. Ale místo toho jsem tam stála a čekala, až objevím nějaký způsob, jak se rozplynout v podlaze. Bála jsem se odejít dřív ze strachu, že by to bylo neslušné, že by se to dotklo učitelových citů, nebo dokonce že by se holky na recepci urazily. Když jsem sledovala, jak učitelka poskakuje po kruhu a nutí lidi jít tančit doprostřed, připadala jsem si nervózně, jako bych sledovala nějakou zvířecí oběť. Pokračoval v pobíhání po kruhu a zasypával všechny třpytivými konfetami, a v tu chvíli jsem si uvědomila něco velmi důležitého: tuhle směšnou třídu jsem NENÁVIDĚLA. Byla jsem dospělá, zaplatila jsem si za ni a mohla jsem si dělat, co se mi zatraceně líbilo.

Sebrala jsem si věci, odešla a s úlevou ze sebe smetla konfety. Bohužel na mně dál ulpívaly a objevovaly se na náhodných místech, například v mém pase nebo uvnitř tílka. Bylo to jako metafora života: Když se za sebe nepostavíte, toxická energie pronikne dovnitř a rozšíří se po vás jako nemoc. Slíbila jsem si, že už se nikdy neopustím.

Treat Yo Self 2016

Jsem workoholik typu A. Vždycky jsem si říkala, že se budu snažit, aby se mi to líbilo. Naštěstí miluju to, co dělám (psaní a vedení papírnictví/dárkového obchodu), a pracuju sama pro sebe, takže to není tak, že bych do deseti večer seděla v nějaké odporné kanceláři a analyzovala tabulky. Ale často nevím, kdy přestat nebo si dát tolik potřebnou pauzu. Dělat něco, jako je sledování filmu nebo rychlá masáž, mi může připadat zbytečné a jako ztráta času.

Po několika týdnech práce s aplikacemi jsem však zjistil, že je mnohem snazší dovolit si odpočívat. Rozhodl jsem se pořídit si podíl na pobřeží Jersey a dopřát si pět víkendů jen slunce, písku, vody a naprosté pohody. To je něco, co by mé staré já analyzovalo celé měsíce a přemýšlelo, jestli mám trávit tolik času naprostým nicneděláním. Nové já se rozhodlo během deseti minut. Ukázalo se, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem za dlouhou dobu udělala. Šílená věc: Ukázalo se, že relaxace vás může uklidnit, učinit šťastnějšími a méně úzkostnými – KDO TO VĚDĚL? (Odpověď: Každý, ale vědět je něco jiného než *dělat*.)

Čím víc jsem se nechávala unášet, tím snazší bylo si to znovu dopřát. Po obzvlášť náročném pracovním dni – plném ztracených zásilek a dalších podobných dramat – jsem najednou pocítila silné nutkání jet na celý den do lázní. Bylo to naprosto nesmyslné. Víkend jsem právě strávila povalováním, čtením a popíjením margarity. Proč jsem měla potřebu relaxovat ještě víc? Po dlouhém debatování sem a tam o absurditě toho všeho jsem to už nevydržela. Kašlu na to! prohlásila jsem v duchu. Jedu do Lázeňského hradu!

Začala jsem přemýšlet, jestli mi aplikace nestouply do hlavy. Možná jsem se cítil trochu moc. Co když se ze mě stávala Paris Hilton? Koneckonců, kdo stráví víkend na pláži a pak se vrátí s pocitem, že by se měl ještě trochu uvolnit? Otřásla jsem se. Ale přesto jsem se vydala do lázeňského hradu.

„Let It Go.“ (Nechte to být.) – „Frozen,“ ale i já

Když už jsem byla v lázeňském zámku, rozhodla jsem se pro kompletní korejské lázně a nechala si udělat tělový peeling. Mělo to však háček: Bylo to v části určené pouze pro nahé ženy. Jinými slovy, musela bych se svléknout a vysát.

Normálně bych nikdy nešla nikam, kde bych musela na veřejnosti úplně shodit oblečení, protože dávám přednost zahaleným kouskům. Moje staré já by se takového odhalení děsilo. Doslova se mi několikrát zdálo, že jsem nahá na veřejnosti, a probudila jsem se v panice. Jak vám řeknou mnohé slovníky snů, sny o tom, že jste nazí na veřejnosti, souvisejí s pocitem nejistoty, zranitelnosti a s tím, že se za něco stydíte.

V reálném životě (nebo IRL, jak říkají děti) jsem často bojovala s tím, že jsem byla tak otevřená věcem, o kterých jsem psala, a pak jsem se styděla, že jsem o nich psala. Jako by si rodiče najednou přečetli něco, co jsem napsala, a vydědili mě. Je to naprostá absurdita a nepochybně pozůstatek vyrůstání v konzervativní rodině. Tolik lidí, ke kterým jsem vzhlížela (Amy Schumer, Aziz Ansari, Nicki Minaj, Ilana Glazer, Abbi Jacobson), ztělesňuje právě ty části mé osobnosti, se kterými jsem bojovala: sexuální otevřenost a odvážné názory. Je jasné, že mě určité rysy přitahují; uvědomila jsem si, že je šílené, že je nepřijímám. Sen byl možná jen metaforou, ale v lázních mi to všechno připadalo velmi reálné. Rozhodla jsem se, že je načase ten strach odkopnout a prostě to udělat.

Nikdy v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že se nechám v narozeninovém kostýmu vydrhnout od starší Asiatky v černém spodním prádle a sprchové čepici. A že se mi to bude skutečně líbit. Cítila jsem se svobodně a bez zábran a – troufám si říct – trochu víc jako Beyoncé, co se týče mého sebevědomí. Také moje kůže byla jako sametový polštář.

Závěr

Aplikace fungují. Nebo alespoň některé z nich ano. Když jsem odjela na pět dní na dovolenou a aplikace vůbec nepoužívala, zaznamenala jsem výrazný rozdíl. Sice jsem se nehrnul do okamžitého Území temných myšlenek, ale pocítil jsem pokles nálady.

Aplikace Louise Hay mi přišla jako každá jiná řízená meditace, kterou jsem kdy poslouchal na YouTube, nudná. Zjistil jsem, že se od ní distancuji. Shine Text má ty nejlepší úmysly, ale příliš mi připomínal štěbetavou učitelku jógy, která má všech pět minut životních zkušeností a trvá na předávání moudrých rad po celou dobu Savasany, když chcete, aby byla prostě zticha. Pionýr lásky byl jedinečný, vyzrálý a pronikavý ve svých znalostech. Stejně jako Oprah. Vidíte, jak se nám uzavřel kruh? Ne, jen já? Dobře, to je jedno.

Týden po experimentu jsem na normální hodině jógy cvičila pozdrav slunci, když jsem najednou pocítila ohromný příval sebelásky. Podobně jako se asi každý den cítí Kanye West. Bylo to úžasné.

Sledujte Marie Claire na Facebooku, kde najdete nejnovější zprávy o celebritách, tipy na krásu, fascinující čtení, videa z živého vysílání a další informace.